Stálezelené listnaté dřeviny jsou v našem klimatu spíše vzácností. A když ještě k tomu na jaře nádherně kvetou, jsou pro zahradu požehnáním. Rododendrony patří mezi nejžádanější keře, které vám pomohou vytvořit okouzlující zelenou oázu. Ale mají své nároky na půdu a vláhu, nemůžete je vysadit do běžné zeminy a vystavit vysušujícím větrům. Někdy se o nich říká, že nemají rády ani řez – to však pravda není. Můžete je i radikálně zmladit, nebo tvarovat do podoby živého plotu. Jak na to vám předvede zkušený zahradník Vlastimil Šindelář se svým čtyřnohým pomocníkem. Ukáže vám také, proč a jak odstraňovat uschlé květy z keřů.

Zdroj: Youtube

Houževnaté i citlivé

Divoké rododendrony rostou na severní polokouli, nejvíce druhů v Asii, a povětšinou na horách. Nejblíže je můžete spatřit v Alpách a Karpatech. Rostou tam, kde již stromy neobstojí, nízké porosty pokrývají skalnaté stráně a bohatě kvetou. Zima jim nevadí, zato nesnesou sucho. Vláhy se jim na horách dostává dost, a v zimě jsou schované pod vrstvou sněhu.

Ani mohutné zahradní kultivary svůj původ nezapřou. Vyžadují proto dostatek vláhy, a to nejen v létě, ale i v zimě, zvlášť krutý je pro ně holomráz, vysušující vítr a zimní slunce. Jakmile teploty stoupnou, pomůže jim zimní zálivka. A při výsadbě je třeba hledat přívětivé místo, alespoň dočasně chráněné, nežli keře zesílí. V zimě mladším keřům pomůže i přikrývka z chvojí, která je chrání a zčásti zastíní.

Pro mělce rostoucí kořeny je nesmírně užitečné mulčování, které brání vysychání i výkyvům teplot. Zatímco některým rostlinám mulčovací kůra nesvědčí, protože okyseluje půdu, pro rododendrony je jako stvořená.

Rododendron rád kyselé

Rododendrony, spolu s vřesem a borůvkami, jsou jedny z mála zahradních rostlin, které si rašelinu, mnohdy zcela zbytečně užívanou, zaslouží. A to nejlépe hrubou, vláknitou, vrchovištní rašelinu, která má nejnižší pH, je vzdušná a dobře poutá vodu. Ovšem i v tomto případě ji lze nahradit, nejlépe borovou hrabankou. Rododendronům se daří pouze v kyselé půdě s pH mezi 4,5 až 5,5, která by měla být také kyprá a vlhká, ale zároveň propustná – kořeny musí i dýchat. Jílovitou půdu je proto nutno vylehčit a teprve poté do dostatečně prostorné jámy nasypat rašelinu. Vhodnou přísadou je i jehličnatá hrabanka.

V oblastech, kde je půda přirozeně kyselá, se rododendronům daří nejlépe a rašelinu nepotřebují – krásnou sbírku těchto dřevin proto najdete nejen v Dendrologické zahradě v Průhonicích ale také v botanické zahradě Liberec. A v zahradách tohoto města a jeho okolí můžete u starých vil obdivovat stoleté rododendrony, které se zde těší z kyselé půdy i častého deště a dorostly do úctyhodných rozměrů.

Rododendronů se nemusíte vzdávat, ani když vaše půda vhodná není. Je sice lepší vybírat příhodné druhy zahradních rostlin, než upravovat půdu, ale vzhledem ke kráse rododendronů stojí za to učinit výjimku. Při výsadbě upravte půdu do půlmetrové hloubky a takové šířky, jaká bude budoucí velikost keře. Pak se mu bude dařit. Každoročně mu pak můžete přilepšit mulčem z kůry a jehličí – mulčovací vrstva se rozkládá a je třeba ji obnovovat. A také jim musíte dopřávat měkkou, dešťovou vodu – studniční obvykle obsahuje vápník.

Hnojení rododendronům prospívá, neopadávají pak spodní listy a lépe snášejí i řez. Hnojivo však nesmí obsahovat vápník – vhodná jsou pomalu rozpustná hnojiva určená pro kyselomilné rostliny a síran draselný. Z organických hnojiv je vhodný zkompostovaný kravský hnůj.