Sen o modré růži
Zdroj: Vladimir Sukhachev / Shutterstock.com

Sen o modré růži: Které odrůdy se vzácné barvě blíží?

Prastarou touhou lidí je mít něco neobvyklého; ba přímo vzácného. O zahradnících a zahrádkářích to platí zejména. Co třeba modrou růži?

Růže mají nyní skoro všechny barvy, které potkáváme u květin. Podívejme se, jak se je podařilo u růží získat.

Původní divoce rostoucí evropské růže, jako je růže šípková (Rosa canina), galská (R. gallica), bedrníkolistá (R. spinosissima, syn. pimpinellifolia), převislá neboli alpská (R. pendulina, syn. alpina) a četné další, mají pouze různé odstíny růžové až po červeně růžovou nebo kvetou bíle. Stejně je to i u nemnoha druhů pocházejících ze Severní Ameriky; tedy např. u růže lesklé (Rosa nitida) či virginské (R. virginiana). A tak ještě počátkem 19. století, kdy byly růží již stovky odrůd, se tyto navzájem barevně příliš nelišily. K uvedeným barvám se na počátku 20. století po konečně úspěšném křížení s růží páchnoucí (Rosa foetida), dovezenou z Malé Asie, přidávala stále výrazněji žlutá. Dále se v třicátých letech podařilo získat jásavě červený tón a od čtyřicátých let dvacátého století máme růže i krásně oranžové. Existuje růže dokonce s květy trávově zelenými (Rosa chinensis var viridiflora), ovšem v tomto případě nejde o korunní plátky, ale o kališní lístky. Mimo u všech květů rostlin takřka nedostižné úhlově černé a vzácné kaštanově hnědé nám tedy k úplné spokojenosti u květů růží chybí již jen čistě modrá.

Šlechtitelé se ovšem o ni snažili a snaží. Svědčí o tom i okolnost, že se připomenutí modré barvy objevuje i v názvech růží. Podívejme se, jak se šlechtění v tomto směru dařilo v časové posloupnosti.

Veilchenblau Veilchenblau Zdroj: Jiří Žlebčík

Modré pnoucí růže

V roce 1908 se podařilo v Německu u jedné pnoucí fialově kvetoucí růže najít semenáč, který měl barvu také fialovou, ale s namodralým odstínem a světlejším středem. Nová odrůda dostala jméno Veilchenblau a stala se brzy světoznámou. Růže je pozoruhodná i tím, že je skoro bezostná a silně voní. Květy jsou sice jen 4 cm velké, ale vytvářejí početná květenství. Tato pnoucí růže je vysoce mrazuvzdorná a dorůstá bez problémů do výšky 3 i 4 metry. Kvete ovšem jenom v červnu a červenci.

Namodralou barvu odrůdy se pochopitelně pokoušeli šlechtitelé dostat křížením do dalších pnoucích odrůd. Dá se však říct, že vždy jim nějak zfialověla. U nás v Blatné v jihozápadních Čechách s touto růží šlechtitelsky pracoval Jan Böhm. V roce 1936 tu vznikla odrůda Vltava. Tato pnoucí růže dorůstá do výšky asi tři metry, její květy jsou víceméně fialové, velké asi 6 cm, kvete jen na počátku léta. Tento nedostatek byl napraven až nedávno v roce 2003, kdy v Anglii šlechtitel Mehring křížil růže Veilchenblau s odrůdou Super Excelsa, která kvete během léta opakovaně, je však barvy tmavě růžově červené. Nová odrůda se jmenuje Perennial Blue a remontantnost zdědila; po druhém z rodičů má pak namodralý odstín květů, které mají světlejší střed. Tato pnoucí růže dorůstá do výšky asi 250 cm, drobné volně plné květy voní.

Modré čajohybridy

Sterling Silver Sterling Silver Zdroj: Jiří Žlebčík

Nejvíce růží „modrých“ máme ovšem ve skupině čajohybridů, tedy růží s velkými květy, jež rostou více méně samostatně na lodyhách. Keře těchto růží jsou vzpřímené, nepoléhavé. První růže co měla šedě světle fialovou a také i namodralou barvu se stala roku 1957 odrůda Sterling Silver. Odrůda byla vyšlechtěna v USA a má květ s volným středem. Je spíše méně vzrůstná a také dost trpí černou skvrnitostí, ale pro svou trochu levandulovou barvu je stále oblíbená. Již v roce 1962 se ve Francii objevila odrůda Heure Mauve, která je podobných vlastností jako předešlá, jen má sytější odstín barvy. Španělská růže Intermezzo, také z roku 1962, má květ hustěji plný.

Velkým pokrokem však byla v roce 1964 německá růže Mainzer Fastnacht; také někdy prodávaná pod synonymem Blue Moon. Je to asi stále nejpodařenější „modrý“ čajohybrid. V jeho rodokmenu bychom našli první „modrou“ růži Sterling Silver. Je kvalitní nejen po barevné stránce, ale i nadprůměrně odolná k chorobám a mrazovému poškození a také vyniká velmi silnou vůní po citronech. Ve stejném roce byl vyšlechtěn ve Francii čajohybrid Saphire s květy o průměru až 12 cm, jež se občas pod svou hmotností sklánějí. Silně vonící růže je pozoruhodná i tmavě fialovými poupaty.

Intermezzo Intermezzo Zdroj: Jiří Žlebčík

V roce 1966 se objevují hned tři i u nás známé a pěstované velkokvěté, světlejší až stříbřité „modré“ růže. Z Německa Silver Star, ze Španělska Soir d´Automne a Mistica. V roce 1968 přichází z Francie u nás často pěstovaná, trochu i narůžovělá růže Ludmilla, která je chybně někdy pokládána za českou růži. Španělská růže Bleauer Engel rozvíjí své namodralé květy z docela růžových poupat. Byla vyšlechtěna v roce 1969. Pěknou a opět vonící odrůdou je i francouzská růže Charles de Gaulle, která byla vyšlechtěna v roce 1974. Také u nás na Moravě v Želešicích u Brna vznikla v roce 1976 kvalitní „modrá“ růže Ametyst, s dokonale tvarovaným plným květem, která se docela často pěstuje. Z roku 1976 je i francouzská odrůda Blue Nile. Mezi německými novinkami roku 1984 upoutá pozornost odrůda Blue River. Zejména na počátku kvetení jsou okraje květu výrazněji fialové a vzniká tak určitá dvoubarevnost. Další moravská „modrá“ růže je opět z Želešic, byla vyšlechtěna v roce 1992 a dostala jméno November Rain. Je ovšem poněkud více světle fialová.

Akční letáky