Začalo to v Praze?

Latinský název tulipa i český tulipán vznikly patrně z tureckého slova tülbend, což v překladu znamená turban. Poukazuje tedy na podobnost květu se smotanou pokrývkou hlavy. V 16. století byly tulipány hojně pěstovány v říších Osmanské a Perské. Roku 1554 zaslal rakouský velvyslanec působící na dvoře sultána několik cibulek, které byly patrně nejprve pěstovány v Praze.

Nizozemí jako tulipánová velmoc

Roku 1593 se tulipány dostaly do Nizozemska, kde se jim díky písčité půdě výborně dařilo. Křížením šlechtitelé získávali stále nové barvy a tvary květů, které vzbuzovaly zasloužilý obdiv. Ceněné byly žíhané květy, přičemž pěstitelé netušili, že tyto tulipány jsou vlastně nemocné, napadené viry. Ve dvacátých a třicátých letech sedmnáctého století vypukla doslova tulipánová horečka – roku 1629 bylo již vyšlechtěno 150 odrůd, a ceny cibulí dosahovaly neuvěřitelné výše. Zanedlouho však byly i novinky tulipánů namnoženy a roku 1637 jejich ceny náhle klesly. Holandsko ovšem dodnes zůstalo zemí tulipánů.

Některé tulipány nevypadají jako tulipány

Tulipány pocházejí především z podhorských a stepních oblastí od Turecka po západní Čínu, nejvíce jich roste ve Střední Asii. Je známo přes 100 druhů. Původní botanické druhy jsou však rostlinami drobnějšími, neokázalými a vysoce prošlechtěným tulipánům se moc nepodobají. Dokonce je mnozí lidé, když je uvidí, za tulipány vůbec nepovažují.

Botanické tulipány

Tak se nazývají původní druhy. Rostliny jsou vysoké často jen asi 20 cm a jejich poměrně malé květy rozkvétají v dubnu. Na zahradě se hodí především do skalek; dále pak do různých nádob, v nichž dobře přezimují. Mezi nejčastěji pěstované druhy patří Tulipa biflora, T. humilis, T. pulchella, T. tarda, T. turkestanica, T. urumiensis, T. violacea.

Mezi hybridy botanických tulipánů jsou tři početné skupiny. Již v dubnu nakvétají subtilnější Kaufmanniana hybridy, takřka současně s nimi Fosteriana hybridy s velkými, často červenými květy a poté Greigii hybridy, jež poznáme podle fialově pruhovaných či skvrnitých listů. Tyto hybridní botanické tulipány se vzhledem již hodně blíží těm zahradním.

Tulipány na skalky

Na skalky se hodí jen ty nejnižší z nich. Všechny botanické tulipány mají otevřené květy, pouze pokud svítí slunce. Nehodí se tedy k řezu do vázy ani pro rychlení. Nabízejí však pěstiteli i četné výhody. Mohou být na jednom místě vysazeny několik let, aniž by bylo nutné je každý rok počátkem léta sklízet, takřka netrpí virovými chorobami a jsou nenáročné na hnojení.

Zahradní tulipány

Přečetné odrůdy zahradních tulipánů jsou rozděleny do přehledných skupin, a to podle tvaru květu, výšky rostliny a doby květu. Současně s pozdějšími botanickými tulipány rozkvétají asi 30 cm vysoké rané jednoduché i plnokvěté tulipány. Hodí se pro pěstování na zahradě i pro rychlení v nádobách. Několik dní po nich, tedy počátkem května, zaplaví zahrady vyšší – 40 až 50cm – zahradní tulipány obvyklého klasického tvaru, které jsou v obchodech označovány jako Triumph tulipány a Darwinovy tulipány.

Nejlépe se ovšem pěstují i množí Darwin hybridy. Tyto mohutné tulipány mají pevné lodyhy a dosahují výšky až 70 cm. Období kvetení po polovině května pak uzavírají tulipány liliokvěté s úzkými květními plátky, tulipány papouškovité se zvláštně zprohýbanými květy, třepenité s jakoby rozstříhanými okraji květů a plnokvěté i jednoduché pozdní odrůdy. Mezi stále více pěstované kuriozity patří tulipány s bíle nebo žlutě pruhovanými listy, zelenokvěté variety nebo tulipány s více květy na jedné lodyze.

Zjara jim dopřejte vláhu a výživu

Brzo po roztání sněhu se na povrchu půdy objeví rašící špičky se svinutými listy. To je nejvhodnější doba pro rovnoměrné rozhození některého plného granulovaného hnojiva. Na půdách živinami dobře zásobenými postačí i jednosložkové dusíkaté hnojení. Přiměřená dávka je asi 40 g na 1 m2. Hnojení můžete v menší dávce opakovat v době, kdy se ukazují poupata.

