Příčinou může být špatná půda, nevhodná lokalita či napadení škůdci a chorobami. V posledních letech se například poměrně často vyskytovalo napadení jahodníku houbami z rodu Phytophora, v němž odborná literatura rozlišuje dva původce onemocnění s poněkud odlišnými příznaky.
Kořenová hniloba
První z nich, Phytophthora fragariae, vyvolává takzvanou červenou hnilobu kořenů jahodníku. Pojmenování vystihuje hlavní příznak, tedy červenavé zbarvení středního válce kořenů, které je dobře patrné při podélném řezu. Počátečním a poměrně nápadným znakem je i krnění rostlin, zmenšování listů a jejich modrozelené zbarvení. Listy pak postupně vadnou, odumírají a nakonec během poměrně krátké doby odumírá celá rostlina. Postranní kořeny se redukují a hlavní kořeny po vytažení ze země získávají vzhled takzvaných krysích ocásků, přestože mohou být ještě bílé. Postupně však odumírají. Příznaky bývají typičtější krátce před květem, během kvetení a dále na podzim, kdy nastává chladnější a vlhčí počasí. Během léta lze pozorovat dočasné zdánlivé zotavení rostlin.
Hniloba listů a plodů
Druhým původcem odumírání jahodníku je příbuzná houba Phytophthora cactorum. Ta vyvolává takzvanou krčkovou neboli rhizomovou hnilobu jahodníku a dále kožovitou hnilobu plodů. Během krátké doby skladování dokáže plody, sklizené jako zdánlivě zdravé, totálně znehodnotit. Postupně ztrácejí přirozenou barvu, jsou namodralé, bez lesku, vadnou a měknou. Chutnají trpce a nejsou poživatelné. Mladé plody po napadení hnědnou, gumovatí, později kožovitě tuhnou, až zcela ztvrdnou. Z plodů houba prorůstá do stopek a následně i do řapíků listů. Spory, které jsou ve vodě pohyblivé a tvoří se přímo na povrchu plodů, se deštěm či závlahou šíří v porostu. Na průřezu kořenového krčku nemocné rostliny můžeme vidět intenzivní hnědé zbarvení s odumřelými kořínky. Náhle uvadají listy v trsu nebo celé rostliny, především po letní výsadbě. Zákeřnost choroby spočívá i ve schopnosti přetrvávat jako chronická bezpříznaková infekce, která se začne projevovat až při vzniku vhodných podmínek pro šíření. Dalšími šiřiteli choroby mohou být i larvy brouků či volně žijící parazitická háďátka, poškozující kořeny.
Ochrana a prevence
Obě houby mohou přežívat v zamořené půdě i bez hostitele dlouhou dobu. Proto je nepřípustné nemocné rostliny kompostovat, a to ani s přidáváním vápna. Jediným spolehlivým opatřením je spálit je v dostatečné vzdálenosti od jahodníku. Nejdůležitější je prevence spočívající ve správné volbě pozemků; nejlépe je vybrat místo, kde se předtím jahodník nepěstoval vůbec, nebo alespoň několik let. Volíme lehčí propustné, dobře zpracované půdy v polohách, které netrpí přemokřením.
Vhodné je též důsledné střídání plodin a výsadba zdravého certifikovaného materiálu z uznaných množitelských porostů.
S regenerací porostů začneme ihned po zimě: jahodníky prohlédneme, povytažené mrazem přitlačíme a přihrneme zemí, aby se obnovilo spojení kořínků s půdou.
V prvních teplejších dnech (zhruba od začátku března až do začátku dubna) odstraňujeme staré, odumřelé a suché listy, které mohou být nositeli různých houbových chorob a škůdců. Pokud se listy drolí, můžeme je vyhrabávat hráběmi. Jako velmi výhodné a účinné se ukazuje přihnojování granulovaným kravským nebo kombinovaným (kravským i koňským) hnojem. Vzhledem k vydatnosti hnojiva postačí zapravit ke každé rostlině asi polévkovou lžíce granulí.
Pro chemické ošetření lze použít přípravek Aliette 80 WP v koncentraci 0,25 %, a to jak pro máčení kořenů před výsadbou (kořeny ponoříme na 20 minut až po kořenové krčky), tak i pro zálivku záhonů. Jahodníky ošetřujeme 10-14 dnů po výsadbě, kdy jsou již zakořeněné, ne však tehdy, když hrozí noční mrazy. U starších porostů nebývá toto opatření dostatečně účinné. Výskyt onemocnění do jisté míry omezí i Rovral Flo.
Pokud tedy objevíme rychlé ohniskové nebo masové odumírání jahodníků různého stáří nebo nám plody nechutnají, vyplatí se celý porost urychleně zlikvidovat. Sadbu z napadených rostlin rozhodně nepoužíváme, i kdyby vypadala zdravě.