Rostoucí sazenice salátu pro podzimní sklizeň je nutné zalévat

Salát − koště na žaludek

S tímto konstatováním lze jistě beze zbytku souhlasit − pokud ovšem máme na mysli ony zelené a křehké hlávky listové zeleniny, kterou pěstuje snad každý zahrádkář a kterou rád vidí na talíři čím dál tím početnější okruh příznivců...

V oblibě zeleniny jsme v Česku tradičně dosti opatrní, takže i ve spotřebě salátů kraluje hlavně ten hlávkový, kterého každý spotřebujeme za rok zhruba 1,5 kg.

Přesto výrazně narůstá obliba donedávna neznámých nebo dávno zapomenutých druhů této zeleniny.

Kdo pobýval v jižněji položených zemích − zejména kolem Středozemního moře − a navštívil tamní tržnice, jistě užasl nad pestrostí druhů a odrůd listových salátů nejrůznějších tvarů, barev i chuti. Snad žádný oběd či večeře se v těchto zemích neobejde bez mísy salátu ochuceného olivovým olejem, bazalkou nebo jiným kořením, různými kořeninovými nálevy, sýry, olivami, krevetami a jinými dobrotami.

Rostlinná vláknina, sympatická masérka

Velká obliba salátu pramení nejen z jeho osvěžující chuti, ale i pro jeho blahodárné působení na zdraví. Pravda, příliš velkou výživnou hodnotu listové saláty nemají. Obsahují jen asi 3−17 mg vitaminu C, 1−6 mg karotenu (provitaminu A) ve 100 g, dále vitaminy B, E, z minerálních látek pak zejména železo a vápník.

To, co z nich dělá důležitou složku potravin, je jejich špatně stravitelná, objemová rostlinná vláknina, která při procházení zažívacím ústrojím masíruje jeho stěny, čímž podporuje jejich činnost. Kdysi se říkalo, že salát je koště do těla.

Rovněž značný obsah důležitých látek nahořklé chuti zvaných hořčiny výrazně ovlivňuje proces trávení. Toho si ostatně byli vědomi již staří Římané při svých lukulských hostinách. Salátu přikládali takovou důležitost, že byl pěstován ve velkém v tzv. lactucáriích v několika odrůdách, z nichž se dodnes dochoval římský salát.

Rychlená královská zelenina

Velmi oblíben byl salát i v průběhu dalších století, zvláště pak ve století 16. a 17. na dvoře francouzského krále Ludvíka XIV., kterému museli podávat čerstvý salát i v zimě, a tak se salát stal první rychlenou zeleninou na světě.

V současné době by bylo asi jen velmi těžké sestavit seznam všech vyšlechtěných odrůd salátu. Vždyť jen Státní odrůdová kniha České republiky jich obsahuje více než 140!

Nejvíce zástupců patrně pochází z rostliny zvané locika salátová (Lactuca sativa), která roste planě v oblastech jižní Evropy, v indickém Kašmíru a v Nepálu. Pravděpodobně ta se stala výchozí pro další šlechtění.

Nejoblíbenějším kultivarem lociky je salát hlávkový, zvaný také máslový. Obvykle z předpěstovaných sazenic vyrůstá růžice zprohýbaných listů, postupně se zavinujících do pevné hlávky, která se po odříznutí malého košťálu konzumuje celá.

Dokladem velké obliby je více než stovka vyšlechtěných kultivarů, které je možno pěstovat po celý rok, počínaje kultivary k rychlení v teplých sklenících pro sklizeň již od Vánoc do března, přes rané, letní, podzimní a dokonce ozimé saláty, které snesou pod přikrývkou (např. chvojí) i dosti silné mrazy.

Jak nakupovat semena

Při koupi sáčků se semeny dejte proto pozor, pro jaké roční období je zvolený salát vyšlechtěn, jinak salát nevytvoří hlávku a tzv. vyběhne do květu!

Všechny odrůdy vyžadují humózní, živné půdy, nejlépe v II. trati, dostatečnou půdní i vzdušnou vlhkost, zalévání nejlépe podmokem (mezi řádky, ne na rostliny). Saláty jsou citlivé na podehnívání. Zahradníci vědí, že kořínky sazenic musí být zasazeny jen mělce. Sazenice musí plápolat ve větru.

Předpěstované sazenice se vysazují obvykle ve sponu 25x25cm, možný je však i přímý výsev, později vyjednocený.

Salát trhací nevytváří pevnou hlávku, široce zkadeřené listy velmi jemné chuti narůstají na košťálu. Podle odrůdy bývají různě zbarveny od zelených a žlutých až po červené, což působí na stole velmi dekorativně. Tato odrůda je dosud nedoceněna, i když zahrádkářům je známa ještě z doby bývalé NDR, odkud jsme si vozili semínka pod názvem Pflucksalat. Vyséváme je přímo na záhon a již za 4 až 6 týdnů sklízíme křehké listy odtrháváním z košťálu. Výhodou je také pozdější vybíhání do květu.

Salát k česání česáček, ( také dubáček pro jeho určitou podobu s listy dubu) tvoří jen přízemní růžici protáhlých listů velmi jemné chuti. Ty odtrháváme bu? jednotlivě, nebo odřízneme u země celou růžici.

Salát římský u nás stále ještě není příliš znám a pěstován, byť nesporné přednosti této odrůdy - jemná chuť, vhodnost pro letní pěstování a váha (i přes kilogram) - ji přímo předurčují k většímu rozšíření. Ve Francii, Itálii či Španělsku se podává čerstvý i vařený.

Salát chřestový je u nás zatím neznámou odrůdou. Nepěstuje se pro listy, ale pro ztloustlé, křehké, až 1 m vysoké košťály, které sklízíme před květem, zbavíme je protáhlých zašpičatělých listů a konzumujeme podobně jako chřest, ale i jinými způsoby. Chřestový salát je oblíbenou pochoutkou hlavně v asijských a arabských zemích, ale i v USA, v Evropě pak ve Španělsku a v Polsku.

Salát ledový patří do skupiny salátů vyšlechtěných pro letní pěstování, které jsou teprve v současné době plně doceňovány. Jsou velmi odolné k vyšším teplotám, přísuškům i k chorobám. Vytvářejí pevné, velké hlávky, které se zavinují ze šťavnatých listů s výraznými žebry a různě kadeřenými okraji. Chutnají lahodně chrupavě, křehce (německy se nazývají příznačně Krachsalát).

Ledový salát vyséváme pro letní sklizeň v dubnu až počátkem května, silné sazenice vysazujeme od poloviny června až do poloviny července ve sponu 30x30 cm a sklízíme postupně do srpna. Z červencového výsevu pak sklízíme v říjnu.

Akční letáky