Svatolina či santolína (Santolina) patří do rodiny vytrvalých, dřevnatějících, původně středozemních bylinek, které však lze na slunném místě v lehké půdě snadno pěstovat i na našich zahradách. Nejčastěji je k dostání svatolina cypřiškovitá (Santolina chamaecyparissus). Pohledné keříky jsou 40-60 cm vysoké a podobně i široké. Jsou krásnou součástí bylinkové zahrádky i výsadeb suchomilných trvalek. Květenství záhony oživují i poté, co uschnou, tedy na podzim a v zimě.
Svatolína je půvabnou součástí bylinkové zahrádky
Pěstování
Co nejvíce slunce, půda dokonale vylehčená drobným štěrkem či pískem a málo živin – to jsou podmínky, ve kterých svatolina prospívá, je krásně stříbřitá a voňavá. Při přebytku dusíku sice bujně roste, ale je zelenější a voní méně. Jediné hnojivo, které jí můžeme dopřát, je dolomitický vápenec a dřevěný popel. Při výsadbě pak hrstku vyzrálého kompostu, který se smísí se štěrkem či pískem. Kompaktní tvar keříků udržíme sestříháváním, které provádíme brzy zjara. Větvičky pak můžeme využít k množení řízkováním.
Květenství santolíny jsou hostinou pro motýly, zde ohniváček černokřídlý
Svatolina odolává nízkým teplotám, ale déletrvající holomrazy ji mohou poškodit. Pokud hrozí, zakryjeme ji listím a slámou, překryjeme chvojím nebo netkanou textilií. Tento materiál však kolem rostliny nesmíme nechat za oblevy, kdy navlhne. Nebo použijeme kryt z pletiva a izolační vrstvu poklademe až na něj, zajistit ji můžeme dalším pletivem.
