17 zapomenutých druhů přírodních růží: Znáte třeba keltskou nebo skořicovou?

Všimli jste si někdy, jak krásný je rozkvetlý šípkový keř? Nebo jak se v září červená obalený šípky? Kromě plané růže šípkové existuje ještě celá řada dalších přírodních růží a mnohé se hodí i do zahrad.

Botanických druhů růží je na světě asi dvě stě. Nejvíce jich roste ve východní Asii, ale najdou se i v mírném či subtropickém klimatu po celé severní polokouli. K vypěstování záplavy odrůd zahradních růží bylo přitom výrazně použito jen asi dvacet druhů. Možnosti dalšího šlechtění jsou proto u růží stále velké.

Vydejme se však ke kořenům a podívejme se, které z divokých růží najdou uplatnění na zahradě. V běžném zahradnictví nebo v obchodním řetězci je nepotkáte často. Je třeba trochu zapátrat na internetu, případně si namnožení předem objednat.

Pokud není u popisu druhu uvedeno jinak, mají všechny růže květy asi 5 cm velké a jednoduché – tedy s 5 plátky korunními. Kvetou na počátku léta a kvetení neopakují.

Zdroj: Youtube

Růže arkansaská

(Rosa arkansana), USA

Květy jsou intenzivně červeně fialové. Keř roste umírněně, jen asi do metrové výšky. Má podzimní červené zbarvení listů. Na rozdíl od jiných botanických růží kvete již na letorostech.

Růže bedrníkolistá

(R. spinosissima, syn. R. pimpinellifolia), západní Evropa až západní Asie, u nás vzácně roste na jižní Moravě.

Kvete časně čistě bílými květy. Keř je asi metr vysoký a má tendenci se trochu šířit podzemními výběžky. Lodyhy jsou typicky hustě ostnaté. Kulaté šípky jsou nezvyklé pro svou černou barvu.

Růže galská neboli keltská

(R. gallica), jižní a střední Evropa, u nás roste jen zřídka v teplejších oblastech.

Průměr vonícího červeně fialového květu je 7 až 10 cm. Keř je jen asi 80 cm vysoký a zvolna se do okolí rozrůstá. Tento druh byl výchozím pro křížení mnoha zahradních růží. Již ve středověku se pěstovala plnokvětá forma pojmenovaná jako růže lékařská (R. gallica officinalis).

Růže Hugova

(R. hugonis), střední Čína.

Kvete velmi časně, většinou již v polovině května. Jednoduché květy jsou čistě jasně žluté. Mohutný keř dorůstající i do výše čtyř metrů růži vůbec nepřipomíná.

Růže jablíčkonosná neboli měkká

(R. villosa, syn. R. pomifera), severní a střední Evropa, u nás v přírodě neroste.

Kvete celkem nenápadně, světle růžově. V srpnu se však objevují kulaté, velké a dužnaté šípky, které brzo opadají. Šípky nejsou vhodné k sušení, ale často se využívají na protlaky. Keř je asi 180 cm vysoký.

Růže lesklá

(R. nitida), východ Severní Ameriky.

Sytě růžové květy jsou na lodyze jednotlivě nebo jen v nepočetných květenstvích. Jde o malý keř sotva dorůstající jednoho metru, listy se na podzim zbarvují až do červena. Druh je dosti vlhkomilný.

Růže májová neboli skořicová

(R. majalis), severní a střední Evropa, u nás velmi vzácná.

Kvete sytě růžovými květy opravdu již v měsíci máji. Keř je dosti subtilní, dorůstá asi do 80 cm. Větvičky jsou typické nahnědlou barvou a přímými ostny. Ze Švédska pochází plnokvětá varieta nazývaná růže empírová (R. majalis foecundissima). Tato růže je výrazně vyššího vzrůstu než původní druh.

Růže mnohokvětá

(R. multiflora), východní Asie.

Květ je čistě bílý, jen 3 až 4 cm velký a malé šípky v bohatých plodenstvích vydrží často až do zimy. S oporou tato pnoucí růže doroste i pět metrů, bez opory se rozloží do šíře. Druh se podílel na vzniku většiny zahradních pnoucích odrůd růží.

Růže Moyesova neboli mandarínská

(R. moyesii), střední a západní Čína.

