Druhy hnízdící v dutinách potřebují staré stromy s dutinami nebo budky, aby ptáci mohli založit rodinu. Odpovídající rozměry se řídí ptačím druhem, důležité je bezpečné zavěšení. Vhodným materiálem je dřevo a prodyšný dřevocement. V době hnízdění můžeme umístit ven do košíčku vyčesané psí chlupy, ovčí vlnu a podobný materiál, ptáci si je odnesou na výstelku hnízd. Ocení také kupku suché trávy a větviček.

Vynalézavé sýkorky

Sýkora koňadra (Parus major), největší z našich sýkorek, potřebuje stejně jako ostatní sýkory hnízdní budky a pestrou zahradu. Dutinu samička vystele mechem, lišejníky a kořínky, nakonec hebkými travinami, zvířecími chlupy i peřím. Koňadra je poměrně známá, málokdo však o ní ví, že dovede zpěvem napodobovat jiné ptačí druhy. Ve městech dokonce samečci zpívají vyšším hlasem, aby byli v hluku slyšet. Koňadry jsou vůbec vynalézavé. V Anglii, kde mlékaři ráno stavěli láhve s mlékem před dveře domů, se naučily chodit na snídani. Proklovaly víčka a smlsly si na smetaně. Koňadry a sýkorky vůbec jsou vzhledem ke svým drobným rozměrům dlouhověké – mohou se dožít i 15 let.

150 kg hmyzu na jednu ptačí rodinu

Všechny naše sýkory se živí pavouky, hmyzem a všemi jeho přezimujícími stadii (vajíčky, kuklami), mláďata krmí především měkkými housenkami. Hmyz sbírají z větví stromů i keřů. Rodinka sýkorek je schopna posbírat až 150 kg hmyzu za sezonu, sýkorky jsou proto nejlepší biologickou ochranou zahrad. Dvakrát do roka vysedí kolem deseti mláďat. Krmí je průměrně 380x denně, a každé vždy dostane nejméně jednu housenku. Při druhém hnízdění často pomáhají i odrostlá mláďata.

Modřinka a uhelníček

Na zahradě mohou domov najít také sýkora modřinka (Parus caeruleus) a sýkora uhelníček (Parus ater). Modřinka se na zahradě ubytuje, pokud jí poskytneme speciální budky s malým otvorem – jinak dutinu obvykle obsadí větší ptáci. Sýkorky dovedou obírat hmyz i z tenkých koncových větví stromů, a klidně při tom visí hlavou dolů jako maličké akrobatky.