Spolu s vlastnictvím pozemků vznikla potřeba a nutnost upozornit ostatní – pozor, vstupuješ na mé území! Postupně se z upozornění stala i obrana proti nežádoucím vetřelcům a oplocení byla stále větší, důkladnější a důmyslnější. Jaké možnosti a nápady máme v současnosti?
Od patníku k plotu
Ohraničení pozemku kamennými patníky působí v krajině nenásilně a přes použitý materiál i lehce. Patníky ponechávají ohraničené ploše volnost a jen jakoby mimochodem upozorňují, že tady jsou hranice. Z kamenů na nás dýchne dávná doba, určitě tento způsob vyznačení pozemku nepoužijeme v moderní satelitní čtvrti, protože patří na rozlehlejší podhorské louky, kde do krajiny krásně zapadne.
Ohradu z kulatiny už lze zařadit do kategorie oplocení a nejčastěji se využívala pro pastviny zemědělských usedlostí. Do země zapustíme ocelové sloupky s okem (kvůli trvanlivosti), jimiž volně prostrčíme bidla. Ohrada se hodí k ohraničení větších zahrad na venkově, a na rozdíl od patníků zamezí nežádoucí průchod, třeba hospodářským zvířatům. Je to ryze funkční řešení, které ale nepůsobí zbytečně mohutně a do krajiny patří. A také relativně dlouho vydrží - kovové sloupky stačí občas natřít a poškozenou kulatinu vyměnit.
Dřevo vítězí
Dřevěný plot se asi používá nejčastěji a je to dáno historicky, protože dřevo bylo vždy nejdostupnější materiál. Klasický tyčkový plot může stát jak u horské roubenky, tak u vesnického domku či městské vily. Ze dřeva lze vytvořit lehké, nízké oplocení malé předzahrádky i pevný neprůhledný plot, který i přes určitou bytelnost může chránit třeba jen menší pozemek rodinného domu. Důležité je samozřejmě barva, která by neměla být příliš pastelová. Do volné krajiny nejlépe zapadne tmavé moření, kontrastně naopak bude působit bílý nátěr, čehož můžeme využít u partií, které chceme zdůraznit. Ideální je kombinace dřevěného plotu a rostlin, přičemž dodržujeme zásadu, že čím robustnější plot, tím více zeleně.
Pletivo lze zneprůhlednit a zkrášlit živým plotem
Pletivo si žádá zeleň
Poněkud rozpačitě působí klasický plot z pletiva, a může být s barevným plastovým potahem nebo jako pevná pole vsazená mezi sloupky. Pletivo je sice praktické, ale chybí mu osobitost a propojení s okolní přírodou. Leda bychom je ozelenili v celé délce a tím drátěný základ zcela zakryli. Vznikl by nepropustný živý plot. Nejen že bychom nedali šanci zvědavým očím zvenku, ale zahradu bychom zároveň odhlučnili a z plotu udělali lapač prachu. Živý plot však vyžaduje pravidelnou údržbu. A ještě drobnost: plot z tisů, byť krásný, bude u venkovského statku působit kýčovitě.
Kámen i gabiony vydrží
Kamenné zdi chránily odjakživa venkovské dvory a zahrady nejlépe. Pokud se někde dochovaly, zaslouží si údržbu či renovaci, byť je to zpravidla finančně nákladné - konečný efekt, prakticky žádná další údržba a dlouhá životnost za to stojí. Lze samozřejmě stavět i repliky, jen musíme citlivě zvážit, zda se ke konkrétnímu domu.
Kamennou zeď krášlí výsadba trvalek
Stále častěji se objevují gabionové ploty. Dle definice je gabion drátokamenný prvek tvaru krychle, kvádru, případně matrace, vyrobený ze svařovaných ocelových sítí a vyplněný přírodním nebo lomovým kamenem; konstrukci lze vyplňovat i zeminou. Na výrobu košů se používá speciální antikorozní drát, síť má oka 10x5 cm (nebo i 10x10 cm) a jednotlivé části se skládají do zdí. Určitou strohost těchto plotů zle změkčit pnoucí zelení. Princip je známý už od dob egyptských faraonů, tedy až 7000 let, jen tehdy nepoužívali dráty, ale rákosové rohože a vyplňovali je pískem.
