Popínavé dřeviny vytvářejí živé obrazy. Přísavník pak v každém ročním období jiné

Václav Větvička o placatých stromech a olistěných domech

Celý život obdivuju tzv. „placaté stromy“ – pnoucí, samopnoucí rostliny, které se dokážou vyšplhat div ne po skle do výšky někdy větší, než by strom dorostl. A poskytují mimořádné okrašlovací služby…

Jsou-li to opadavé dřeviny, jako třeba přísavník trojlistý, Parthenocissus tricuspidata, dokážou připravit dokonce celoroční divadlo o několika obrazech. Tím hlavním, co mi připomíná strom, jenže jen dvourozměrný, je obraz v zimě. Na zdi skutečně od země vyrůstá silný kmen (kmínek), který se postupně větví do kosterních výhonů, a nakonec div ne do bylinné, měkké části nejslabších letorostů.

zelený břečťan a přísavníkzelený břečťan a přísavníkAutor: Archiv ireceptar.cz

Druhý obraz nabízí rašící jaro, třetí, v případě přísavníku, plné léto, kdy scéna - celá nosná stěna - je slitá do lesklé, tmavozelené a přesto jemně strukturované plochy. Poslední obraz je podzimní: Mnohé dřeviny, od keřů přes stromy až po ty pnoucí, dokážou před opadem listů nádherně měnit barvu. Od zlaté přes žlutou, oranžovou, snad až po karmínovou. S posledním listem, který stěnu opustil, začíná každoroční repríza. To se sotva dá očekávat od dřevin tak stálezelených, jako jsou břečťany. Břečťan je schopen monotónního monologu v jediném obraze trvajícím 365 dní, rok za rokem.

Na břečťan graffiti nenamaluješ

Před mnoha lety jsem dostal někdy kolem svátku děvčat kytek mého srdce, tj. 13. března (to mají svátek Růženky, včetně mých šípkových), zajímavý dopis z Přerova. Na snímku byl vysoký, snad osmi snad dvanáctipatrový deskový panelový dům. Jeho celá užší strana byla porostlá břečťanem od základů po rovnou horní římsu. Bylo to v době, kdy jsem usiloval o to, jak ozelenit šeď někdejších panelových sídlišť. A tehdy jsme s Ing. Samem Burianem začali propagovat ideu vysadit na sídlištích „placaté stromy“. Stromy jako desky.

Břečťan umí domy obléci do krásného zeleného kabátkuBřečťan umí domy obléci do krásného zeleného kabátkuAutor: kovop58 / Shutterstock.com

Vzpomněl jsem si tehdy na rodnou chalupu mého tatínka v Paceřicích u Turnova. Byla to venkovská škola, jednotřídka, v níž učil můj dědeček. Východní štít této roubenky byl celý porostlý břečťanem od soklu až po vikýř. Pak jsem něco takového uviděl ve Lvově. Celé domy zelené. A v Poznani; tam zase měli celou zelenou nemocnici. V Praze na Malé Straně nedaleko maltézského komplexu byl břečťan, prý starý 250 let. Na takto „zabalené“ stěně nikdo nenamaluje průvodní jev počmárané doby a počmáraných lidí – graffiti a tetovaní. V případě břečťanu je pak jedinou investicí malá sazenička. Nebo několik. Pak už se o to postará světlo, voda, a další složky fotosyntézy a růstu. A nebojte se, zdivo to nenarušuje.

Okrašlovací služba v Paříži

Břečťan má tzv. příčepivé kořínky, které jako montážní pěna vyplní sebenepatrnější skulinku; přísavník má zase přísavné destičky podobné těm, co vám doma drží háčky s ručníky na kachlíčkách nebo na zrcadle.

V knížce staré dnes už více než sto let jsem se dočetl následující: „Obec pařížská všude tam, kde holé zdi nebo všeliká nepěkná zákoutí domovní hyzdí ulice, dává vysazovati rostliny břečťanové. Než tyto vyvinují se ku podivu rychle a stejnoměrně, beze všeho valného opatrování a tím způsobem koná břečťan městu Paříži znamenitou okrašlovací službu, jíž bychom od tak prosté rostliny ani nečekali. Že by břečťanový obrost škodil předmětům, jež porůstá, je pouhou bajkou. Věda očistila břečťan od nařknutí jako rostliny cizopasné, kdežto malé kořínky jeho na větvích jsou pouze přímětné, kterými se toliko přidržuje skal, zdí a pňů, tule se k vedlejšímu předmětu tak těsně, že mnohdy spíše křehkou lodyhu přetrhneme, než bychom ji od opory odtrhli. Ani bílý rubáš přírody mu neublíží, a zelená se i pod sněhem…“

Popínavé dřeviny dovedou města proměnit v rajské zahradyPopínavé dřeviny dovedou města proměnit v rajské zahradyAutor: Elena Krivorotova / Shutterstock.com

Břečťan dozajista znáte. Většina z vás ze zahrádky, mnozí ze starých hřbitovů, někteří z pražského Jeleního příkopu, ale málokdo z přírody. A přesto tu s námi žije, dejme tomu takových 70 milionů let. To jsem asi napsal špatně, že žije s námi… On tu byl před námi, a tedy my posledních pár tisíc let žijeme s ním.

Nezbývá, než ještě připojit jinou vyprávěnku: Vedle révy byl břečťan symbolem Bakchovým a věnec břečťanový symbolem vinárny. Myslivci tvrdívali, že „černá zvěř, byvše poraněna, hojí se břečťanem a bachyně požírá listů břečťanových, aby snáze rodila“. Přestože se o břečťan zajímá medicína, tak ta poslední myslivecká zmínka je na člověka neaplikovatelná, protože listy břečťanu obsahují látky, které u některých lidí mohou způsobit alergickou kožní reakci.

Akční letáky