Současná systematika člení ostružiník do sekcí Moriferi, Ursini (beztrnný ostružiník) a Hybrides (malinoostružiník). Při sklizni plody ostružiníku trháme i s lůžkem. Určitou výjimku tvoří malinoostružiníky, u kterých zralé plody oddělujeme od lůžka. Ostružiník i malinoostružiník plodí na výhonech z loňského roku.
Pěstování ostružiníku
- Ostružiník vyžaduje slunné polohy, nejlépe se mu daří ve středních polohách s dostatkem srážek.
- Průměrná roční teplota by se měla pohybovat mezi 7–9 °C s průměrnými ročními srážkami nad 600 mm.
- Stanoviště by mělo být chráněno proti větru.
- Ostružiník je ve srovnání s maliníkem méně mrazuvzdorný, obzvláště odrůdy ze sekce Ursini (Thonfree), při teplotách kolem –20 °C mohou nadzemní části rostliny zmrznout.
Zrající ostružiny
Nejlépe mu vyhovují středně těžké, propustné humózní půdy s dostatkem vláhy a živin. Hloubka ornice by měla být alespoň 25–30 cm. Vyžaduje méně kyselou půdní reakci 5,5–6,5 pH. Nevhodné jsou půdy těžké a zamokřené, v nich výhony ostružiníku špatně vyzrávají a jsou napadány houbovými chorobami.
Výsadba
Ostružiník nejčastěji vysazujeme na podzim, i když beztrnný ostružiník a malinoostružiník je vzhledem k malé odolnosti vůči zimním mrazům vhodnější sázet na jaře.
Vyvazování k opoře
obrázek z archivu ireceptar.cz
Vlastní drátěnku budujeme z více drátů, spodní drát je ve výšce 60 cm, další 90 cm, poslední ve výšce 150–180 cm nad zemí.
Při pěstování potřebuje opěrnou konstrukci. Nejčastěji volíme drátěnku, která se liší podle způsobu vedení výhonů na drátech, vzrůstnosti odrůdy a charakteru výsadby.
- U některých odrůd (např. Wilsonův raný) můžeme použít stejný systém jako u maliníku, to znamená řady vzdálené 2–2,5 m a sazenice v rozestupu 1 m.
- U bujně rostoucích odrůd (např. Thonfree) je nutná větší vzdálenost – až 3 m od sebe.
Ostružiny osvěží a zpestří jídelníček
Řez
- V předjaří následujícího roku po výsadbě redukujeme počet výhonů jen na 3–5 a podle síly je zakrátíme asi o čtvrtinu až třetinu.
- Obrost, který se v průběhu vegetace vytváří na ponechaných výhonech, zakracujeme v době, kdy je již ve spodní části zdřevnatělý. Hlavní letorosty během vegetace nezakracujeme, pouze vyvazujeme k vybudované opoře.
- Při jarním řezu loňské výhony zakrátíme na délku 2–4 m podle odrůdy. Jarním řezem zakrátíme veškerý obrost (pokud jsme tak neučinili v předchozím roce v létě) na 3–5 oček, aby se keř nadměrně nezahušťoval.
V dalších letech odstraníme odplozené a odumřelé výhony.
