Atraktivní Calathea orana bývá v běžné nabídce květinářsví

Kalátea, maranta a spol: tropické pokojovky s pestrými listy milují bukové listí

Zdobí je krásné, barevné listy, některé i květy, snesou stín, nejsou jedovaté. Zkrátka ideální pokojovky pro děti či alegiky. Ale mají své speciální nároky. Které jsou do bytu vhodné a jak je pěstovat?

Rody kalátea (Calathea), maranta (Maranta), ktenante (Ctenanthe) nebo stromante (Stromanthe) pocházejí z tropů Střední a Jižní Ameriky. Bývají charakteristickou součástí podrostu trvale vlhkých a stinných tropických lesů, rostou však i v pobřežních porostech řek a bažin. Pro pěstitele je důležitý fakt, že nejsou jedovaté a nezpůsobují alergie. Naopak, oddenky poskytují lehce stravitelný škrob, takzvaný arrow-root, poživatelný po uvaření či upečení. V USA se na plantážích pěstuje hlavně středoamerická maranta třtinovitá (Maranta arundinacea), která se používá k výrobě dětské výživy. V latinské Americe se z listů některých druhů rodu Calathea pletou košíky, do listů se balí a poté vaří kukuřičné noky nazývané tamales.

Kalátea kopitanaá (Calathea lancifolia)Kalátea kopitanaá (Calathea lancifolia)Autor: Irina Kvyatkovskaya / Shutterstock.com

Která kalátea přežije v pokoji?

V amerických tropech je známo necelých 300 druhů. V bytech se s nimi setkáváme často, některé jsou skoro nezničitelné, a když se stabilizují a mají dost vláhy, dorůstají do nádherných exemplářů. Výhodou lesních druhů je, že snášejí trvalý stín. Jedním z nejodolnějších pestrolistých je kalátea kopinatá (Calathea lancifolia) s úzce kopinatými a na okrajích zvlněnými, až metr dlouhými listy, které jsou na svrchní straně skvrnité temně zelenými protáhlými kresbami a na líci je pak zdobí střídavé řady tmavozelených skvrn. Obchodníci ji vytrvale nabízejí pod synonymem Calathea insignis a lze ji s čistým svědomím do bytu doporučit.

O něco citlivější je Calathea makoyana z jihovýchodní Brazílie. Listy má svrchu zdobené tmavozelenými podlouhlými skvrnami na stříbrozeleném základě, na rubu jsou listy světle růžové a skvrny purpurové. Druh Calathea ornata pochází z Kolumbie. Je to původně mohutná rostlina, která má na rubu purpurové čepele listů, líc je zdobena bělavými nebo růžovými liniemi. V kultuře se pěstují především vybrané, méně vzrůstné formy. Oba druhy jsou náročnější na vzdušnou vlhkost, prosperují ve vlhčím prostředí, v teráriích a ve vitrínách. Pokud jsou pěstovány jako samostatné exempláře ve vlastní nádobě, často strádají a je třeba je alespoň sesadit do větších mís, kde mají zajištěné příznivější mikroklima.

Nejen listy, ale i krásné květy

Některé druhy se pěstují kvůli nádherným květům, což platí především o Calathea crocata. Má tmavozelené, vespod temně purpurové zvlněné listy a nápadné, ostře oranžové květy vyrůstající z paždí stejně zbarvených listenů. Calathea loeseneri ze západního pobřeží Jižní Ameriky má listeny světle fialové, oválné zašpičatělé listy mají kolem střední žilky světlou plochu. Unikátní novinka je Calathea burle-marxii Blue Ice, jejíž květenství se spirálovitě sestavenými listeny značně připomíná některé kurkumy. Listeny jsou zářivě bleděmodré.

Calathea crotalifera, detail květenstvíCalathea crotalifera, detail květenstvíAutor: Romana Rybková

K rozměrným světlomilným druhům patří nádherně kvetoucí Calathea crotalifera, pojmenovaná podle chřestýše (Crotalus). Květenství této 1,5–2 m vysoké rostliny se chřestidlu hada skutečně podobá, listeny mají různou barvu, od světle slámově žluté po tmavě oranžovočervenou. Je rozšířená mezi Mexikem a Peru.

