Potkáváte je v parcích, ba i kolem silnic stále častěji. Jsou to růže, ovšem trochu jiné. Již na první pohled se od jiných liší zvlněným povrchem listů. Je jakoby pomačkaný, což vyjadřuje málo používané české slovo svraskalý (lat. rugosus). Znamená totéž jako svrasklý, scvrklý, zkrabacený, nerovný či vrásčitý. Právě povrch listu je důležitým rozlišovacím znakem růže svraskalé a uchovává se alespoň v první generaci veškerých kříženců, které z tohoto druhu pocházejí.
Opakovaně kvete až do podzimu
Růže svraskalá (Rosa rugosa) na rozdíl od naprosté většiny jiných divoce rostoucích růží dokáže vykvétat opakovaně až do podzimu, i když nikoli tak bohatě jako v červnu a v červenci. Úhledná, štíhlá poupata se rychle otevírají. Květy jsou na divokou, neprošlechtěnou růži opravdu velké, plně rozevřené s průměrem osm až deset centimetrů. Barva je sytě fialově červená, vůně výrazná. Pokud nejsou květy zcela plné, lákají prašníky hmyz včetně včel. Poskytují hlavně pyl, nektaru je však málo. I v přírodě se občas objevují růže bílé barvy nebo více či méně plnokvěté. Dužnaté kulovité až mírně zploštělé šípky jsou velké až dva a půl centimetru. Postupně se probarvují do sytě červené. Často se na keři objevují květy i šípky současně.
růže svraskalá, květ, detail, pierette
Růže svraskalá tvoří asi metr vysoký keř hustého, kompaktního vzhledu. Roste spíše do šířky než do výšky a má tendenci se do okolí šířit podzemními oddenky. Lodyhy jsou hustě ostnité, jehličkovité ostny mají různou velikost. Listy má tato růže velké, tuhé, sytě zelené s již zmíněným, jakoby vrásčitým povrchem a vystupující žilnatinou.
Odkud přišla?
Růže svraskalá má rozsáhlý areál původního výskytu, který se táhne v úzkém pruhu při pobřeží východní Asie od severovýchodní Číny a Koreje, přes japonské ostrovy Honšú a Hokkaidó na Kurily, Sachalin i Kamčatku. Jsou to břehy moře Žlutého, Japonského, Ochotského a Beringova. Musí zde odolávat silným mrazům, velké vlhkosti i větrům. Roste tu dokonce i v dostřiku příboje a je tolerantní k určitému zasolení půdy. Kolem mořského pobřeží byla růže svraskalá vysazována pro zpevňování svahů s pohyblivými písky – například v Německu, Dánsku, Polsku, Skotsku i na severovýchodě USA. Někde unikla do místních přirozených společenstev a stala se dřevinou nežádoucí, dokonce i na několika místech v Austrálii. U nás jde v přírodě o ojedinělé nálezy od poloviny 20. století, invazně se zde nešíří.
Růže byla vědecky popsána roku 1784 a do Evropy dovezena asi roku 1854. Na našem území se v zámeckých parcích začala objevovat na přelomu 19. a 20. století. Ve srovnání s jinými okrasnými dřevinami tedy celkem nedávno.
Nenáročná, vděčná i nebezpečná
Růže svraskalá a její hybridy jsou růže vysloveně nenáročné. Nejlépe jim vyhovují půdy hlinité, daří se jim však i na těch lehkých, písčitých. Půdní reakce by měla být neutrální až slabě kyselá a stanoviště osluněné nebo mírně zastíněné. Cennou zvláštností, která souvisí s jejím přírodním výskytem na mořském pobřeží, je odolnost vůči zasolení půdy. Také na půdní vlhkost si nekladou tyto růže zvláštní nároky, v horších podmínkách jsou keře nižší. Nesnášejí pouze hluboký stín, těžké jílovité půdy a zásaditou půdní reakci, na které trpí chlorózou.
