Jsou to trvalky, jejichž nadzemní část na podzim postupně usychá. Je však statná a pevná, a proto zpravidla vytrvává i přes zimu. Pokud ji nesklidíte do suchých vazeb, bude záhony krášlit nejen v létě, v době květu, ale i od podzimu do jara. S jeho příchodem pak starou lodyhu odstřihnete u země a zanedlouho vyraší nová.
Máčky jsou odolné a nenáročné, ideální do suchomilných seskupení trvalek. Jejich rozsochatý vzhled dodá výsadbám strukturu, o neotřelý půvab se postarají nevšední ocelově modrá, stříbřitá či bělavá květenství tvořená kulovitými či válcovitými palicemi, které lemují zubaté listeny. Když vysadíte máčky do sousedství ohnivě zbarvených řebříčků a jemných travin, bude kontrastní výsledek velmi přitažlivý. V objetí jemnolistých stříbřitých trvalek jako jsou pelyňky nebo čistce, či modrého nebo růžového kvítí, vykouzlí nadpozemskou harmonii. A navíc jsou velmi užitečné pro přírodu. V době květu sytí čmeláky, motýly a včely, na semínkách si pak pochutnají ptáci – lákají například pestrobarevné stehlíky.
Vybrat si můžete z několika druhů i kultivarů. Mezi nejatraktivnější patří přes metr vysoká a až 30 cm široká, stříbřitě zbarvená máčka obrovská (Eryngium giganteum). Z růžice přízemních listů vyrůstají větvené stvoly, které v červenci a srpnu rozvinou originální květenství. Ze stříbřitě modré postupně přecházejí v šedostříbrnou barvu, která jim vydrží dlouho do zimy.
Využít lze i nižší kultivary, například 60 cm vysoký Silver Ghost, tedy stříbrný duch, který má úzké listeny skutečně jako vytepané ze stříbra. Máčka obrovská je spíše krátkověkou trvalkou, ochotně se však přesévá – ze semen, která rostlina vytrousí na zem, zjara vyraší nové potomstvo a rychle roste.
Atraktivní jsou i suché nadzemní části máčky obrovské, které v zimě vytrvávají
Až metr vysoká a ještě o něco širší (až 45 cm) je máčka plocholistá (E. planum). Početná květenství na větvené lodyze rozkvétají od června až do září, jejich palice jsou světle modré a rovněž ostnité listeny namodralé. I tento druh je vyšlechtěn do nižších, kompaktnějších kultivarů – například do 60 cm vysokého Blaukappe, který navíc vyniká sytěji zbarvenými hlávkami, či jen kolem půl metru vysokého Blauer Zwerg.
Mezi nejrozsochatější patří až 70 cm široká a metr vysoká máčka alpská (E. Alpinum). Její hlávky vykvétají na vrcholu léta a jsou zelinkavě bílé. Ovšem pokud zvolíte odrůdu Amethyst, získáte jen 60 cm vysokou rostlinu s hlávkami sytě fialovými. Mezi nižší druhy patří také pyrenejská máčka Eryngium bourgatii. Dorůstá do 40 cm a je mimořádně odolná vůči suchu.
Eryngium alpinum, odrůda 'Amethyst' má modrofialové lodyhy i květenství.
Suchomilné jsou však všechny máčky – využijí jarní vláhy, aby narostly, a pak už zálivku nepotřebují. V zimě je pro ně vlhkost přímo ohrožující, proto byste je měli pěstovat v propustné půdě. Vzhledem k tomu, že mají silný a dlouhý kůlový kořen, při výsadbě sazeniček je třeba velké opatrnosti. Velmi ochotně však vyrostou i ze semen, která na jaře zasejete. Této jejich vlastnosti ráda využívala legendární slečna Willmottová, anglická zahradnice, která žila v druhé půli 19. století. Semínka svých oblíbených, avšak mnohými opomíjených rostlin s oblibou a tak trochu tajně trousila do náruče mnoha rozmanitých zahrad. Zanedlouho po její návštěvě vyrostly máčky obrovské, které vskutku nešlo přehlédnout. Rozsévačka byla tak pilná, že se jejím milovaným bodlákům začalo přezdívat duch slečny Willmottové. A pod tímto jménem je v ostrovní zemi naleznete dodnes.
Lednové číslo časopisu Receptář je právě v prodeji.
Zdroj: časopis Receptář
Sledujte nás v Google Zprávách