Zatímco venku na záhonu přistupujeme k výsadbě červenokvětých nebo červenolistých trvalek opatrně, aby na pohled nepůsobily agresivně, v bytě si s podobně vybarvenými pokojovkami lámat hlavu tolik nemusíme. Jednoduše je postavíme tam, kde jim to vyhovuje, ať je byt zařízen jakkoli.
Zpravidla platí, že červená barva nejlépe vyniká na světlém místě, kam dopadají sluneční paprsky. Pamatujeme také, že čím méně barev najdeme v okolí, tím větší počet rostlin můžeme uspořádat do jedné skupiny. Takové aranžmá pak není jen náhodným doplňkem, ale potřebnou součástí útulného bydlení.
Stará dobrá kolopejka
Třebaže jsou všude k dostání 365 dnů v roce, neztrácejí kolopejky (Kalanchoe blossfeldiana) na popularitě. Proto šlechtitelé přicházejí s novými trumfy v podobě zářivých barev, většího, plnějšího květenství a delší doby kvetení. Kolopejky sice nepatří k dlouhověkým pokojovkám (druhé květy nasazují jen při zvláštní péči), ale po odkvětu je do koše hned vyhazovat nemusíme, protože mají zajímavé tmavozelené, lesklé listy.
- Kolopejka je teplomilná, nevadí jí ani ústřední topení.
- Potřebuje hodně světla, stát může i u jižního okna. Bez světla tvoří slabé, vytáhlé výhony.
- Jakožto sukulentní rostlina si střádá zásoby vody v dužnatých listech, proto vydrží dlouho bez zálivky. Při nadměrné vlhkosti trpí.
- Květy po uvadnutí odštipujeme.
Vytrvalá begonie kysala
Pochází sice z tropických oblastí, ale působí, jako by byla domácí. Možná proto, že ji za okny měly už naše babičky. Kysalu (Begonia elatior) pěstujeme jen jako jednoletku, což nám mileráda vynahrazuje bohatstvím květů, které vydrží celé měsíce. Zvlášť úchvatné jsou plnokvěté hybridy. Tento druh begonie kvete v zimě, ale díky řízeným pěstebním podmínkám nám může vykvést celoročně.
- Upřednostňuje světlé a teplé stanoviště mimo dosah přímých slunečních paprsků.
- Substrát udržujeme stejnoměrně vlhký. Přebytečnou vodu z misky vyléváme, jinak bude rostlina zahnívat.
- Přihnojujeme ji jednou týdně výživou pro kvetoucí rostliny.
Guzmánie jako šperk
Ať guzmánii (Guzmania) postavíme kamkoli, pozornosti neujde. Do okoukaného interiéru rychle přinese zpestření svým exotickým vzhledem typickým pro čeleď broméliovitých. Rostlina vytváří pevné růžice dlouhých, fontánově skloněných listů, nad kterými se jako umělecky tvarovaný šperk vynořuje úchvatné květenství s tuhými, zářivými listeny. Jaká škoda, že květina po odkvětu odumírá.
- Tato příbuzná ananasovníku má nejraději teplo, rozptýlené světlo a vyšší vzdušnou vlhkost. Neměla by stát v blízkosti topného tělesa.
- Zaléváme ji měkkou vodou, kterou občas nalijeme i do středu růžice. Vyvarujeme se přemokření.
- Rostlinu množíme odnožemi, které se tvoří u báze.
Miniaturní kaktusy
Červená barva se nevyhýbá ani kaktusům. Některé v této barvě kvetou, jiné mají červený dokonce kus těla. To jsou speciálně vyšlechtěné druhy (Gymnocalycium mihanovichii), které neobsahují chlorofyl. Aby mohly žít, musí být naroubovány na zelenou podnož. A když navíc takový kaktus vložíme do rudých květináčků, v interiéru se určitě neztratí, byť neměří víc než pár centimetrů.
- Minikaktusy umístíme na dobře viditelné, nejlépe vyvýšené místo.
- Libují si v teple na plném slunci, ale spokojí se i s polostínem v chladnějším prostředí.
- Na zálivku je čas až tehdy, když substrát zcela vyschne.
- Abychom kvetoucí druhy přiměli k rozkvětu, dopřejeme jim zimní klid při nízké teplotě.
Atraktivní listová begonie
K osvědčeným a k nejoblíbenějším u šlechtitelů patří begonie královská (Begonia rex), která se na trhu objevuje v nejrůznějších tradičních i netradičních odrůdách. V bytě tato rostlina, která je vhodná i pro úplné začátečníky, zaujme pestrostí, kresbou i texturou zajímavě tvarovaných listů. Na rozdíl od kvetoucích druhů nás budou listové begonie při troše péče těšit dlouhá léta.
- Nejlépe vyniknou na klidném pozadí.
- Bez problémů prospívají i u okna směřujícího k severu. Naopak slunce poškozuje jejich listy.
- Pro tuto begonii je ideální pokojová teplota okolo 20 °C.
- Kořenový bal nesmí být přemokřený ani suchý.
- V létě rostlinu snadno namnožíme listovými řízky.
Elegantní toulitka
Toulitka (Anthurium) na sebe upozorňuje nejen hustým trsem dlouze řapíkatých, tmavozelených listů, ale především unikátními palicemi květů, které obklopují velké listeny, tzv. toulce. Protože jsou tuhé a lesklé, vypadají skoro jako umělé. Toulitka se hodí do bytu zařízeného minimalisticky nebo v retro stylu. Výborně snáší hydroponické pěstování.
- Postavíme ji na dobře osvětlené místo, nikoli však na prudké slunce. Teplota by neměla klesat pod 18 °C.
- Kořenový bal nenecháme vyschnout.
- Občas květinu rosíme vodou, ovšem měkkou, aby se netvořily vápenité usazeniny
- Touliltku množíme dělením starším rostlin
foto: autorka