Africké fialky, sametové, půvabné a barevné, pokvetou i vám

Saintpaulie, africké fialky, jsou domácí poklad. Stačí dodržet několik jednoduchých zásad a ochotně pokvetou i na vašem parapetu. A je z čeho vybírat, vyšlechtěno je přes 10 000 kultivarů!

Africké fialky mají i své fankluby specializovaných pěstitelů, v jejichž domácnostech bychom našli stovky či možná tisíce krásných kultivarů! V botanické zahradě v Praze Troji dokonce každoročně probíhá výstava a burza, kde si příznivci sainpaulií vyměňují listy i mladé rostlinky zajímavých odrůd.

Jak pěstovat africké fialky?

Z africké domovině se tyto rostliny málokdy ocitnou v rozmáčené půdě nebo dokonce s kořeny ve vodě, zato se jim v některých sušších ročních období stává, že na skalách mohou vysychat. Proto nemají rády misku pod květináčem, ve které dlouhodobě stojí voda, jejich jemné kořeny pak uhnívají. Mnohem snáz snesou vyschnutí, pokud není dlouhodobé, tak se rostlina vzpamatuje snáze, než když přijde o kořeny. Ideálem je samozřejmě celoročně rovnoměrná mírná zálivka, kdy je substrát stále mírně vlhký, ale zároveň provzdušněný.

Africké fialky vyžadují přistíněné místo (ideální je parapet východně či severně orientovaného okna).
Prospívá jim kyselý kyprý substrát.
Snesou i chladnější místnost nebo poklesy teplot na 15 °C, protože rodiče pěstovaných hybridů pocházejí z hor.

Proč se na listech objevují skvrny?

Častým zdravotním problémem jsou skvrnité listy, které mohou mít různé příčiny. Nejčastěji vznikají špatnou zálivkou na list, buď studenou vodou na prohřáté listy, nebo ledovou vodou v zimě. Problém vzniká, i když kapky vody zůstanou na chlupatých listech příliš dlouho. Nejlepším způsobem je tedy zálivka přímo do květináče na substrát a listy raději moc nenamáčet.

Snadné množení

Pomocí listů rostlinu velmi snadno namnožíme. Pouze je zapíchneme zkráceným řapíkem do perlitu nebo písku, zakoření však i ve sklenici vody, přesně tak, jak to vídáme v každé druhé kanceláři. Lehce lze také dělit trsy při přesazování, rostliny snadno regenerují a v krátké době se zase rozrostou.

Atraktivní a nenáročné pokojovky

Barevné kultivary, kterých už existuje přes 10 tisíc, jsou skromnější a odolnější než původní druhy. Jsou také barevně i tvarově nápadnější, květy mohou mít odstíny od bílé přes všechny možné tóny růžové, fialové, purpurové a modré, objevují se i odrůdy s květy světle zelenými. Barevných variací je nepřeberně, bývají jednobarevné, dvoubarevné, třepenité, fantasy, s květem jednoduchým, poloplným i plnokvěté, pestrolisté, miniaturní, převislé… Prostě skoro každý si vybere podle svého vkusu.

Trocha botaniky nikoho nezabije

Africké fialky, latinsky Saintpaulia, patří do rozsáhlé čeledi podpětovitých (Gesneriaceae). Tento oblíbený rod je překvapivě malý, „botanických“ původních druhů sice bylo popsáno a donedávna uznáváno čtyřiadvacet, ale po důkladném prozkoumání a revizi jich zůstalo jen jedenáct a zbytek se přemístil do kategorie poddruhů.

Poprvé tyto rostliny dokumentoval německý baron Walter von Saitpaul-Illaire v pohoří Usambara v roce 1892. Ze semen, která sebral, pak dle vypěstovaných rostlin popsal významný německý badatel H. Wendland o rok později Saintpaulia ionantha. Je to pro kulturu a šlechtění základní druh, neboť většina dalších afrických fialek byla neznámá až do padesátých let minulého století. V přírodě totiž téměř všechny druhy rostou pouze v pohoří Usambara, Uluguru a Ngoro ve východní Tanzánii, tedy v místech, která byla dlouho neprozkoumaná. Botanici postupně přinesli i více poznatků o životě afrických fialek přímo z jejich domoviny.

Jak rostou v přírodě?

Většina druhů roste na lesních skalních výchozech, jak na mechem porostlých vlhkých balvanech, tak i ve spárách mezi nimi a v puklinách, kde se nashromáždí nevelké množství humusu z opadaného listí. Některé byly nalezeny i v podrostu tropického horského lesa, především na stráních a šikmých svazích. Bohužel je nutné dodat, že dnes jsou v přírodě saintpaulie hodně vzácné a některé druhy, včetně nejznámější Saintpaulia ionantha, jsou ohrožené vyhubením.

Původní druhy mají značný půvab, i když jsou tvarově a barevně dost podobné, většina z nich má totiž víceméně okrouhlé čepele dlouze řapíkatých listů a světle až tmavě modrofialové květy. Výjimkou je vzácná, málokdy pěstovaná Saintpaulia goetzeana, jejíž květy jsou bílé, modré jsou pouze dva horní korunní cípy. Africké fialky se liší spíše typem růstu, některé mají kulatou úhlednou listovou růžici, jiné rostou plazivě nebo vytvářejí větší trsy.