Určování jednotlivých druhů je dost složité a mají s tím potíže i profesionální botanici, pro laika je nejjednodušší se naučit těch několik druhů, které se pěstují zcela běžně, a postupně se propracovávat dál. Své umění také ukazují šlechtitelé, kteří vypěstovali již mnoho odrůd.

Maranta do stínu

Kalátejím blízce příbuzné maranty se pěstují i používají shodně, výhodou je však jejich menší vzrůst. Asi ze 40 druhů se pěstují jen dva, maranta třitnová (Maranta arundinacea) jako užitková a nízká maranta běložilná (Maranta leuconeura) jako okrasná. Je hodně stínomilná, potřebuje vysokou vzdušnou vlhkost, minimálně pokojovou teplotu a lehký substrát z bukového listí a rašeliny. Nejčastěji se nabízí pestrolistý kultivar Tricolor s nádhernou kresbou na listech.

Stromanthe thalia tricolorStromanthe thalia tricolorAutor: Romana Rybková

Odolná ktenante a stromante

Malý rod z tropů Jižní Ameriky obsahuje 15 druhů. Pěstuje se jich několik, běžné jsou Ctenanthe setosa a Ctenanthe lubbersiana. Dorůstají zhruba do metrové výšky a krásně pruhované listy jsou pěkné, pokud mají dostatek světla a vysokou vzdušnou vlhkost. Patří spíše mezi odolnější rostliny, které v bytech běžně vídáme.

Jen 20 druhů stromant roste v tropech Jižní Ameriky. Nejznámější se pěstuje pod neplatným jménem Stromanthe sanguinea, správně se jmenuje Stromante thalia. K oblíbeným patří kultivary s bíle panašovanými listy nebo trojbarevné. I tyto rostliny vydrží v bytech bez větších problémů.

Jak je pěstovat?

Hlavním omylem, kterého se pěstitelé dopouštějí, je chybná volba substrátu. Marantovité rostou vždy v podrostu tropických deštných lesů, často podél vodotečí, v místech, kde se nashromáždila dostatečná vrstva opadaného, postupně se rozpadávajícího listí. To přesně vyžadují i v kultuře - důležitý je vzduch v substrátu, kořeny potřebují dýchat. Pokud je chceme úspěšně pěstovat, musíme zvolit větší plochou mísu a připravit si substrát smísením vláknité rašeliny, suchého, ale ještě nerozloženého bukového listí a kousků dřevěného uhlí. Přidat můžeme i kokosové chipsy, kousky borovicové kůry nebo hrubý perlit. Bukového listí by měla být nejméně třetina objemu. V takto sypkém substrátu rostlina špatně udržuje rovnováhu, proto je vhodné oddenek zatížit kouskem dřeva nebo plochým kamínkem.

Calathea loeseneriCalathea loeseneriAutor: Romana Rybková

Kalátea brzy substrát prokoření, získá stabilitu a za pár měsíců uvidíme, že prospívá úplně jinak než v době, kdy jsme se k přesazení rozhodli. Stejně jako ostatní marantovité rostliny oddenky substrát prorostou a zpevní, skutečně krásné bývají až starší trsy. Už z toho důvodu je přesazujeme až po třech čtyřech letech. Rostliny lze pěstovat i v rašelinovém substrátu na pokojové rostliny, pak je třeba dbát na velmi pravidelnou zálivku, nepřelévat a dávat pozor na hniloby kořenů.

Vzdušná vlhkost je nezbytná

Lesní stínomilné druhy mívají v bytech potíž i s nízkou vzdušnou vlhkostí. V teplých zimních zahradách a v pokojových vitrínách drobnější druhy většinou prospívají. V době vegetace je přihnojíme granulemi, zaléváme s citem po celý rok, protože nemají sušší sezonu. Všechny druhy potřebují minimálně pokojovou teplotu, nižší snášejí poměrně obtížně.

Trsnaté kaláteje i maranty se dobře množí vegetativně, tedy dělením starších rostlin při jarním přesazování. Pokud získáme čerstvá semena (ručním opylováním), klíčí bez problémů, vývoj je však dost pomalý.

Akční letáky