Sytě růžově červený květ je velmi nápadný. Růže dále vyniká velkými dlouhými šípky lahvicovitého tvaru. Vzpřímený keř může dorůst výšky i čtyř metrů.

Růže omejská neboli hedvábitá

(R. omeiensis), západní Čína

Bílý květ má 5 plátků, často dokonce jen 4, což je mezi růžemi zvláštnost. Keř dorůstá do výšky asi 2,5 m a je i stejně široký. Poddruh R. omeiensis pteracantha má zvláštní a velmi nápadné křídlaté ostny.

Růže převislá neboli alpská

(R. pendulina, syn. R. alpina), severní a střední Evropa, u nás roztroušeně v horách a v podhůří.

Tato růže má tmavě růžový květ a velmi dlouhé šípky. Keř dorůstající výšky asi 180 cm se dále vyznačuje převisle se sklánějícími větvemi.

Růže Roxburgova

neboli kaštanová (R. roxburghii), západní Čína

Světle růžový květ je nenápadný a jen asi 3 cm velký. Růže ovšem upoutá zvláštními ostnitými kulatými šípky i odlupující se kůrou na starších větvích. Robustní keř dorůstá do výšky tří metrů.

Růže sivá

(R. glauca), hory jižní a střední Evropy, u nás neroste

Květ je fialově růžový s bělavým středem. Nezralé šípky jsou kaštanově hnědé, později zčervenají. Keř je asi 2,5 m vysoký, od jiných růží lze již zdálky rozeznat podle našedle nafialovělého listu.

Růže svraskalá

(Rosa rugosa), východní Asie

Vonící květ je 8 až 10 cm velký. Mezi botanickými druhy je tato růže výjimečná i opakovaným kvetením. Šípky jsou velké, kulaté a dužnaté. Silně ostnatý keř je asi 1,8 m vysoký, do okolí se značně rozrůstá kořenovými výmladky. Růže se podílela na vzniku mnoha zahradních odrůd. Poznáte ji podle zvlněného, lesklého listu.

Růže šípková

(Rosa canina), Evropa, západní Asie, severní Afrika, u nás obecně rozšířená.

Květ má světle růžovou až bílou barvu. Keř dorůstá do výšky asi 2,5 m. Do šlechtění zahradních růží tento druh zasáhl málo, můžeme se setkat s odrůdou 'Kiese'. Růže šípková je však důležitou podnožovou růží.

Růže vždyzelená

(R. sempervirens), jižní Evropa, severní Afrika.

Květ má bílý a tmavě zelený tuhý list opravdu přes zimu neopadává. Keř je silně ostnatý, poléhavý, dá se vyvázat k opoře do výše i přes dva metry.

Růže zápašná neboli žlutá či kapucínská

(R. foetida, syn. R. lutea), Malá Asie.

Květ je jasně žlutý, vzpřímený keř dorůstá výšky přes dva metry. Dosti často se pěstuje plnokvětá R. foetida var. persiana. Od růže zápašné se podařilo šlechtitelům získat pro zahradní odrůdy žlutou barvu.

Rady pro pěstování

Vždy pozorně nastudujte, jak velká bude jednou růže. Přílišné zkracování nelze doporučit. Růže přežije, ale utrpí na kráse.
Přírodní druhy se výborně hodí do velkých a přírodních zahrad, jako lem ovocného sadu, do parků, jako přechod mezi zástavbou a otevřenou krajinou, do blízkosti úlů nebo na zakrytí nevzhledných míst.
Většina přírodních druhů vyžaduje plné slunce, výjimkou jsou růže z hor a podhůří.
Přírodní růže sice výborně rostou, ale pro začátek potřebují kvalitní půdu, zálivku a ochranu před okusem zvěře. Později postačí odstraňování náletových dřevin a kosení trávy.
Po letech je můžete zmladit – těsně u země vyřežte několik nejstarších výhonů.
Neškodí občas starší keře přihnojit, a to v předjaří plným minerálním hnojivem.
Více než jediný keř vynikne sestava tří rostlin v trojsponu. Brzy srostou do sebe v mohutný útvar. Ten je zvláště v době květu již z dálky nepřehlédnutelný.
Přírodní růže jsou přínosem pro ptáky. Šípky jim slouží jako potrava, v hustých větvích ukrývají svá hnízda.