Dvanáct letních prací, které byste si měli naplánovat na zahradě a chalupě

Kdo by dnes chtěl jezdit na chatu nebo chalupu jen odpočívat? Stále platí, že není nad radost z vlastní práce a jejího výsledku. Nehledě na to, že vždycky je někde něco potřeba vyspravit, zlepšit nebo vytvořit znovu.

Zdroj:Časopis Receptář

1. Brousíme povrchy

Měli bychom mít v zásobě ty správné brusné papíry. Skelný papír se hodí na dřevo, které má být zcela hladké, třeba než je natřeme. Je to nejlacinější brusný materiál. Papír s granátovou drtí má tvrdší brusnou vrstvu než skelný a používá se ke konečným úpravám tvrdého dřeva. Smirkové plátno je určené k zabrušování kovů, zasucha i zamokra. Brousicí vrstva je tvrdá, ale snadno se zahltí. Papír s vrstvou karbidu křemíku je vhodný k vyrovnávání jednotlivých vrstev nátěrů před nanesením dalšího. Povrch zpravidla vlhčíme, protože voda působí jako mazivo a zároveň váže prach. Dobře se pracuje s brusnými hranolky, což jsou vlastně pěnové houbičky polepené brusnými papíry.

2. Natíráme dřevěné podlahy

Dřevo pracuje i po vysušení, povrch podlahy na chatě proto ošetříme takzvanou tenkovrstvou lazurou. Proniká do dřeva, ale neuzavírá je, umožňuje mu dýchat, takže se pak nekroutí, jako kdybychom podlahu natřeli silnovrstvou lazurou nebo lakem. Ty vytvoří souvislý, neprodyšný film, což může být na škodu. Tenkovrstvá lazura má oproti lakům výhodu, že ji lze po čase přetírat, aniž bychom museli původní zbytky odstraňovat. Pro běžně zatěžované dřevěné podlahy obvykle stačí dvě nebo tři vrstvy.

3. Izolujeme podkroví

Šikmá střecha vyžaduje, aby byla pod krytinou větraná mezera, izolace by k ní neměla přiléhat. Pokud krytinu nechceme sundávat, bude pro zateplení podkroví stačit, když přibijeme zevnitř na trámy co nejblíže k ní latě, na ně přišroubujeme prkna nebo desky, a pak se teprve pustíme do izolace. Použít lze například tvrdé polyuretanové pěny, jež se formují do bloků nebo desek a mají vyšší požární odolnost. Případnému požáru do jisté míry odolá i kamenná vlna, která výborně izoluje i zvukově, a navíc je stálá v kvalitě po dlouhá desetiletí. Ještě jsou tu skelná minerální vata, erudovaný polystyren (nejsou však příliš odolné mechanicky) a stříkané izolace PUR. Ty vyplní všechny spáry, jenže to musí udělat firma. Máme zároveň na zřeteli, že když necháme obnažené trámy, budou to tepelné mosty, které sníží celkovou účinnost zateplení.

4. Vyženeme kunu

Komu by nevadil její šramot! Jenže škvíry, kterými se na půdu dostává, bychom museli utěsnit opravdu odolnými materiály. Traduje se, že kunu odradí lidské vlasy nebo psí srst v jemné síťovce, musí se však častěji měnit za čerstvé. Koupit lze elektronické odpuzovače hlodavců, které ale mají kolísavou účinnost, můžeme si také obstarat vypínač ovládaný čidlem, spojit jej s ostrým světlometem a vše nastražit na místo, kudy se kuna pravděpodobně na půdu dostává. Když ji takhle několikrát vystrašíme, změní revír. Kuny se také většinou vyhýbají psím teritoriím, nemáme-li vlastního, necháme třeba sousedova psa, aby označkoval i okolí našeho stavení.

