Abychom udržovali odrůdy čisté, je nutné vědět, které druhy jsou samosprašné a které cizosprašné a jak je semenařit. To vyžaduje studium, které zabere jistý čas, ale vynaložená námaha se nám bohatě vyplatí v praktickém získání kvalitního a odrůdově čistého osiva. U samosprašných zelenin, jako jsou rajčata, salát nebo hrášek, můžeme pěstovat na semeno více odrůd současně, aniž bychom se museli obávat nežádoucího cizosprášení.

Odlišná je však situace u semenářsky cizosprašných druhů, mezi něž patří například okurky, tykve, ale i mrkev, petržel, celer či zelí nebo kedlubny. U nich se v květu mohou různé odrůdy vzájemně křížit, protože opylovači mezi nim přenášejí pyl z květu na květ a nestarají se, kterou odrůdu chceme semenařit.

Zelí, kapusta i brokolice jsou jedna rodina

Důležité je, abychom si předem nastudovali, co je botanicky příbuzné s čím, a tedy se může sprášit a na to brát v praktickém osivaření ohled. V rámci jednoho botanického druhu se totiž odrůdy a formy vzájemně kříží, různé druhy to však mezi sebou obvykle nedělají. Botanické zařazení poznáme dobře podle vědeckého názvu plodiny. I když se nám latinské názvy na první pohled zdají zbytečné a myslíme si, že je nepotřebujeme, vyplatí se v nich orientovat. Z běžných českých názvů zeleniny totiž botanickou příbuznost (a tedy osivářskou křížitelnost) nepoznáme nebo jen těžko, zato z latinských názvů ano.

Například zelí na semeno se v květu kříží nejen s jinými odrůdami zelí, ale také s kapustou, kadeřávkem, kedlubnou, růžičkovou kapustou nebo brokolicí. Všechny tyto zeleniny jsou, ač vypadají velmi různě, kupodivu botanicky jeden druh, a to brukev zelná (Brassica oleracea), jen v různých formách, jak historicky vznikly vlivem různých podmínek a výběrem.

Naopak například tykve, i když je považujeme často za jeden druh („tykev“), jsou nebo mohou být druhy různé. Třeba oblíbená tykev hokaido patří botanicky k druhu tykev velkoplodá (Cucurbita maxima) a za běžných podmínek se nekříží s cuketou, která náleží k druhu tykev obecná (Cucurbita pepo). Na jedné zahradě tak můžeme v jednom roce dobře semenařit současně hokaido i cuketu. Avšak nelze mít zároveň cuketu a patizon, protože oba náleží k tykvi obecné a zkřížily by se. Podobně nelze mít současně tykev špagetovou a cuketu, protože opět obě patří k tykvi obecné. Dalším druhem dýně, která se u nás začíná pěstovat, je tykev muškátová (Cucurbita moschata), s níž se uvedené druhy běžně nekříží.

Červená neboli salátová řepa je příbuzná s mangoldem. Jsou opět jeden botanický druh (Beta vulgaris), do kterého spadá také řepa krmná a řepa cukrovka, na což je třeba pamatovat. V jednom roce tak semenaříme buď červenou řepu, nebo mangold.

Planí příbuzní v okolí

U některých druhů se mohou naše kulturní odrůdy a formy křížit i se svými planými příbuznými. Typickým a častým příkladem je mrkev a karotka, která se může snadno zkřížit s planou mrkví neboli mrkvousem. Mrkvous kvete bílými květy a poměrně hojně roste podél cest, na mezích i jinde a pokud chceme semenařit mrkve, musíme si výskyt mrkvousu v okolí dobře pohlídat. Na rozdíl od pěstované mrkve má mrkvous kořen bílý, tuhý a dřevnatý. Podobným příkladem je pastinák, který se může křížit s planým, žlutě kvetoucím pastinákem, na rozdíl od řady jiných mrkvovitých s bílým květem, a potkáme ho někdy na loukách.

Různé formy plodiny jsou jeden druh

Důležité je si také uvědomit, že různé formy zeleniny, které mají odlišné použití a vypadají poněkud jinak, jsou opět botanicky jedním druhem. Petržel kořenová pěstovaná pro dlouhý bílý kořen a petržel naťová, z níž sklízíme nať, se budou křížit, protože se jedná o stejný druh (Petroselinum crispum). Obdobně okurky nakladačky a okurky salátové jsou pořád jen okurky (Cucumis sativus) a budou spolu křížit. Stejně tak mangold řapíkatý se bude křížit s mangoldem listovým a samozřejmě také jeho různobarevné formy, například mangold červenolistý se zelenolistým. Ředkvička je pak příbuzná s ředkví a opět se může křížit.

Při domácím osivaření cizosprašných druhů na zahradě je třeba počítat také s příbuznými druhy, které se pěstují na okolních polích v zemědělské velkovýrobě. To je případ tuřínu a řepky olejky. Tuřín se sice pěstuje kvůli bulvám, kdežto řepka olejka pro olejnaté semeno, ale botanicky se jedná opět o jeden druh. Podobně kukuřice cukrová, pěstovaná jako zelenina, se velmi snadno spráší s kukuřicí pěstovanou na polích na zrno nebo na siláž. A vítr pyl přenáší na docela velké vzdálenosti.

Shrnutí na závěr

kříží se:

  • Zelí – kedluben
  • Cuketa – patizon
  • Červená (salátová) řepa – mangold
  • Ředkvička – ředkev

nekříží se:

  • Hokaido - cuketa