Kalátea a maranta: jak pěstovat tropické pokojovky s pestrými listy?

Zdobí je krásné, barevné listy, některé i květy, snesou stín, nejsou jedovaté. Zkrátka ideální pokojovky pro děti či alegiky. Ale mají své speciální nároky. Které jsou do bytu vhodné a jak je pěstovat?

Rody kalátea (Calathea), maranta (Maranta), ktenante (Ctenanthe) nebo stromante (Stromanthe) pocházejí z tropů Střední a Jižní Ameriky. Bývají charakteristickou součástí podrostu trvale vlhkých a stinných tropických lesů, rostou však i v pobřežních porostech řek a bažin. Pro pěstitele je důležitý fakt, že nejsou jedovaté a nezpůsobují alergie. Naopak, oddenky poskytují lehce stravitelný škrob, takzvaný arrow-root, poživatelný po uvaření či upečení. V USA se na plantážích pěstuje hlavně středoamerická maranta třtinovitá (Maranta arundinacea), která se používá k výrobě dětské výživy. V latinské Americe se z listů některých druhů rodu Calathea pletou košíky, do listů se balí a poté vaří kukuřičné noky nazývané tamales.

Která kalátea přežije v pokoji?

V amerických tropech je známo necelých 300 druhů. V bytech se s nimi setkáváme často, některé jsou skoro nezničitelné, a když se stabilizují a mají dost vláhy, dorůstají do nádherných exemplářů. Výhodou lesních druhů je, že snášejí trvalý stín. Jedním z nejodolnějších pestrolistých je kalátea kopinatá (Calathea lancifolia) s úzce kopinatými a na okrajích zvlněnými, až metr dlouhými listy, které jsou na svrchní straně skvrnité temně zelenými protáhlými kresbami a na líci je pak zdobí střídavé řady tmavozelených skvrn. Obchodníci ji vytrvale nabízejí pod synonymem Calathea insignis a lze ji s čistým svědomím do bytu doporučit.

O něco citlivější je Calathea makoyana z jihovýchodní Brazílie. Listy má svrchu zdobené tmavozelenými podlouhlými skvrnami na stříbrozeleném základě, na rubu jsou listy světle růžové a skvrny purpurové. Druh Calathea ornata pochází z Kolumbie. Je to původně mohutná rostlina, která má na rubu purpurové čepele listů, líc je zdobena bělavými nebo růžovými liniemi. V kultuře se pěstují především vybrané, méně vzrůstné formy. Oba druhy jsou náročnější na vzdušnou vlhkost, prosperují ve vlhčím prostředí, v teráriích a ve vitrínách. Pokud jsou pěstovány jako samostatné exempláře ve vlastní nádobě, často strádají a je třeba je alespoň sesadit do větších mís, kde mají zajištěné příznivější mikroklima.

Nejen listy, ale i krásné květy

Některé druhy se pěstují kvůli nádherným květům, což platí především o Calathea crocata. Má tmavozelené, vespod temně purpurové zvlněné listy a nápadné, ostře oranžové květy vyrůstající z paždí stejně zbarvených listenů. Calathea loeseneri ze západního pobřeží Jižní Ameriky má listeny světle fialové, oválné zašpičatělé listy mají kolem střední žilky světlou plochu. Unikátní novinka je Calathea burle-marxii Blue Ice, jejíž květenství se spirálovitě sestavenými listeny značně připomíná některé kurkumy. Listeny jsou zářivě bleděmodré.

K rozměrným světlomilným druhům patří nádherně kvetoucí Calathea crotalifera, pojmenovaná podle chřestýše (Crotalus). Květenství této 1,5–2 m vysoké rostliny se chřestidlu hada skutečně podobá, listeny mají různou barvu, od světle slámově žluté po tmavě oranžovočervenou. Je rozšířená mezi Mexikem a Peru.

Určování jednotlivých druhů je dost složité a mají s tím potíže i profesionální botanici, pro laika je nejjednodušší se naučit těch několik druhů, které se pěstují zcela běžně, a postupně se propracovávat dál. Své umění také ukazují šlechtitelé, kteří vypěstovali již mnoho odrůd.

