Pěstitelů kiwi, oblíbeného ovoce se šťavnatými zelenými bobulemi, jsou u nás mezi zahrádkáři určitě desítky, spíše stovky. Vysazují tuto révě vinné podobnou liánu na nejrůznějších místech v nejrůznějších polohách, nadmořských výškách, zkoušejí všemožné druhy a odrůdy.

Výsledky jejich zarputilé snahy bývají rozdílné, někteří sklízejí spoustu kvalitního ovoce každý rok, jiným jejich rostliny ani nevykvetou či nezaplodí. Díky moderním komunikačním technologiím dnes tvoří velkou rodinu, jejíž členové si mezi sebou čile vyměňují své zkušenosti a dělí se o své pěstitelské úspěchy i prohry.

Jedním z jejich odborných rádců a konzultantů je Ing. Radek Sotolář, odborný asistent v Ústavu vinohradnictví a vinařství Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Lednici. V práci se zabývá pochopitelně révou vinnou, ale kiwi (a další subtropické ovoce) pěstuje na zahrádce doma v Kosticích.

„Zahrádkáři se se mnou jakožto s vystudovaným odborníkem často radí o svých pěstitelských problémech. Volají mi, píšou přes mobil i internet, chtějí poradit co a jak, pomáhám jim určovat druhy a odrůdy.“

Proč je u nás tak populární právě kiwi?

Asi proto, že u nás nemá téměř žádné škůdce. A také se v posledních letech dost výrazně změnilo klima, oteplilo se, takže kiwi se daří i tam, kde dříve nedozrávalo.

Které druhy se u nás pěstují nejvíce?

Základní jsou čtyři. Aktinidie lahodná (Actinidia deliciosa), jež je velkoplodá a dozrává nejpozději, často až v listopadu. Dalším velkoplodým kiwi je aktinidie čínská (A. chinensis), jejíž plody nazrávají také v říjnu až listopadu. Stále oblíbenější jsou mezi pěstiteli aktinidie význačná (A. arguta), která má plody sice malé (proto se jí říká minikiwi), ale dozrává již v září či v říjnu. Nejranějším kiwi, také s malými plody, je aktinidie kolomikta (A. kolomikta), která dozrává v teplých polohách leckdy už v srpnu. Jenže o to dříve raší, často již na přelomu března a dubna, takže bývá zasažena jarními mrazíky. Vedle těchto základních druhů existuje celá řada nově vyšlechtěných odrůd a mezidruhových kříženců, které mají ranost výrazně posunutou vpřed. Třeba odrůda Green light druhu deliciosy zraje už začátkem září, další ranější odrůdy mohou být Abott nebo Solissimo. Zahrádkáři si tak mohou vybírat ze stále širší nabídky a zvolit tu, která jim poroste nejlépe. Začátečníkům bych doporučil spíše maloplodé oboupohlavné arguty jako Issai, Weiki, Urodnaja i jiné.

Co je tedy nevýhodou?

Kiwi je dvoudomé neboli oboupohlavní. Čili abychom sklidili plody, je potřeba pěstovat alespoň dvě rostliny, samčí a samičí. Ale šlechtěním přibývají i odrůdy oboupohlavní neboli samosprašné. Mezi nejoblíbenější patří A. deliciosa odrůda Jenny a potom celá řada odrůd s menšími plody, třeba Solissimo. Z těch maloplodých (A. arguta) pak právě Issai, Weiki či Kokuwa V současnosti se spíše než velkoplodé druhy deliciosy a chinensis preferují ty malé, kolomikty a arguty. Důvodem je jejich větší adaptabilnost na různé podmínky. Postupně se vyvíjejí i názory na to, kam kiwi u nás vysazovat. Raší totiž dříve než réva, počátkem dubna, což může být problém. Takže zatímco dřív se tvrdilo, že kiwi se musí sázet k jižní zídce, aby mělo co nejvíce tepla, dnes se naopak doporučuje je dávat na severní místa, čímž ho přimějeme, aby rašilo o něco později a květy tak unikly květnovým mrazíkům. Při šlechtění se proto už nepodporuje, aby nové odrůdy měly co nejčasnější růst.

Další oříškem je řez, o kterém se mezi pěstiteli často vedou diskuse. Co byste doporučil vy?

K tomu mám jako specialista na révu vinnou co říct, protože i kiwi je liána a řeže se tedy podobně jako réva. Kiwi je ovšem větší mrška. Když je necháte volně růst, poroste a poroste tak dlouho, dokud má kam. Do té doby většinou pořádně nezakvete. Takže když chcete rostlinu přimět ke kvetení, musíte ji „osečkovat“ a letorosty zalomit. Pak teprve vykvete a zaplodí. Ale je třeba přitom dát pozor. Když totiž vrchní letorost ulomíte úplně, tak hned z podoček vyrostou další růstové (chápavé – otáčivé) letorosty. A zase roste, dokud má kam, a květy se neobjeví. Proto se letorost nesmí ulomit celý, musí se jen zalomit. Rostlina na to reaguje tak, že přestane zběsile šplhat vzhůru a tvoří se více postranní plodný obrost (kratší výhonky); tedy když zjistí, že nemůže růst dále vzhůru, zaměří se na tvorbu květů, a tím pádem i plodů. Nebo jsou i další finty. Kmínek se dole zaškrtí drátem, jako se to dělá třeba s vistárií, aby kvetla dřív. Rostlina cítí, že je poškozená a snaží se „generativně“ zachránit tím, že opět vytváří přednostně květy a plody, a tím i semena.

Jaké jsou další pěstitelské záludnosti?

Důležité je, aby rostlina nejprve vytvořila pořádný kořenový systém. Teprve pak bychom ji měli nechat kvést a plodit. Když má totiž čerstvě koupená sazenička plody hned v prvním roce, je to chyba, protože si nevytvoří nové kořeny. Správné je nejprve ji zasadit do rašeliny, neboť kiwi má rádo kyselé pH a humózní půdu, a nechat ji, ať si vytvoří kvalitní kořenový systém. Moderní odrůdy, třeba Fresh Jumbo neboli Ambrosia, druh arguty, ovšem už mají tuto vlastnost geneticky danou, to znamená, že nevykvetou, dokud dostatečně nezakoření.

A jak je to se zaléváním?

Nedostatečná závlaha je pro kiwi velký problém. Ve své domovině totiž rostlo jako podrost v lese a živilo se tlejícími listy v mělké hloubce. Vytváří proto kořeny ve tvaru vany – na rozdíl třeba od révy vinné, která má tendenci hnát kořeny do hloubky. Výhodu mají tak pěstitelé, kteří mohou kiwi zasadit na místo s vysokou spodní vodou. Ti ostatní musejí poctivě, ale hlavně často rostliny zalévat.

Zdroj: Časopis Receptář