V nejteplejších oblastech lze rajčata vysadit o trochu dříve, ve vyšších polohách naopak později. Na většině území ale platí, že ven mohou po „zmrzlých“. A že se nedají ledoví muži ošidit cítíme i letos.

Pokud jsme sazeničky doposud uchovávali ve skleníku, vyplatí se je pár dní před výsadbou začít otužovat venku, aby si zvykly na čerstvé povětří. Při výsadbě by měly být v dobré kondici a dostatečně napojené, aby jim stres spojený s přesazením přinesl co nejmenší újmy.

Výsadba rajčat krok za krokem

Pro sázení si vybereme nejlépe podmračený den nebo podvečer.

Plastový květináč, ve kterém rajče obvykle koření, opatrně stáhneme. Pokud se nádoba nechce uvolnit, kořenový bal od stěn odkrojíme nožem. Silnější sazenice lze chytnout za stonek těsně nad balem, šetrnější však je uchopit samotný bal, který si vyklepneme do dlaně, zatímco stonek volně visí mezi našimi prsty. Stonek je pro další život rostliny zásadní a nesmíme ho nijak pohmoždit.

Pokud sazenice již před výsadbou tvoří zálistky, postranní výhony nebo květy, vyštípneme je. Odstraníme také spodní listy, aby se při zemi nemáčely, a to nejlépe den či více před výsadbou, aby ranky stačily zaschnout.

Čím rychleji rajče vytvoří mohutné kořeny, tím bude vitálnější a plodnější. Zeminou se proto vyplatí zahrnout nejen samotné kořínky, ale i část stonku, neboť rajčatům kořínky vyraší i z něj. Právě proto sazeničku položíme do půdy mírně našikmo. Oproti vysazení do hluboké, kolmé jamky je výhodou i prohřátější půda při povrchu.

Do jamky se hodí kompost, tráva i popel

Teplo také produkuje čerstvá posečená tráva, jejíž vrstvu můžeme napěchovat na dno. Do jamek přidáme také kvalitní kompost, prospěšná je i lopatka dřevěného popela, protože rajčata pro zdravý vývoj vyžadují dostatek vápníku. Zato bychom je neměli přehnojovat dusíkem, poté by sazenička sice bujně rostla, ale méně ochotně kvetla.

Při výsadbě jamku zasypeme nejprve jen z půlky a vydatně půdu zalijeme. Až se voda vsákne, přihrneme zbytek zeminy. Prostor kolem rostlin mulčujeme trávou nebo slámou. Mulčování je nesmírně prospěšné – potlačuje plevele, brání vysušování půdy a tím, že udržuje i její svrchní vrstvu chráněnou a kyprou, poskytuje kořenům rajčat větší pole působnosti. Navíc postupně se rozkládající mulč přispívá k tvorbě humusu, podporuje v práci půdní mikroorganismy. Žížaly si ho zatahují do půdy a tím ji pěkně provzdušňují.

Opory a klece

Zároveň s výsadbou zapíchneme vedle rostliny oporu, ke které ji poté vyvážeme (pokud se jedná o tyčkovou odrůdu, nižší opory však mohou prospět i keříčkovým rajčatům). Existují i jiné způsoby pěstování tyčkových rajčat než pečlivé vyvazování k opoře (kolem spirál se obtáčejí samy) a zaštipování postranních výhonů. Rostliny dostanou opory v podobě válcových klecí a postranní výhony se jim ponechávají, pouze se zastrkují zpět do válce. Výhodné je, pokud se klec směrem nahoru rozšiřuje a kopíruje tak i přirozený růst rostliny. Úrodu mohou přinést stejnou i větší než rajčata zaštipovaná a ubude mnoho práce, jen začínají plodit o trochu později, a plody mohou být o něco menší. Hustý porost je také náchylnější k napadení houbovými chorobami. Pokud nás ovšem čeká další suché léto, rostliny jimi tolik ohroženy nebudou.

Rajčata vyštipovaná můžeme sázet i půl metru od sebe, nevyštipovaná raději metr i více. Vzdálenost mezi řádky vysokých odrůd by měla tvořit nejlépe dva metry, aby měly všechny rostliny dostatek slunce.