5. Impregnujeme

K hloubkové impregnaci a tónování dřeva nám poslouží lihové mořidlo, které nemění jeho vlastnosti. Aby se povrch neodíral, musí se překrýt lakem. Mořidla jsou relativně levná, vyplatí se tedy při větších objemech práce, ač se prodávají i v malém balení (namoříme třeba zárubeň, rám obrazu apod.) Když se líh odpaří, zůstanou ve dřevě barviva, kterých může být 0,5–12 %. Odstíny napodobují například eben, mahagon, dub, tis, pinii, ořech, smrk, kaštan nebo palisandr a mohou být i v jasných barvách. Mořidla jsou řídká, stékají, je nutné natírat rychle. Třeba palubku natřeme celou v jednom kuse, aby nebyly vidět přechody mezi dříve a později mořenými plochami. Nenecháváme zaschnout větší kapky, protože zpravidla nezmizí ani po dalších vrstvách mořidla.

6. Naklepeme kosu

Kosy se stále prodávají, což je známka toho, že jsou lidé, kteří s nimi trávu rádi sekají, nespoléhají se jen na sekačku. Na chatě či chalupě je to smysluplná relaxace. Kosa ale musí být dobře naklepaná. Do špalku napůl zarazíme větší kovový klín s mírně oblou hlavou, posadíme se tak, abychom měli špalek obkročmo mezi koleny, kosu sundanou z kosiště položíme na zaoblení kovového klínu ostřím k sobě a kladívkem se snažíme klepat tak, jako bychom chtěli při každém úhozu ostří roztáhnout (jakýmsi skluzem), a sice šikmo a pouze jedním směrem. Postupujeme úhoz vedle úhozu po celé délce ostří. Pak kosu obrátíme na rubovou stranu a celé to zopakujeme (opět týmž směrem). Nakonec ji přebrousíme ručním karborundovým brouskem.

7. Vyhubíme dřevomorku

Zdravé dřevo trámů či prken uvnitř staveb, které nebylo vystavené povětrnostním vlivům, bývá roky nažloutlé (není-li ošetřené nátěrem s barevnými pigmenty). Pokud začne tmavnout, může to být první signál, že je již napadené dřevomorkou, přičemž typický hnědožlutý koláč s bílým okrajem, jenž ji charakterizuje, vůbec nemusíme objevit. Ale i kdyby, nestačí, když jej odstraníme, dřevomorka se šíří rozrůstáním mycelia. Její likvidace je velice náročná, mnohdy se neobejde bez zásahu odborné firmy, někdy dokonce ani není možná. Co bychom měli dělat? Zjistíme, zda je houba živá a co všechno zasáhla, poškozené dřevo odstraníme a spálíme, jestliže je ve zdivu nebo v násypu, zničíme ji propan–butanovým plamenem (bude-li to bezpečné), na ošetření napadeného, ale ještě zdravého dřeva použijeme chemické prostředky, tedy fungicidy, které jsou k tomu určené. Nové dřevěné prvky pak impregnujeme a zajistíme, aby se nedotýkaly vlhkého zdiva a proudil kolem nich vzduch.

8. Renovujeme nábytek

Jestliže pro chatu či chalupu renovujeme starý nábytek, třeba stůl, nedáváme si za cíl, aby vypadal stejně, jako když byl nový. Necháme mu patinu a určitou nedokonalost. Slepený nábytek nerozebíráme, ale pokusíme se alespoň odmontovat díly, u nichž je to možné, a ošetříme je samostatně. Nátěry opálíme letlampou nebo použijeme chemický odstraňovač, platí to pro dřevo i kov. Pokud chceme dřevěné povrchy lakovat nebo lazurovat, musíme ještě zbytky starých barev dokonale zbrousit. Je to velmi piplavá a úmorná práce, ale nutná, protože by všechno rušivé bylo vidět. Ledasco se však ztratí pod krycími byrvami, šrámy navíc můžeme vytmelit, jen povrch musí být naprosto hladký (pokud není záměr opak), jinak by byla každá nerovnost vidět; platí to opět pro dřevo i kov. Pro ty méně zkušené se nabízejí vodouředitelné laky, lazury (na dřevo) a emaily (univerzálně), lépe se s nimi pracuje a výsledek je pro renovovaný nábytek dostačující.