Uvedené platí pro skupinu zahradních tulipánů a vysoce prošlechtěné hybridy botanických tulipánů. Nízké botanické druhy na skalkách nehnojte. Při hnojení tulipánů s již rozvinutými listy hnojivo aplikujte tak, aby se nedostalo do úžlabí listů, které by mohlo popálit. Pokud se tam přesto dostane, ihned rostliny omyjte proudem vody.

V jarním období bývá vláhy dostatek. Ovšem často již koncem dubna může půda vysychat. Tehdy neváhejte a tulipány vydatně zalijte – jen pokropit listy nestačí. Při dostatku vody jsou rostliny vyšší, mají větší květy i nově vznikající cibule. Tulipány totiž každý rok vytvářejí cibule nové.

Jakmile to struktura půdy dovolí, rostliny náležitě okopejte. Po zimě ulehlá, neprovzdušněná půda přispívá k rozvoji houbových chorob.

Tulipány do vázy

Pokud si toužíte nařezat tulipány do vázy, učiňte tak brzo ráno. Vyberte ještě uzavřená poupata, a na rostlině ponechejte dolní největší listy. Pozor na možnost přenosu virové pestrokvětosti zahradními nůžkami. Řezané tulipány můžete v chladničce při teplotě těsně nad nulou skladovat i několik dní bez vody. Musejí být pevně převázané do svazku, obalené jemným papírem a vodorovně položené. Po vyjmutí z chladničky obnovte řez a tulipány napojte.

Domácí rychlení

Způsobů, jak získat květy tulipánů dřív, než jsou venku, je celá řada. Jde o kombinace přesně dodržovaných teplot, kterým se vystavují nezakořeněné i zakořeněné cibule. Tyto postupy jsou navíc různé u různých odrůd. Pro domácí úspěšné rychlení je nejlépe si velké cibule v září vysadit do kontejneru či větší misky po třech až pěti kusech tak, aby špičky vyčnívaly z půdy. Nádoby zapusťte do půdy na zahradě a zalijte. Při oblevě v lednu je vyzvedněte a přeneste do místnosti s teplotou asi 15 °C.

Péče po odkvětu a sklizeň cibulí

Jakmile na záhoně začnou okvětní plátky opadávat, odstraňte květy (tento krok se nazývá odhlávkování), lodyhy však ponechejte. Zbytečná tvorba semen rostliny značně oslabuje a hmotnost nově se tvořících cibulí pak klesá o 10 až 20 %. Pěstovat tulipány ze semen přitom nemá valný smysl – vykvetou nejdříve za šest let od výsevu, v naprosté většině jsou nekvalitní.

Čekání na sklizeň vyžaduje trpělivost. Listy již nevypadají nejlépe, ale odstranit je nemůžete. Rostlina je nutně potřebuje, neboť se právě tvoří nové cibule. Nelze doporučit ani způsob, kdy se odkvetlé rostliny vytáhnou a znovu vysadí na jiné místo. I při velmi pečlivém přesazování dojde k poškození kořenů a cibule se řádně nevyvinou. Teprve po polovině června nastává vhodná chvíle pro vyzvednutí cibulí, které již mají hnědou slupku. Později se v půdě rozdělí a obtížně hledají. Během jarní vegetace se původní cibule přetvoří na dvě až pět nových, jež mají různé velikosti. Květuschopné jsou ty kulaté, nikoliv ploché.

S výjimkou botanických tulipánů je vhodné cibule každoročně vytahovat z půdy a opět sázet, nejlépe na jiné místo zahrady. Pokud tak jeden rok neučiníte, ještě se moc nestane, ale v dalších letech bude porost příliš přehuštěný a rostliny i květy stále slabší.

Tip: Uvolněnou plochu po sklizni můžete ještě ten den osadit vzrostlými sazenicemi již kvetoucích letniček. Vděčný je například afrikán (Tagetes), nestařec (Ageratum), hledík (Antirrhinum) lobelka (Lobelia), gazánie (Gazania), šrucha (Portulaca), sporýš (Verbena) i četné další.

Jak je správně skladovat?

I v době vegetačního klidu cibule svým způsobem žije. Uvnitř vznikají zárodky příštích květů a jejich vývoj je dosti citlivě ovlivňován teplotou. Po vyrytí cibule v tenké vrstvě opatrně rozložte na stinném, vzdušném místě, ideálně s průvanem, nikoliv na vyhřáté půdě. Především pokud sklízíte za deštivého počasí, dávejte pozor na zapaření.

