aPokud maliníku najdeme slunné místo, budou maliny zrát dříve, hojněji a budou sladší. Poradí si však i v lehkém polostínu. Nevadí mu ani vyšší polohy, v nadmořských výškách nad 600 m však ocení výhřevné místo nebo svah orientovaný k jihu. Pokud má však prospívat a dobře plodit, vyžaduje propustnou, a přitom výživnou a na humus bohatou půdu, která je neutrální či mírně kyselá. Těžké půdy je třeba vylehčit, tvorbu humusu v půdě podpoříme organickým hnojením, tedy kompostem (každé sazenici můžeme přidat nejméně kbelík), uleželým nebo fermentovaným a sušeným hnojem a také mulčováním. Maliny jsou náročné i na dostatek minerálů, v dalších letech proto můžeme draslík, hořčík, fosfor a železo doplnit i průmyslovými minerálními hnojivy, nebo dolomitickým vápencem (v dávce, která nezmění půdní reakci na zásaditou), horninovými moučkami, banánovými slupkami či rostlinnými výluhy.

Výsadba

  1. Sazeničky sázíme do stejné hloubky, v jaké kořenily v kontejneru.
  2. Pokud budeme maliníky pěstovat v řádcích, mezi jednotlivými sazenicemi ponecháme odstup kolem 60 cm, mezi řádky pak nejméně 160 cm.
  3. Většinou oporu nutně nepotřebují, závisí však na typu růstu odrůdy, zda je vzpřímený či rozložitější. Bez opory zaberou keře více místa a sklizeň bude obtížnější. Výhony můžeme vyvazovat ke svislým oporám, k plůtku, na drátěnku. Oblíbené je pěstování v pásu, kdy výhony z obou stran podepřeme vodorovnými laťkami nebo dráty. Pás může mít rozšiřující se tvar – v dolní části mohou být od sebe obě strany opor jen 20 cm vzdálené, nahoře až 50 cm, aby měly keře více prostoru.
  4. Výhony po podzimní výsadbě zkrátíme až na 25 cm a přihrneme k nim kupku listí. Tuto zimní ochranu mladé maliníky ocení, na jaře ji zase odstraníme.

Volba odrůd a jejich řez

Ideální je pěstovat jak odrůdy jednou plodící, tak remontantní, které plození opakují. Remontantní hojně plodí především na sklonku léta a na podzim, první časně letní úroda bývá skromnější (i když záleží na odrůdě). Jednou plodící maliníky přinesou největší úrodu právě v létě. Pokud pěstujeme oba typy odrůd, můžeme úrodu remontantních nasměrovat na podzim. A to tak, že odplozené výhony po pozdní sklizni ostříháme až u země. Pokud bychom je ponechali, mohly by plodit i v příštím létě a přinést letní úrodu. Remontující maliníky však zároveň plodí i na jednoletých výhonech, které zjara vyraší a do podzimu zesílí. (Dlouhé výhony můžeme podepřít, nezkracujeme je však, protože jsou nejplodnější právě na samých koncích.) Pokud chceme u remontantního maliníku využít úrodu letní i podzimní, ponecháme každému keři přes zimu kolem osmi nejsilnějších výhonů, které zkrátíme přibližně na metr. U některých odrůd pak může být celková sklizeň i o něco větší než samotná podzimní

Jednou plodící maliníky plodí na výhonech vyrostlých v loňském roce. Po odplození odumřou, proto je ihned po sklizni odstřihneme těsně u země. Vytvoříme tak lepší prostor pro nové a také potlačíme rozvoj houbových chorob. Nové výhony, které vyrašily na jaře, budou plodit zase příští rok – můžeme je probrat, pokud vyraší příliš hustě, a zkrátit, pokud jsou na oporu příliš dlouhé. Odstraníme slabší nebo poškozené tak, aby zbylo 8–10 nejsilnějších výhonů na sazenici nebo na čtvereční metr. Maliníky plodí i na bočních výhonech, které z loňských na jaře vyraší, a proto mohou být úrodou doslova obsypané.

Zdravé maliníky

Maliníky přinášejí mnoho sladké úrody. Po pár letech však mohou náhle chřadnout, úroda se snižuje. Jsou bohužel náchylné na rozmanitá houbová, a především virová onemocnění. Viry přenášejí mšice, proto jsou vůči nim odolnější odrůdy, které byly kříženy a šlechtěny tak, aby mšici maliníkovou nelákaly. Některé byly zároveň podpořeny ve vyšší odolnosti vůči odumírání výhonů, které způsobuje houba Didymella applanata. Mezi celkově odolnější odrůdy patří například v červenci zrající Octavia a Glen Ample, či odrůda Tulameen s plody výrazné chuti a vůně, která je na zahradách velmi oblíbená, neboť maliny dozrávají postupně po delší období. Odolnost vůči chorobám vykazuje také Himbo Top, remontující odrůda, která přináší dobrou opakovanou sklizeň. Vyšší odolností vůči chorobám se vyznačuje i jednou plodící Tulamagic, který vznikl zkřížením odrůd Tulameen a Autumn Bliss, remontantní a oporu nevyžadující Polesie, či žlutoplodá remontantní Valentina.

Virová onemocnění však nepřenášejí pouze mšice. Šíří se i pomocí háďátek žijících v půdě, pylem, na rukách i nástroji a bohužel i řízky a sazenicemi. Proto nám ani odolnější odrůdy trvalé zdraví maliníků nezaručí, pouze sníží pravděpodobnost výskytu chorob. Jakmile se objeví známky onemocnění – deformace listů, jejich neobvyklé zbarvení, kroucení okrajů, růst slabých a pokroucených výhonů, dozrávání deformovaných nebo suchých, drobících se plodů, napadené rostliny i s kořeny ihned odstraníme. Pokud známky napadení vykazují jen některé keře, můžeme šíření nemoci zpomalit. Léčit virová onemocnění však nelze. Ideální je poté začít s pěstováním nových sazenic na jiném místě.

Prevencí je odpuzovat háďátka, například vysazením aksamitníků, a snižovat výskyt mšic, nejlépe biologickou ochranou (podporou slunéček, škvorů, zlatooček, hnízdících ptáků). Vůči nemocem budou maliníky odolnější, pokud jim dopřejeme dostatek humusu i minerálů v půdě. Ostatně předčasné žloutnutí listů může být způsobeno také nedostatkem hořčíku a železa.

NEJEN ČERVENÉ

Kromě klasických vínově červených malin můžeme pěstovat i odrůdy s plody žlutými (např. remontantní odrůdy Golden Everest a Apricot) či černými (rovněž remontantní Jewel).

Zdroj: Časopis Receptář