9. Ošetřujeme pilu

Řetězovou pilu nepoužíváme denně, takže bychom ji měli vždy, když skončíme s řezáním, očistit. Ulpívají na ní totiž drobné částečky dřeva a kůry promíchané s řezným olejem. Vyčistíme především prostor kolem řetězového kola. Odmontujeme kryt, povolíme řetěz, sejmeme jej i s lištou a všechny zbytky setřeme suchým hadrem. Při zpětné montáži nasadíme lištu s řetězem, mírně řeznou soupravu napneme a přiložíme kryt. Matice nejprve utáhneme zlehka, abychom mohli řetěz do správné polohy dostat stavěcím šroubem, a pak je dotáhneme. Příliš napnutý řetěz poškozuje drážku lišty a ložisko řetězového kola, málo napnutý má vliv na kvalitu řezání i bezpečnost.

10. Stavíme schodiště

Podle norem může být výška schodu nejvýše 200 mm, optimální je 165–175 mm a nášlapná plocha 210–320 mm. Když chceme nové, velmi jednoduché schodiště do chaty (nebo do dřevníku chalupy), spíše zvolíme dřevěné a přímé. Pak jsou na schody nejlepší dubová či buková prkna o síle do 40 mm, na bočnice prkna o síle 20 mm a na nosnou konstrukci dvě rovné silné fošny. Změříme kolmou výšku od přízemí do patra (b), poté jak daleko od ní budou v přízemí schody ústit (a) a vypočítáme, jak budou dlouhé; je to pravoúhlý trojúhelník: c = √ (a2 +b2 ). Tak dlouhé budou i fošny (plus ukotvení). Do vzdálenosti c rozpočítáme schody, dbáme, aby byly stejně vysoké a hluboké, protože vyšší či nižší první (nebo poslední) schod způsobí problémy při chůzi. Nevyjde-li to na stávající šířku prken, budeme je muset řezat po délce na přesné rozměry. K fošnám z boku přišroubujeme slabší prkna, z nichž vytvoříme jakési zuby, a na ty pak přichytíme svislá i vodorovná prkna schodů. Když použijeme kování profilu L, můžeme je vruty šroubovat zespodu, aby na nášlapné ploše nebyly vidět hlavičky. Prkna schodů je také možné vložit mezi fošny a šroubovat je z boku, potřebujeme však dlouhé šrouby a dostatečně široké fošny.

11. Obnovíme podlahu

Když se chatou prožene voda po průtrži mračen, nejvíce bývá zasažená podlaha. Za jak dlouho ji můžeme opravit, záleží na tom, zda má betonový nebo dřevěný podklad. U betonu musíme počkat, dokud nevyschne alespoň na 2 % vlhkosti, až pak na něj můžeme pokládat povrchovou krytinu, třeba palubky, laminát nebo linoleum (na izolaci). Vlhkost asi neodhadneme, je dobré si půjčit vlhkoměr. Pokud voda vytopila prkna i trámy, budou zřejmě pokroucené anebo by se při vysychání mohly kroutit, proto musí pryč, nezbývá než celou podlahu udělat znova. Jen ne- zapomeneme na izolaci a impregnaci veškerého dřevěného materiálu.

12. Zpevníme příjezd

Zkusit můžeme kamennou dlažbu. Pro občasný průjezd auta stačí podklad odkopat do hloubky 35 cm, pro vyšší zatížení až 50 cm, pečlivě jej udusáme do roviny a zasypeme několika zhutněnými vrstvami drceného kameniva – od nejhrubšího k jemnějšímu. Kostky pokládáme do pískového lože (může být i cementové) vysokého alespoň 5 cm, bereme je po jedné, při kladení je podsypáváme pískem a zaklepáváme do podkladu. Nakonec je udusáme strojem zvaným vibrační deska (lze zapůjčit v hobbymarketu a stavebninách), zasypeme pískem, který vmeteme do spár, a znovu zhutníme. Úroveň dlažby při tom snížíme asi o centimetr. Kamenné kostky nejsou v celku, proto tolik nehrozí, že by se po zimě deformovaly, jak tomu obzvláště ve vyšší polohách bývá u velkých betonových desek. Každopádně vždy záleží na kvalitě podloží.