Zatímco skleník obvykle vyžaduje značné investice, pařeniště je na prostor i náklady mnohem méně náročné. A vytápění hnojem, které se tolik osvědčilo našim předkům, rádi používáme dodnes.

Zdroj: Youtube

Pařeniště je skvělý vynález

Jako pařeniště jsou často prodávány jednoduché kryty z polykarbonátu. Pokud je položíte na záhon bude půda k prvnímu setí a sázení vskutku připravená dříve, a rostoucí sazeničky díky skleníkovému efektu využijí každičký paprsek. Ale jakmile teplota klesne, prostor okamžitě vychladne, klíčení a růst se zastaví. Úspěch pak záleží na počasí, na počátku února bývá na takové pěstování příliš brzy.

Ovšem pokud si připravíte pravé pařeniště, jehož tajemství tkví v přírodním vytápění, můžete již v únoru pěstovat úspěšně. Využít můžete jak kryty prodávané, tak vlastní pařeništní rám (ze dřeva či cihel) a okna ze skla či lépe izolujícího dutinkového polykarbonátu.

Položíte je však nikoli na záhon, ale na předem připravenou jámu, která bude vyplněná přirozeným topidlem – čerstvým hnojem. Jedná o skutečně účinné vyhřívání, uvnitř pracující kupky byste si mohli téměř spálit ruku. Za odvoz hnůj často získáte u drobných chovatelů, na menší pařeniště stačí několik koleček.

Hnůj lze nahradit i dobře namíchaným kompostem, ve kterém třetinu tvoří čerstvý materiál bohatý na dusík (tráva, plevel, odřezky zeleniny, trus) a zbytek suché listí, sláma, štěpka. Přes den, za slunečného počasí, může teplota v pařeništi stoupnout až příliš, rostliny navíc potřebují čerstvý vzduch – větrání musí každé pařeniště, i doma vyrobené, umožnit. O regulaci se může postarat i automatické otvírání.

Postup založení

  • Vyberte slunné místo a vykopejte na něm nejméně půl metru hlubokou jámu, nad kterou rám položíte. Alternativou je vyvýšený záhon, jeho stěny však musíte izolovat proti chladu.
  • Na dno napěchujte nejméně 30 cm silnou vyhřívací vrstvu čerstvého hnoje a pokropte ho vodou. Pokud hnůj vychladnul, oživte ho popraškem páleného vápna a prolijte horkou vodou.
  • Na hnůj navrstvěte 20 cm silnou vrstvu vyzrálého kompostu, případně směsi s kvalitní zeminou, listovkou, perlitem. Hnůj tuto vrstvu prohřeje, rostliny však nebudou kořenit přímo v něm – pro většinu by bylo jeho působení příliš silné.
  • Dno od okolní půdy neoddělujte. Do pařeniště tak budou mít přístup užitečné mikroorganismy, a rovněž velmi užitečné žížaly, které se nastěhují, jakmile teplota trochu klesne. Na dno můžete položit pletivo proti hrabošům.

Co sázet do pařeniště

Za týden se zemina prohřeje a můžete sít nebo sázet saláty (nejčasnější sklizeň poskytnou odrůdy k řezu listů), roketu, kopr, pažitku, naťovou cibulku nebo asijskou listovou zeleninu.

Například salát vyklíčí při teplotě nad 5 °C přibližně za dva týdny, při 10 °C za týden. Nebo si doma předpěstujte sazeničky, zatímco pařeniště chystáte, v teple vyklíčí do dvou dní (viz týden 6).

Můžete také zkombinovat rychleji a pomaleji rostoucí druhy zeleniny s různými nároky na prostor tak, abyste pařeniště využili co nejlépe. Například kopr či cibulku mezi saláty. Po první sklizni můžete uvolněný prostor osadit okurkami – rozkládající se hnůj jim bude svědčit.

Tipy na závěr

  • Pokud máte skleník, můžete pařeniště založit přímo v něm. Důmyslní pěstitelé ho používají i jako přírodní vytápění pod předpěstovávanými sazeničkami.
  • Pařeniště může stejně jako na začátku sezony posloužit i na jejím konci.
  • Před příchodem mrazivé noci můžete celé pařeniště zakrýt starou dekou.

Související články

Zdroj: časopis Receptář