Ještě na začátku dvacátého století se většina semen prodávala na trzích. Na prodej tohoto zboží se specializovali semenáři, kteří jezdili po republice a nakupovali osiva přímo od výrobců. Třeba pro kulatiny, jak se říkalo brukvovitým zeleninám pro tvar jejich semen, se jezdilo nejčastěji do okolí Hradce Králové. Pro semena okurek zase do Znojma.
Po vzniku Československa se ale situace začala měnit. Přibývají kamenné prodejny a také zahraniční konkurence. V květinách to jsou především německé firmy z okolí Erfurtu, kolem nichž se šířila gloriola nejvyšší kvality. Mnoho českých zahradníků proto zprvu nevěřilo českým semenářským a šlechtitelským firmám. Ty proto musely nabízet srovnatelnou kvalitu, ale také se naučit své zboží propagovat. A tak jsme konečně u našich katalogů. Na jejich obálkách jsou většinou barevné litografie, které upoutají na první pohled, vnitřek býval zpravidla černobílý. Koncem roku se zasílaly ctěným pánům zákazníkům (tedy zahradníkům), kteří pak objednávali semena většinou pro doručení poštou.
Největší semenářství v republice
Zahradnické katalogy z doby první republiky
Jindřich Vaněk svou semenářskou firmu v Praze založil již v roce 1899. Zpočátku to neměl na českém trhu jednoduché, o to méně, když se na něm snažily prosadit i vídeňské firmy Wolfnerova semena a Rott und Vogel, jež sázely na odvážné reklamní letáky s ženskými akty. Přesto nakonec uspěl. Jeho závod nejprve sídlil v domě U Zlaté husy (kde je dnes hotel), ale jakmile se firma začala rozrůstat, koupil pozemek v Holešovicích na Bubenském nábřeží. Kromě činžovního domu na místě nechal zbudovat i vozový park, sušičku semen, třídírnu, sklad a velký dvůr s proskleným přístřeškem, kde se konaly různé přehlídky a akce. Dvůr byl originálně a úhledně vydlážděn dřevěnými kulánky, které po znárodnění nahradil beton.
„Závod můj je největším semenářským podnikem v naší republice. Má své elektrické zařízení a nejmodernější stroje na čištění semen. Vlastní rozsáhlé pokusné zahrady a pole ku zkoušení semen na klíčivost a vegetaci. Závod čítá přes 100 zaměstnanců. Obdržel na 228 různých vyznamenání a přes 17 tisíc pochvalných dopisů,“ píše se ve Vaňkově hospodářském rádci z roku 1928. Znárodnění však bylo pro Jindřicha Vaňka životní tragédií – v březnu 1948 spáchal sebevraždu.
Vaňkova žertovná hlavička
Sortiment Vaňkovy firmy byl velmi pestrý, v dnešní době by mu nebyla schopna konkurovat žádná osivářská firma. Vaněk produkoval množství polních plodin, takže měl sbírky jetelů, vojtěšek, obilovin, luskovin, zeleninu, květiny, cibuloviny, léčivé rostliny… Navíc prodával vše, co k zahradě patří: nářadí, hnojiva, ochrany rostlin i vtipné dárky. Třeba panáčka v květináči, jehož hlava se na jaro osívala trávou. Nabízel ji pod názvem Vaňkova žertovná hlavička.
Každoročně také vydával nové ceníky i s popisem odrůd, které rozesílal svým odběratelům nejen po republice, ale i za hranice. Katalogy nechal vyrábět v češtině, němčině, maďarštině a slovenštině. „Velmi cenný obsah pro Vás!“ stálo na obálce. „Pokud nemáte potřebu semen, laskavě v obálce pošlete zpět.“ Měl dokonce vyrobené boxy pro obchody na vsi, do nichž vkládal papírové kartonky se sáčky.
Vyskočilovy katalogy
V Hradci Králové zase měla prodejnu firma Viktorin, v jejíž nabídce kromě osiv nalezneme i řadu titulů odborné zahradnické literatury. Vznikaly i společnosti, které s osivy nejen obchodovaly, ale také je samy vyráběly. Takovou byla firma Vyskočil z Mělníka. V podtitulu měla pěstění semen a v jejím katalogu nalezneme kromě osiv i hlízy jiřin, dosen a také „listopadky obrovskokvěté“. Vyskočilovy katalogy nabízely i vynikající zahradnické nože firmy Volejník z Turnova, rovněž téměř kultovní zalévací konve značky Astra. Velmi často se v katalozích uveřejňovaly (pochopitelně pochvalné) ohlasy na kvalitu zboží od odběratelů, například zahradník Adámek píše: „Se semeny jsem plně spokojen, ba překvapen. Rajská jablíčka měla takovou úrodu, že budila obdiv. Karafiáty Chabaudovy, skvostné moře květů a v celém množství byly jen tři prázdné“.
Zahradnické katalogy z doby první republiky
Fr. Černý a jeho Karkulka
Některé společnosti měly vysoké ambice, chtěly vyšlechtit nové odrůdy, které by se těm německým nejen vyrovnaly, ale byly ještě lepší. Mezi takové patřila jaroměřská firma František Černý. Ta již v roce 1934 vyšlechtila první původní odrůdu petúnií nazvanou Karkulka. Postupně se této firmě podařilo získat významnou část československého trhu s osivy petúnií, hlíznatých begónií a ledovek. Petúnie v té době byly na trhu stále novinkou, proto v katalogu nalezneme doporučení typu: „Petunie vyhovuje požadavkům doby, jest levná a krásná“ nebo „Petunie je květina přítomnosti i budoucnosti“. Můžeme konstatovat, že to byla před osmdesáti lety věštecká slova.
Podle vzpomínek pamětníků se za první republiky dalo v zahradnickém oboru podnikat docela dobře, o výpěstky byl velký zájem. Vznikala proto celá řada nových zahradnických závodů, které o sobě dávaly vědět. Jeden z nich měl třeba Josef Prokop ze Rtyně v Podkrkonoší. Založil úspěšný podnik v podhůří Krkonoš a jeho mottem bylo: „Kupujte ovocné stromky a růže z horské drsné polohy, jsou otužilé a všude rostou“.
Labutí píseň
Rozsah a výpravnost katalogů se v průběhu let měnila. Velká hospodářská krize dolehla také na Československo a muselo se šetřit i na obchodních tiskovinách. Nejkrásnější katalogy jsou z konce 30. let, doslova hrají barvami. Za války však byly zdroje omezené, a tak se mnohdy rozesílaly pouze seznamy semen v podobě objednávkových listů. Po válce se řada firem pustila do pilné práce, a i přes nedostatek papíru a tiskařských barev katalogy vycházely. Byla to však už jen labutí píseň prvorepublikových semenářských a šlechtitelských firem. Po znárodnění v osmačtyřicátém soukromé podniky zanikly a s nimi i nádherné katalogy. Nové se objevily až v šedesátých letech, nyní již pod hlavičkou národních podniků a komunálních služeb, ale to je již jiná historie.
