Rod břečťan (Hedera) má pět druhů, které jsou domovem od severní Afriky a přilehlých ostrovů přes Evropu a pohoří Asie až po Japonsko. U nás se můžeme setkat se třemi druhy.
Břečťan plazící se, kvetoucí i plodící
Břečťan obecný neboli popínavý (Hedera helix) je nejznámější a pro zahradnické využití nejdůležitější. Roste v Evropě až po jižní Skandinávii a v Malé Asii.
Kvetoucí břečťan obecný
- Lodyhy břečťanu se vyznačují zvláštními příčepivými kořínky, které vyrůstají na zastíněné části lodyh, jsou kratičké, pevné a umožňují silné přichycení k podkladu.
- Listy mají známý charakteristický tvar s třemi až pěti laloky, velké jsou 4–10 cm, žilnatinu mají bělavou. Neopadávají, jen ke konci zimy dočasně mění barvu dobronzova, zejména na osluněných místech. Břečťan má zvláštnost, díky níž se dostal do učebnic rostlinné morfologie – heterofylii neboli různolistost. Nastává, když je rostlina starší a lodyhami dosáhne na osluněná místa, což bývá na vrcholu zdí a skal nebo v korunách stromů. Lodyhy se stávají pevnějšími, vystoupavými, listy ztrácejí typický trojlaločný tvar a náhle jsou vejčité, kosočtverečné, více lesklé – podobají se listům šeříku.
- Jedině takto výrazně pozměněné lodyhy na koncích vykvétají. Ovšem poupata se otevírají až v září či říjnu, drobné zelenožluté kvítky jsou seskupeny v početné okolíky a lákají hmyz.
- Jedovaté plody zrají v dubnu a květnu, vypadají podobně jako borůvky, jsou kulaté, velké 7–9 mm, dužnaté, černé až černomodré s 3–5 semeny uvnitř. Můžeme je vysévat, ale vzhledem k zdlouhavému vzcházení to není praktické, břečťan zpravidla rozmnožujeme jen řízky.
plody břečťanu obecného
V našich listnatých a smíšených lesích nalezneme břečťan obecný často v nížinách a pahorkatinách. S nadmořskou výškou je vzácnější a výše než 600 m n. m. jej už téměř nenajdeme. Postupně se rozrůstá v podrostu a zvláště na silně zastíněných místech dokáže vytvářet jednodruhové husté koberce. Pokud narazí na silnější kmen stromu, pne se po něm do koruny až 20 m vysoko.
Dekorativní kultivary
Několik odrůd břečťanu je v podstatě stejného vzrůstu jako původní druh a liší se jen velikostí listů a jejich laloků, sytostí zeleně, vyniknutím žilkování nebo načervenalým zabarvením po zimě. V nedávné době se také začaly v hojné míře prodávat zahradní kultivary, které se od původního druhu liší malým vzrůstem, výrazně pozměněným tvarem listů a někdy i jejich panašováním. Čím jsou plochy bez listové zeleně rozsáhlejší, tím méně dřevina roste a tím má také větší sklon k vymrznutí. Tyto kultivary se tedy hodí jen na malé plošky jako půdopokryvná dřevina, nebo je lze vysadit k brance, kde dorostou do dvou metrů. Na vysoké zdi se nehodí. Vyskytují se i odrůdy, které se nepnou, ale narůstají do menších keříčků. Bohužel však nebývají příliš dlouhověké a v zahradách se daleko více uplatňují jiné stálezelené dřeviny této velikosti. Drobnolisté břečťany se také pěstují jako pokojové rostliny, ovšem hodí se hlavně do chladnějších bytů.
Břečťan obecný ‘Hibernica’
obrázek z archivu ireceptar.cz
- Popínavé, zelené: ’Buttercup’(žluté žilky), ’Crenata’(slabší růst), ’Deltoidea’ (trojúhelníkovité až srdčité listy, slabý růst), ’Digitata’ (menší listy), ’Glymii’ (menší lesklé listy, slabší růst), ’Hibernica’ (větší a tenčí listy), ’Plattensee’ (silný růst), ’Remscheid’ (tmavě zelené listy s vyniklou žilnatinou, silný růst), ’Sagittaefolia’ (trojúhelníkovité listy), ’Woerner’ (silný růst)
Často se při prodeji setkáváme s nic neříkajícím označením Hedera helix cv., což se dá přeložit jako neznámý kultivar břečťanu obecného.
- Popínavé, pestrolisté: ’Argenteo–variegata’ (bílé lemování i nepravidelné skvrny), ’Aureo–variegata’ (žluté lemování i nepravidelné skvrny), ’Goldheart’ (listy skoro trojúhelníkovité, uprostřed žluté), ’Goldchild’ (listy různě sytě zelené se žlutým okrajem)
- Keřovité: ’Arborescens’ (silnější růst), ’Conglometata’ (zkadeřené listy, polopoléhavý a slabý růst), ’Erecta’ (listy ve dvou řadách naproti sobě, slabý růst)
Břečťan obecný ‘Erecta’
Břečťan kanárský (Hedera canariensis)
Tento druh pocházející z Kanárských ostrovů, Madeiry a severní Afriky je nepříliš často pěstovanou pokojovou květinou. Na rozdíl od jiných břečťanů nemá příčepivé kořínky. V domovině roste ve stinných lesích a v moderních bytech mu nesvědčí suchý vzduch teplých zim. Často také trpí sviluškou. V bytě zpravidla dlouho nevydrží a bývá nahrazován jinými liánami. Na zahradě jej můžeme pěstovat jako přenosnou rostlinu, svědčí mu zimování v chladu.
Břečťan kavkazský (Hedera colchica)
Břečťan kavkazský (Hedera colchica)
Jeho vlastí jsou lesy podhůří Kavkazu, v Malé Asii a Iránu. Má listy veliké (i 20 cm), kožovité, široce vejčité jen s malým náznakem laloků; bohužel bez lesku, matné. Břečťan kavkazský je i u nás občas k vidění, spíše ovšem v botanických zahradách v části napodobující kousek lesa z Kolchidy. Prostředí mu vyhovuje stejné jako obyčejnému břečťanu. V nížinách na mírně vlhkých a přiměřeně zastíněných místech přezimuje poměrně spolehlivě a snad by si tedy zasloužil větší rozšíření v parcích a zahradách. Pestrolisté kultivary jsou na naše podmínky již příliš choulostivé.
Foto: autor