Po třech týdnech shluky cibulí mírným vykroucením rozdělte. Neúprosně zlikvidujte cibule nahnilé i poškozené při vyrytí. Roztřiďte je podle velikosti. Příští rok pokvetou cibule o velikosti v obvodu alespoň 9 cm, což si lze pro zacvičení oka přeměřit krejčovským centimetrem. Menší cibule kvetou jen u skupiny liliokvětých a botanických tulipánů.

Skladujte je v dobře větrané místnosti s teplotou do 20 °C. Nikdy ne v neprodyšných fóliových či mikroténových obalech. Pokud dodržíte výše uvedený postup, nebývá potřeba cibule mořit.

Až přijde čas na výsadbu

Tulipánům se daří nejlépe na plném slunci. Zastínění způsobuje protahování lodyh a jejich poléhání. Rostou v každé průměrné zahradní půdě. Ideální je pak půda humózní hlinitopísčitá, a to jak pro růst, tak pro snadnou sklizeň. Před výsadbou půdu obohaťte dobře uleželým kompostem neutrální půdní reakce.

Vhodná doba pro výsadbu nastává od konce září do počátku listopadu. Půdu zpracovávejte na hloubku rýče. Cibulky nelze položit na tvrdý podklad. U výběrových cibulí, které mají obvod nad 13 cm, je vhodná hloubka 18 cm nad bází cibule. Menší cibule (např. botanických druhů) vysazujte přiměřeně mělčeji, ale alespoň 10 cm hluboko.

Výsadba do řádků sice může působit v jinak nepravidelně uspořádané zahradě nepřirozeně, ale je skoro nutností, pokud nechcete příliš mnoho cibulí při sklizni poškodit. Vhodné jsou řádky vedené z hlediska pozorovatele šikmo a tím pádem nenápadné. Minimální vzdálenost mezi řádky umožňující okopávání je 20 cm, širší řádky jsou lepší. Cibule sázejte alespoň 10 cm od sebe.

Pozor na hlodavce!

Velkým nebezpečím pro vysazené cibule jsou hlodavci. Chránit jednotlivé cibule je pracné. Osvědčily se však do země zapuštěné děrované a třeba i poškozené velké umělohmotné přepravky. Také kočičí dohled je spolehlivou ochranou. Se zálivkou netřeba mít velké starosti, je nutná jen za zvláště suchého počasí. Zimní ochrana chvojím nebývá u tulipánů potřeba, protože přezimují zpravidla dobře.

Tip: Působivá je kombinace tulipánů s dvouletkami, jako jsou macešky, pomněnky či sedmikrásky. Na podzim řídce vysázejte cibule a současně nad ně zasaďte sazeničky těchto rostlin.

Jak je chránit před chorobami?

Pokud si přejete krásné a zdravé tulipány, záhon často obcházejte s lopatkou. A jakmile se vám něco nebude líbit, neváhejte ji použít. Nemocné tulipány vyjměte pochopitelně i s cibulí. Pokud se lodyha zalomí, usilovně hrabejte, dokud cibuli nenajdete. Poté ji nedávejte na kompost, ale důkladně zlikvidujte. Jen tyto důsledné výběry uchrání porost před namnožením houbových a virových chorob, které by časem tulipány zlikvidovaly. Nemocné bývají zejména opožděně rašící rostliny s pokroucenými listy.

Virová pestrokvětost v českých zahradách

Dále pak ty, které byly původně červené, fialové, oranžové či růžové, ale nyní je toto základní vybarvení proloženo bílým nebo žlutým pruhováním. Jedná se o velmi nebezpečnou a všude se vyskytující virovou pestrokvětost tulipánů, kterou přenášejí mšice již při krátkém sání.

Chemické postřiky by bylo třeba mnohokrát opakovat. To, že byl tulipán nakažen virovou pestrokvětostí, se neprojeví ihned. V roce přenosu choroby rostlina normálně vykvete. Další rok se objeví docela pěkné, již zmíněné pruhování a teprve v roce následujícím se zmenšuje velikost květu i celé rostliny. Nemocné tulipány se ovšem dále množí dělením, a tak je v zanedbaných zahradách možno vidět celé shluky drobných virózních květů. Mezi tulipány jsou z hlediska citlivosti k tomuto onemocnění značné rozdíly. Nejvíce trpí tulipány ze skupin liliokvětých, papouškovitých, plnokvětých, třepenitých, jednoduchých pozdních. Všeobecně jsou citlivější k onemocnění pozdní tulipány.

Související články

Zdroj: Receptář