Semenářský sortiment se v posledních letech rozšířil o široký výběr importovaných osiv cizokrajných jehličnanů, a to převážně ze Severní a Střední Ameriky, ze Středomoří a z Asie. Pro ty, kteří si chtějí za velmi přijatelnou cenu vypěstovat zajímavé dřeviny, jsou semena členěna do dvou základních kategorií: jehličnany pro interiér a jehličnany pro exteriér.

Výsev semen jehličnanů

obrázek z archivu ireceptar.cz
info

obrázek z archivu ireceptar.cz

  • Od výsevu až do konce srpna plochu z poloviny zastíníme.

    Všechny tyto druhy jehličnanů vyséváme do písčité, kypré a humózní půdy, doporučuji smíchat písek s rašelinou v poměru 3 díly rašeliny a 1 díl písku. Vhodný je i agroperlit, který zaléváme dešťovou vodou, aby ho okyselila.
  • Semena vyséváme od konce února do začátku května řídce a naširoko, nejlépe do truhlíků v pařeništi či ve skleníku. Pokud takovou možnost nemáme, lze malé výsevní truhlíčky umístit i do bytu na okno.
  • Pokojové druhy je možné při dostatku světla vysévat během celého roku, přezimovat však musí v bezmrazé světlé místnosti.
  • Výsevy zasypeme velmi slabou, asi půlcentimetrovou vrstvičkou písku.
  • Vzešlé semenáčky můžeme pikýrovat ještě téhož roku v létě nebo příští rok zjara.
Šišky jehličnanů dávají mnoho semen, ze kterých je možné vypěstovat strom
info

Šišky jehličnanů dávají mnoho semen, ze kterých je možné vypěstovat strom

Stratifikace

Některé druhy určené pro exteriér nevyklíčí ihned po výsevu, ale potřebují zpravidla tříměsíční stratifikaci osiva. Co to znamená? Je to období přípravy semen na vyklíčení a zajistíme je tak, že semínka promícháme s vlhkým říčním pískem a v uzavřené lahvičce uložíme do spodní části chladničky, tedy při teplotě kolem 4 °C. Po celou dobu stratifikace musí být písek mírně vlhký. Jakmile uvidíme, že semínka začínají klíčit, vysejeme je do substrátu. Může se však stát, že při nesprávné stratifikaci (třeba příliš krátké) vyklíčí jenom část semen nebo žádné semeno. Takový výsev pak vyklíčí až příští jaro. Pokud vyséváme druhy, které potřebují stratifikaci, můžeme také semínka vysít ven v únoru a nechat je venku, dokud nevyklíčí.

Stratifikaci potřebují: sekvojovec obrovský, borovice ohebná, borovice drobnokvětá, borovice limba, borovice himálajská, borovice korejská, borovice zakrslá, borovice rumelská a borovice hedvábná.

Stratifikaci nepotřebují: cedr himálajský, borovice osinatá, borovice pokroucená, borovice kleč, borovice tuhá, borovice černá, smrk černý, smrk omorika, jedle korejská, jedle ojíněná, cypřišek Lawsonův, zerav východní a další.

Picea abies "Viminalis"
info

Picea abies "Viminalis"

Nejvyhledávanější druhy jehličnanů

Sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum) je cenná, dekorativní, poměrně rychle rostoucí dřevina. V Kalifornii, kde je doma, se dožívá několika set let, roste do stometrových výšek a ne nadarmo se jí říká mamutí strom. Korunu má kuželovitou, se sivě zelenými až modravě zelenými šupinovitými jehlicemi, kůru červenohnědou, silnou a hluboce rozbrázděnou.

Borovice hedvábná–vejmutovka (Pinus strobus) je malebný strom, jehož jehlice vyrůstají na zkrácených větévkách ve svazečcích po pěti na celém průběhu větviček. Jehlice jsou velmi tenké, jemné a měkké, proto bývá často uváděna jako borovice hedvábná. Pochází z východních oblastí Severní Ameriky a uplatnění najde jako dekorativní strom v parcích i na zahradách.

Borovice hedvábná–vejmutovka (Pinus strobus) převislá
info

Borovice hedvábná–vejmutovka (Pinus strobus) převislá

Borovice černá (Pinus nigra) je strom s hustou, široce rozloženou korunou. Pochází ponejvíce z horských ploch jižní Evropy. Hodí se jako ozdobný prvek do zahrad či do městských parků, dobře snáší zakouřené a prašné prostředí.

Borovice Jeffreyova (Pinus jeffreyi) má světle ojíněné letorosty s 12–20 cm dlouhými modravě zelenými jehlicemi, které vyrůstají ve svazečku po třech a obsahují balzám s výrazně po fialkách vonícími aldehydy. Pochází z jižního Oregonu, Kalifornie a částečně i Mexika.

Borovice bělokorá (Pinus heldreichii), kdysi známá pod synonymem P. heldreichii var. Leucodermis, roste pomalu a je vhodná do skalek a k tvorbě bonsají. Dobře odolává nepřízni počasí, proto najde uplatnění i na suchých vápencových místech s kamenitou půdou. Pochází z Balkánu.

Borovice osinatá (Pinus aristata)
info

Borovice osinatá (Pinus aristata)

Borovice osinatá (Pinus aristata) je odolná a nenáročná a má velmi zajímavý a zvláštní vzhled. Uplatníme ji zejména ve skalních sceneriích, roste totiž velmi pomalu. Má nápadně hustě olistěné větve a bizarní letorosty, připomínající liščí ocas; jehlice na nich vyrůstají ve svazečcích po pěti. Právě pro tyto vlastnosti je jednou z nejvyhledávanějších borovic pro bonsaje a skalky. Roste na nevelkém území na jihozápadě USA, zejména ve státu Colorado.

Borovice himálajská (Pinus grifithii), častěji uváděná pod názvem P. wallichiana, snáší evropské podmínky dobře i v nižších polohách; má kuželovitou korunu a skořicově hnědou borku. Jemné a dlouhé, stříbřitě modrozelené jehlice vyrůstají ve svazečcích po pěti. V mládí roste zvolna, později patří spíše k rychle rostoucím dřevinám. Je vhodná jako solitéra.

Jedle ojíněná (Abies concolor) patří k velmi estetickému okrasnému druhu. Její hustá kuželovitá koruna s dlouhými, šedomodrými, nápadně srpovitě ohnutými jehlicemi se krásně vyjímá jako solitéra na volných plochách. Je nenáročná na půdu a odolná vůči nízkým teplotám a městskému prašnému prostředí. Může být pěstována i jako zahradní bonsaj v nádobě, kde si udrží zakrslý vzrůst. Pochází z širokého areálu na západě USA, zejména ze Skalistých hor.

Cypřišek Lawsonův (Chamaecyparis lawsoniana)
info

Cypřišek Lawsonův (Chamaecyparis lawsoniana)

Cypřišek Lawsonův (Chamaecyparis lawsoniana) má tmavě zelené (u kultivarů i modrozelené), přitiskle šupinovité olistění, je velmi působivý, zcela nenáročný a mrazuvzdorný, rychle roste a zaujme jako solitéra. Výtečně se osvědčuje v živých plotech. Pochází z Kalifornie a Oregonu.