Vybrat si můžeme odrůdy rajčat s plody rozmanitých velikostí, tvarů i barev. Do salátů jsou výtečná sladká koktejlová rajčátka. Obří masité odrůdy s větším podílem dužiny a drobnými semeny jsou ideální na omáčku k těstovinám, ale i na grilování a do sendvičů. Rajčata mohou být nejen červená, ale také růžová, žlutá, žíhaná i téměř černá, přičemž nejde jen o pestrost vzhledu, ale i o další zajímavé chutě i zdraví prospěšné látky. Stojí za to pěstovat odrůd více, testovat a porovnávat. A od nehybridních odrůd si uchovávat semena pro další rok.
Pěkný vzhled, nebo chuť?
Moderní hybridní odrůdy někdy příjemně překvapí sladkou chutí, zvláště pokud se jedná o koktejlová rajčátka, u kterých byla právě chuť při šlechtění zohledněna. Ale často je bezchybný spíše vzhled, slušná je plodnost i odolnost, ale výjimečně lahodnou chuť, jakou od domácích rajčat očekáváme, ani u dobře vyzrálých plodů nenacházíme. Pokud byly odrůdy šlechtěny nikoli speciálně pro malopěstitele pro domácí spotřebu, ale pro velkopěstírny a komerční prodej, je selekce zaměřena na jiné vlastnosti. Například na trvanlivost plodů, pročež mají opravu velmi tuhou slupku.
Zelený límec okolo stopky u zralých rajčat nemusí být závadou
Nebo na dokonalé vybarvení, protože žlutozelené flíčky, které u rajčat často zůstávají kolem stonku i po uzrání, jsou nežádoucí. Nicméně milovníci domácích rajčat si již možná všimli, že právě takové plody chutnají výtečně. Příčinou může být právě dostatek chlorofylu, zeleného barviva, v plodu. Fotosyntéza běží na plné obrátky a cukr je skladován přímo na místě, v rajčeti. Aby flíčky zmizely, bylo třeba rostlinu přimět, aby plody při dozrávání chlorofyl odbourávaly rychleji. Poznáme to podle toho, že jsou před barevnou proměnou jen velmi světle zelené – a poté celistvě červené. Ovšem daní za dokonalý vzhled bez flíčku, který bychom k jednoduše odřízli, je méně sladká a výrazná, zkrátka méně rajská chuť. Sladká samozřejmě mohou být i rajčata dokonale červená (či žlutá, fialová..), ne vždy musí být v plodech potlačen chlorofyl, aby se dokonale vybarvily. Před dozráním však bývají sytě zelené, nikoli bledé.
Tyčková a keříčková
Tyčkových odrůd, tedy odrůd, které vyžadují oporu (indeterminantních, s neukončeným růstem) je více a jsou mnohem častěji pěstovány. Zaberou méně místa do šíře, umožní využít prostor do výšky. Dobře se pěstují u zdí a pod přístřešky - ochrana před deštěm je prevencí houbových chorob. V průběhu růstu jim vylamujeme postranní výhony, zálistky, aby se rostliny nevětvily. Existují i alternativní způsoby pěstování na širší opoře a bez vyštipování. Za dobrých podmínek může rostlina plodit ještě více než vyštipovaná, pouze o trochu později, přičemž plody mohou být menší. Nevýhodou je hustší spleť listů, náchylnější k napadení houbovými chorobami – pak hodně závisí na vhodném místě a opoře.
Keříčkové odrůdy (determinantní, s ukončeným růstem) rostou dle odrůdy nejvýše metr do výšky, potřebují však i prostor pro růst do šíře. Postranní výhonky se nevylamují, právě na nich rostlina nejvíce plodí. Keříčková rajčata jsou ideální do truhlíků a nádob na balkóny, především pokud na ně neprší. Při deštivém počasí se totiž obtížněji chrání proti houbovým chorobám.
Plísní napadené listy rajčat ihned odstraňujeme
Odolnost vůči plísni bramborové
Odolnost vůči zhoubné plísni bramborové (Phytophora infestans) je bohužel u rajčat spíše vzácná. Sama plíseň má více linií a způsobů množení, proto je rezistence vůči ní obtížná. Některé nové odrůdy vůči ní jistou odolnost mají, většinou se jedná o hybridy. Někdy můžeme částečnou odolnost objevit i u starých odrůd a velmi nadějná jsou v tomto ohledu divoká rajčata. Výhodné je pěstovat především rané odrůdy rajčat, ubránit před plísní pozdní odrůdy je obtížnější. A také se zaměříme na různorodost, která přináší nejen objevování nových chutí plodů, ale i případné odolnosti vůči nemoci.
Pokud pěstujeme vlastní sazeničky, máme alespoň jistotu čistého startu – sazenice, zvláště pokud jsou z dovozu, mohou v sobě zárodek patogenu již skrývat.
