Původní druhy pelargonií pocházejí převážně z jižní Afriky. Do Evropy se první pelargonie dostaly kolem roku 1700 a křížením vzniklo několik základních skupin hybridů pelargonií. Jejich další šlechtění přineslo a stále přináší nepřeberné množství různých nových odrůd. Mezi pěstiteli jsou nejznámější pelargonie břečťanolisté (Pelargonium peltatum), páskaté (Pelargonium zonale) a velkokvěté (Pelargonium grandiflorum).
Vlastnosti jednotlivých druhů se mírně liší
Břečťanolisté muškáty (Pelargonium peltatum) jsou klasické převislé muškáty známé z balkonů a parapetů našich oken. Nejvíce nakvétají odrůdy s jednoduchými květy, které je možné použít i na volném prostranství. Květy plnokvětých rostlin při dlouhodobějším deštivém počasí nasáknou vodu, uhnívají a opadávají, a proto se hodí spíše na chráněná místa.
Páskaté pelargonie (Pelargonium zonale) získaly pojmenování podle více či méně nápadného tmavého pruhu na listech. Rostliny mají pevné dužnaté stonky, květy jsou větší než u předešlé skupiny, jsou různých barev, jednoduché i plné.
Velkokvěté muškáty (Pelargonium grandiflorum) – někdy se jim také říká anglické muškáty – potřebují pro založení květů přibližně vyrovnanou délku dne a noci a nižší teploty – kolem 8–15 °C. Květy se tak zakládají na podzim a na jaře a během léta rostliny postupně dokvétají a nová poupata již nenasadí.
Příprava muškátů na zimu
- Nutným předpokladem pro zimování všech typů muškátů je chladné prostředí (5–15 °C) a světlé místo. S přípravou muškátů na přezimování začneme již na konci léta.
- Rostliny přestáváme hnojit hnojivy podporujícími bohatý růst a nakvétání a začneme používat hnojiva podporující vyzrávání rostlinných pletiv (obsahují mimo jiné dostatek draslíku). Hnojíme jimi jednou za týden až čtrnáct dní asi do poloviny října.
- Těsně před příchodem prvních mrazíků rostliny přemístíme na zimní stanoviště a hluboce je seřízneme.
Péče o rostliny v průběhu zimy
V průběhu zimy muškáty několikrát mírně zaštípneme.
Pokud jsou teploty při zimování vyšší, nebo je světla nedostatek, nové výhony jsou světle zelené, vytáhlé, lámavé a pro zapěstování květonosných výhonů pro další sezonu nepoužitelné. Proto je skoro celé odstříhneme.
V zimě také výrazně omezíme zálivku, substrát by neměl být trvale vlhký a mezi zálivkami by měl vždy částečně proschnout.
Množení pelargonií
Muškáty nečastěji množíme řízkováním. Řízkovat můžeme jak na jaře, tak na konci léta, což je vhodnější termín, protože rostliny do konce podzimu zakoření, přes zimu dostatečně narostou a na jaře dříve nakvétají.
- Během zimy nařízkované rostliny podle potřeby několikrát zastříhneme. Řízky by měly být dlouhé optimálně kolem 10 cm a na vrcholu mít asi 2–3 listy.
- Spodek řízků těsně pod očkem mírně šikmo seřízneme, řízky necháme asi den až dva zaschnout a poté je zapícháme do nádob s množárenským substrátem.
- Substrát musí být lehký a vzdušný (např. směs rašeliny a písku 1:1).
- Ideální teploty pro zakořeňování jsou kolem 20 °C.
U Pelargonium zonale a Pelargonium grandiflorum je nejlepší použít vrcholové řízky – po zakořenění pokračují ihned v růstu (u stonkových řízků se nejprve musí vytvořit nové pupeny).
U Pelargonium peltatum můžeme k řízkování použít jakékoliv přiměřeně vyzrálé části stonku, nehodí se jen nejstarší, zcela zdřevěnělé části a nejmladší, měkké a nevyzrálé výhony.