K výsadbě je nejvhodnější podzim
Rakytníku vyhovuje slunné místo, kamenitá a zásaditá půda, není náročný na živiny. Vláhu si díky hluboko sahajícím a rozvětveným kořenům umí načerpat i z velké hloubky.
Je dvoudomý, musíme proto pěstovat samčí i samičí rostlinu – nejlépe několik samičích na jednu samčí, umístěnou po větru. Při výsadbě se doporučuje označit si, která rostlina je která. Jednotlivé odrůdy se liší vzrůstem a barvou plodů od žlutých po temně oranžové. Na malé zahrádky se hodí kompaktní, zakrslé rakytníky.
Odrůdy využívané v ovocnářství pocházejí ze Sibiře. Známé jsou třeba Leikora či Frugana a jako opylovač (samec) například Polmix.
Olej z rakytníku řešetlákového má řadu využití.
Sklizeň
Plody dozrávají podle odrůdy od konce srpna do října. Sklízíme je včas, nenecháváme je přezrát, aby se v nich nesnížil obsah hodnotných látek. Sklízení plodů z pichlavých keřů je však poměrně obtížná práce. Někdy se sbírají i přemrzlé plody, ty však mají menší obsah léčivých látek. Zralé plody jsou chutné i čerstvé, kdy jsou nejúčinnější a jsou koncentrátem důležitých vitamínů, rutinu a flavonoidů, obsahují také pektin, třísloviny, organické kyseliny, oleje a minerály. Jejich konzumace, nejlépe pravidelná, povzbuzuje odolnost proti infekčním onemocněním i stresu. Příznivě působí také na krevní oběh, působí hojivě na sliznice dýchacího i trávicího ústrojí a na klouby. Účinné látky v menším množství obsahují také listy. Z plodů se vyrábějí sirupy, marmelády a likéry, případně maceráty, v nichž se vitamíny uchovávají. Plody lze i zamrazit.
logo receptář
Zdroj: Časopis Receptář
