Zatímco pěstěný anglický trávník vyžaduje zavlažování, časté sečení, hnojení, zkrátka je náročný na finance i čas, skromným lučním květům naopak svědčí chudá půda, snášejí sucho a stačí je posekat jen jednou až třikrát za rok, třeba kosou. Pestrá kvetoucí louka je navíc oproti dokonalému, ale sterilnímu trávníku plná života. Dává potravu včelám, čmelákům a motýlům, poskytuje útočiště lučním koníkům a cvrčkům a spoustě dalších živých tvorů.

Jak květinovou louku založit?

Nejsnazší je louku zakládat osetím holé půdy. Pokud byl z místa odstraněn trávník, je vhodné odhrnout i svrchní zbytečně úrodnou vrstvu a půdu podle potřeby i vylehčit pískem. Zatímco luční květiny jsou velmi nenáročné, při nadbytku živin by převládly spíše silné trávy. Pouze pampelišky a sedmikrásky prospívají i ve výživné půdě.


Na osetí můžeme použít již hotové směsi pro květinové louky, jež jsou dnes k dostání, nebo si v létě nasbírat v přírodě vlastní semínka kopretin, zvonků, silenky, hvozdíku, lnice, řebříčku, chrastavce, kohoutku, vlčího máku a dalších lučních květin. Dozrávající plodenství odstřihneme, necháme je dosušit na stinném, ale vzdušném místě a získaná semínka vysejeme. Nejlepší je pestrá směs kvetoucích bylin spolu s nižšími, pomalu rostoucími druhy travin, které je nebudou utiskovat. Louku můžeme podle přání zpestřit například i okrasnými kultivary máků, i když základem budou vždy trvalky. Na vlhčích místech se daří krásně kvetoucím pryskyřníkům a sasankám. Vzcházející rostliny je třeba zavlažovat, později však vzrostlá louka zálivku potřebovat nebude.

Proměna trávníku na květník

Pokud bychom si přáli proměnit stávající trávník na květinovou louku, místo odstraňování drnů můžeme zvolit i pomalejší, ale méně pracný postup. Stačí trávník kosit stále méně, nezalévat jej a nehnojit. Postupně se promění sám, ovšem záplavy květů se dočkáme až za tři až pět let, a to pouze na lehčí, nepříliš výživné půdě. Sedmikrásky a řeřišnice se uchytí již brzy i na středně vzrostlém trávníku – i ten lze na části zahrady využívat trvale. Pokud však chceme vysokou kvetoucí louku, je vhodné luční květiny předpěstovat a do proměňovaného trávníku je přímo vysazovat, protože semena by se v hustém porostu těžko sama uchytila. Výhodou přírodní louky je, že terén pod ní nemusí být dokonale rovný – spíše naopak. K přirozenému vzhledu kvetoucí louky patří i drobné nerovnosti, které nebudou vadit při kosení. Pokud louku zakládáme na holé půdě, nemusíme se proto zdržovat jejím dokonalým rovnáním.

Ruční kosení jako zdravotní cvičení i meditace

Pro hosty z říše zvířat je nejlepší, pokud louku sečeme po částech, nikoli najednou. Mají se kam přemístit a schovat. Pohromou pro hmyz i vzácné ptáky hnízdící v trávě je sečení velkých luk od kraje ke středu, kdy se ocitají v pasti.

Louku je vhodné posekat dvakrát ročně – po odkvětu na přelomu června a července, otavu v září či říjnu. Sekačky pro nízké trávníky jsou nevhodné, použitelné jsou jedině bubnové, lištové, nebo strunové sekačky. Ovšem nejlepší je květinovou louku kosit ručně kosou. Ta je totiž nejšetrnější k rostlinám i k mnoha užitečným živočichům, kteří v louce přebývají, navíc nedělá hluk a nespotřebovává benzín ani elektrickou energii. Tradiční sečení kosou je výtečným cvičením na záda a plynulost rytmického pohybu uklidňuje. Kosení orosené ranní louky je příjemným zážitkem, proto se ke kosení stále více lidí vrací. Samozřejmě je třeba osvojit si správnou techniku, při níž se člověk příjemně protáhne, ale zbytečně se nedře. Začínající sekáč se méně unaví, pokud pohyb vychází již z nohou, zapojí i břišní svaly a celý trup, aby se rychle neunavily příliš zatěžované ruce. Kosou zabíráme pouze malá „sousta“, která dokážeme snadno a čistě podseknout.

Posečenou trávu je třeba z louky shrabat, aby se na ní zbytečně nehromadily živiny. Je skvělou přísadou do kompostu (uvnitř něj by měla být díky vysoké teplotě zneškodněna i zralá semena trav), hodí se k mulčování kolem stromů a keřů.

Dobrá kosa, základ úspěchu

Nezbytné je pořídit si kvalitní kosu, která by měla být stále ostrá, dobře naklepaná (až už naklepávačem nebo na babce, na které již dnes umí ostří správně naklepat jen málokdo) a nabroušená. Dále je potřeba hlídat, zda se úhel kosy a kosiště nerozevřel – pak by bylo sečení namáhavější. Kosu je třeba vrátit do původní polohy a matky dotáhnout. Kosa dlouhá 50–60 cm je šikovná na kosení v členitém terénu, mezi stromky a keři, na okrajích zahrady a podobně. S kosou dlouhou až 90 cm lze pohodlně sekat velké souvislé plochy.

Cibulky pro příští jaro

Aby byla louka krásná i na jaře, můžeme na ni v srpnu a září vysadit jarní cibuloviny. Nejvhodnější jsou skromné, odolné, nenáročné a přesto velmi krásné druhy – nešlechtěné narcisy, šafrány, botanické vícekvěté tulipánky, modřence, na vlhčí místa isněženky a sasanky. Můžeme je dále množit dělením trsů, které jednou za dva až tři roky vyjmeme a rozdělíme, až bude i jarní louka plná květů.