Oproti minulým letům se dnes zelené stvoly pro aranžérské účely hlavně dovážejí, v malém se však s pěstírnami asparágusové zeleně můžeme setkat i v menších zahradnictvích nebo ve školních sklenících. Zajímavostí je, že zahradníci při sklizni nepoužívají nůžky ani nůž, nýbrž dobře narostlou zeleň vytrhávají celou podobně jako konvalinky.

Do řezaných kytic se nejčastěji používá Asparagus setaceus cv. Plumosus, který je velmi jemný a vzhledem připomíná závoj. Jeho stonky mohou vyrůst až do několika metrů. Dalším aranžérsky nepostradatelným druhem je Asparagus densiflorus cv. Sprengeri. V Anglli ho nazývají liščí kapradinou, a liščí ocasy jeho huňaté stvoly opravdu připomínají. Má drobné tenké jehličky a je u nás nejvíce rozšířený. Oba druhy jsou příbuzné chřestu.

Špičková pokojovka

  • Kromě aranžérského využití je asparágus také vděčnou pokojovou rostlinou. Náleží dokonce k těm nejvhodnějším pro pěstování v interiéru, protože nevyžaduje speciální péči, je dlouhověký a působí zdravě a svěže.
  • Doma ho pěstujeme na východním nebo západním okně, či na světlém až lehce polostinném stanovišti. Pozor na jižní a úpalové místo, asparágus na ně reaguje žloutnutím a opadem listů.
  • Stejně jako ostatní pokojové rostliny nesnáší sálavé teplo topení, přičemž rosení nepomáhá. Jedinou pomocí je jiné místo.
  • V zimě mu je nejlépe v rozmezí 10–15 °C, přes léto mu svědčí pobyt venku na zahradě. I v bytových podmínkách však může dorůst do značných rozměrů.
  • V létě ho zaléváme vydatně, v zimě méně.

Asparágus má dobrou regenerační schopnost a při extrémním vyschnutí, kdy celá nadzemní část zežloutne, je schopen znovu obrazit. Předtím však ostříháme všechny žluté stonky a celý květináč pomoříme do vody. Až ji bal důkladně nasákne, květináč postavíme zpět na místo.