Díky své mimořádné odolnosti jsou tyto růže vhodné i do podmínek, které mnohým rostlinám nesvědčí. Vytvoří lemy kolem silnic včetně dálnic, zaplní kruhové objezdy, hodí se k ozeleňování zemědělských objektů nebo i výběhů v zoologických zahradách. Umějí zpevňovat svahy. Lze je dobře využít i na větší plochy v přírodních parcích a na místa, kde zeleň sídel přechází do volné krajiny. Lem z hybridů růže svraskalé může vhodně orámovat okolí pastvin či extenzivních ovocných sadů. Je prakticky neprůchodný. Vzhledem k vysoké mrazuvzdornosti tyto růže prospívají i v podhorských podmínkách, kde běžné záhonové odrůdy růží živoří. Ostatně, daří se jim i daleko na severu.
Pozor však na to, že růže svraskalá i její hybridy vytvářejí četné kořenové oddenky, kterými se pokoušejí šířit na všechny strany. Nesázejte je proto do malých zahrad, na okraje skalek, trvalkových záhonů, přísně tvarovaných živých plotů nebo na hřbitovy. Jako zábrana šíření poslouží do hloubky 40 cm zapuštěný pás z plechu, umělé hmoty či PVC. Zastavit je dokáže i pravidelně kosený trávník. Pás z růže svraskalé na hranici se sousedem, který nijak neomezíte v rozrůstání, může být předmětem zbytečných sporů.
růže svraskalá, květ, detail, jabloňový květ
Výsadba a pěstování
Ať již máte k dispozici sazenice prostokořenné (bez kořenových balů) nebo s balem či kontejnerované, je nejlepší dobou pro jejich výsadbu podzim. Jarní výsadbu je potřeba pečlivě zalévat. Růže sázejte asi o 5 cm hlouběji, než rostly ve školce. Solitérně vysazená růže svraskalá vyžaduje alespoň dva čtvereční metry prostoru. Pokud sázíte do řad nebo do skupin, činí minimální vzdálenost mezi rostlinami zhruba metr.
Poté, co šípky na podzim ztratí svou barvu, odstřihněte je pod rozvětvením. Jakákoli zimní ochrana je zbytečná, protože tyto růže jsou opravdu vysoce mrazuvzdorné. V březnu je třeba keř mírně zkrátit a sjednotit výšku jednotlivých výhonů. Odstraňte všechny suché výhony. Poté v keřích vyřežte těsně u země třeba i čtvrtinu výhonů zdravých – přednostně vybírejte nejstarší, klesající k zemi a křížící se. Tím růži zmladíte. Na průklest se hodí pákové nůžky a hrábě. Pokud jednoleté výhony v létě podstatně převýší ostatní, zaštípněte je.
Starším keřům je dobré přilepšit hnojením – zvolte plná minerální hnojiva; vápnění nebývá žádoucí. Pokud jsou listy nápadně světlé, aplikujete kapalná hnojiva k postřiku na list s obsahem stopových prvků. Chorobami a škůdci tyto růže téměř netrpí a žádnou chemickou ochranu tudíž nepotřebují.
Snadné množení
Ačkoli je lze pěstovat i ze semen, rychlejší je množení řízky a kořenovými oddenky. Vzhledem k silné ostnatosti je očkování těchto růží obtížné a zahradníci se mu snaží vyhýbat. Nové rostliny nejsnáze získáte dělením při omezování rozrůstání nebo při přesazování keřů. Pokud si přejete větší množství sazenic, velmi efektivní je řízkování z nových výhonů v červnu nebo červenci.
Výhony rozstříhejte na úseky asi čtyři až osm centimetrů dlouhé, listy v dolní části odstraňte a zbývajícím zkraťte čepele přibližně na polovinu. Zapíchněte je do směsi rašeliny s menším množstvím písku či perlitu, zajistěte stálou vlhkost ve fóliovém krytu či skleníku a zastiňte. Do podzimu zakoření. Na jaře je přesaďte hlouběji do humózní půdy a sazenice dopěstujte.
Tip
Intenzivně vybarvené květní plátky můžete využít na obarvování nápojů, želé a podobně. Nálev z nich připravený má osvěžující chuť a antiseptické účinky. Dužnaté šípky nelze snadno sušit, ale po vydlabání semen - nažek z nich můžete připravit například protlaky s vysokým obsahem vitaminu C.
růže svraskalá, květ, detail, gelbe dagmar
Autor je botanik. Již celá desetiletí se věnuje výzkumu, šlechtění a pěstování rostlin ve Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, jehož součástí je i veřejnosti přístupná Dendrologická zahrada. Více na dendrologickazahrada.cz
Související články
Zdroj: časopis Receptář