Maranta do stínu

Kalátejím blízce příbuzné maranty se pěstují i používají shodně, výhodou je však jejich menší vzrůst. Asi ze 40 druhů se pěstují jen dva, maranta třitnová (Maranta arundinacea) jako užitková a nízká maranta běložilná (Maranta leuconeura) jako okrasná. Je hodně stínomilná, potřebuje vysokou vzdušnou vlhkost, minimálně pokojovou teplotu a lehký substrát z bukového listí a rašeliny. Nejčastěji se nabízí pestrolistý kultivar Tricolor s nádhernou kresbou na listech.

Maranta nebo Marantha?

Při hledání informací o marantách můžete na webu narazit na chybnou podobu rodového jména. Místo správného Maranta, které uvádí např. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin (Skalická, Větvička, Zelený) se objevuje chybné Marantha.

Odolná ktenante a stromante

Malý rod z tropů Jižní Ameriky obsahuje 15 druhů. Pěstuje se jich několik, běžné jsou Ctenanthe setosa a Ctenanthe lubbersiana. Dorůstají zhruba do metrové výšky a krásně pruhované listy jsou pěkné, pokud mají dostatek světla a vysokou vzdušnou vlhkost. Patří spíše mezi odolnější rostliny, které v bytech běžně vídáme.

Jen 20 druhů stromant roste v tropech Jižní Ameriky. Nejznámější se pěstuje pod neplatným jménem Stromanthe sanguinea, správně se jmenuje Stromante thalia. K oblíbeným patří kultivary s bíle panašovanými listy nebo trojbarevné. I tyto rostliny vydrží v bytech bez větších problémů.

Jak je pěstovat?

Hlavním omylem, kterého se pěstitelé dopouštějí, je chybná volba substrátu. Marantovité rostou vždy v podrostu tropických deštných lesů, často podél vodotečí, v místech, kde se nashromáždila dostatečná vrstva opadaného, postupně se rozpadávajícího listí. To přesně vyžadují i v kultuře - důležitý je vzduch v substrátu, kořeny potřebují dýchat. Pokud je chceme úspěšně pěstovat, musíme zvolit větší plochou mísu a připravit si substrát smísením vláknité rašeliny, suchého, ale ještě nerozloženého bukového listí a kousků dřevěného uhlí. Přidat můžeme i kokosové chipsy, kousky borovicové kůry nebo hrubý perlit. Bukového listí by měla být nejméně třetina objemu. V takto sypkém substrátu rostlina špatně udržuje rovnováhu, proto je vhodné oddenek zatížit kouskem dřeva nebo plochým kamínkem.

Kalátea brzy substrát prokoření, získá stabilitu a za pár měsíců uvidíme, že prospívá úplně jinak než v době, kdy jsme se k přesazení rozhodli. Stejně jako ostatní marantovité rostliny oddenky substrát prorostou a zpevní, skutečně krásné bývají až starší trsy. Už z toho důvodu je přesazujeme až po třech čtyřech letech. Rostliny lze pěstovat i v rašelinovém substrátu na pokojové rostliny, pak je třeba dbát na velmi pravidelnou zálivku, nepřelévat a dávat pozor na hniloby kořenů.

Vzdušná vlhkost je nezbytná

Lesní stínomilné druhy mívají v bytech potíž i s nízkou vzdušnou vlhkostí. V teplých zimních zahradách a v pokojových vitrínách drobnější druhy většinou prospívají. V době vegetace je přihnojíme granulemi, zaléváme s citem po celý rok, protože nemají sušší sezonu. Všechny druhy potřebují minimálně pokojovou teplotu, nižší snášejí poměrně obtížně.

Trsnaté kaláteje i maranty se dobře množí vegetativně, tedy dělením starších rostlin při jarním přesazování. Pokud získáme čerstvá semena (ručním opylováním), klíčí bez problémů, vývoj je však dost pomalý.