Nejznámějšími cibulovinami jsou bezesporu tulipány, které se v Ev­ropě pěstují od 16. století. Ve 30. letech 17. století se staly dokonce natolik módními, že se jejich cibule doslova vyvažovaly zlatem. Tato „tulipománie“ ale již dávno skončila a dnes si můžeme bez problémů nakoupit kvalitní cibule nejrůznějších odrůd. Většinou pocházejí z Holandska nebo z Jižní Ameriky. Při nákupu nás nejvíce zajímá barva květu, tvar okvětního plátku a výška rostliny.

Klíčem je zdravá cibule

Když cibuli rozřízneme, zjistíme, že se skládá ze 4–6 suknic. Vnější suknice tvoří slupku a chrání cibuli před vysycháním a poraněním. Uvnitř je vegetační vrchol, v němž během posklizňového uskladnění vznikají zárodky listů a květu. Správně uskladněná cibule raší až po vysazení. Pro rašení je optimální nižší teplota, pro zakořeňování je ale nutný i dostatek vláhy v půdě. Špatně zakořenělé cibule hůře přečkávají mrazy a vyrůstají z nich slabší rostliny.

Cibule liliokvětých a botanických (tj. původních přírodních druhů) tulipánů není nutné po odkvetení vyjímat z půdy. Tulipány obecně vzcházejí koncem února a začátkem března, když půda rozmrzne a prohřeje ji slunce.

Důležitá je hloubka výsadby

Většina cibulovin vyžaduje slunné stanoviště a humózní propustnou půdu. Důležitý je způsob sázení, při kterém se řídíme poučkou, že cibule vkládáme do hloubky dvou a půl nebo trojnásobku jejich výšky. Při výsadbě do květinových záhonů se většinou používá uspořádání do hnízd. Nejlépe bude vypadat, když k sobě vysadíme deset a více cibulí od jednoho druhu. Abychom měli stejně efektní záhon kvetoucích tulipánů jako třeba ve známém nizozemském Keuken­hofu, musíme cibule vysadit do sponu 10x10 cm – na metr čtvereční jich tedy budeme potřebovat sto. Tento spon proto nejspíš použijeme pouze na nejexpono­vanější místa.

Cibule neotáčet "vzhůru nohama"

Cibule neotáčet "vzhůru nohama"

Při plošné záhonové výsadbě je nejjednodušší z celého záhonu ode­brat zeminu do potřebné hloubky a uložit ji na čas vedle záhonu třeba na plachtu. Po rozmístění cibulek pak zem vrátíme na záhon tak, abychom přitom cibulky neotočili.

S čím kombinovat tulipány

Tulipány můžeme rovněž kombinovat s dvouletkami, především s pomněnkami a maceškami. V tom případě cibule vy­sazujeme řidčeji, většinou na vzdálenost 25–30 cm. Květy botanických tulipánů jsou atraktivní jarní ozdobou skalky, odrůdy s dlouhými stonky jsou určené i pro řez.

Narcisy a další jarní cibuloviny

Oproti tulipánům mají narcisy výhodu, že je nemusíme každoročně vyrývat ze země. V půdě mohou zůstat bez přesa­zení řadu let a stále pokvetou. A mají ještě další přednost: cibulky nechutnají myším, hrabošům a hryzcům zdaleka tak jako cibule tulipánů.

Z méně známých druhů cibulovin zmíníme majestátní řebčík, který bude s výraznými zvoncovitými květy nepře­hlédnutelnou solitérou mezi trvalkami nebo na skalce. Cibule ale mají slabou slupku a snadno vysychají, proto je před výsadbou dlouho neskladujeme.

Okrasné česneky, kultivary šafránů, sněženky i žluté talovíny jsou dalšími adepty do trvalkových záhonů s nízkými nároky na údržbu.

Současným trendem jsou druhy cibulovin pro zplanění v tráv­níku. Výborně se k tomu hodí pestré šafrány, sněženky, modřence, ladoňky nebo již zmiňované talovíny, které se navíc množí samovýsevem. Po několika letech se tak lze v trávníku dočkat zápla­vy zlatožlutých květů. Na vlhká místa můžeme zase zasadit bledule.