Nemusíte hned rekonstruovat pod bedlivým dohledem památkářů staré stavení, abyste propadli kouzlu jedné z klasických střešních krytin. Do módy se vracejí stovky let staré střechy. Některé prošly inovacemi, které z nich dělají regulérní adepty na korunu vašeho domu.
Šindel
Prejz
Inspiraci čerpá už ve starověku, konkrétně v Řecku. Předchůdcem klasické červené pálené prejzové střechy je totiž tegulae, ploché „tašky“ se zvednutým okrajem, které překrýval zčásti takzvaný imbrex. Ten již notně připomíná naše české prejzy. I ty mají dva díly – spodní korýtko a vyklenuté kůrky. Prejz se hodí ideálně tam, kde již byl, tedy jen v rámci rekonstrukce historických staveb a střešních detailů, na které je vhodný. Na nové stavby ho plošně nejde doporučit. Je totiž náročný na údržbu, nemá zámky, a tak se musí mazat maltou. A na té se vyřádí rychle zub času. Lepší variantou je tak klasická bobrovka.
Bobrovky
Těžko hledat pro naši kotlinu typičtější střec
Došky
Sláma, rákosí nebo orobinec (vytrvalá bažinná rostlina). Z těchto favoritů jste mohli (a výjimečně ještě můžete) spatřit tradiční střechu našich krajin. Na metr čtvereční je potřeba asi 15 snopků. Na pokrytí stodoly tak spotřebujete až 6000 snopků. U dobře zhotovených došků můžete počítat s životností kolem 40 let, v dobrých podmínkách a s dobrou péčí vydrží i 60. Došky u nás zatím patří na novostavbách spíše k raritě, ale i do Česka pomalu proniká trend, který je vrací zpět na výsluní. Pokud nad nimi uvažujete, nezapomeňte, že došková střecha musí mít větší sklon.
Břidlice
Je černá až šedivá a dobře se z ní dělají tenké desky. Břidlicové střechy se největší slávě těšily v druhé polovině 18. století, kontinuálně se ale používají až dodnes, a to hlavně na historizující stavby. Na těch najdeme stále kamennou střechu, typově novější obydlí ale využívají imitace v podobě cementovláknité šablony. Pravá břidlice má totiž několik nesporných nevýhod. Na prvním místě je její váha, na druhém nepříliš dobrá těsnost, vyžaduje proto hydroizolaci. Odvděčí se ale nedegradováním a skutečně dlouhou životností.
Plechová střecha
Plech si své místo našel historicky zejména tvarově složitějších střechách – například barokních báních. Nejčastější variantou byla měděná střecha, časem se přidala i pozinkovaná ocel, hliník a další. Dnes je populární titanzinek. Plechovou střechou se dá designově mnohé vylepšit, ale také mnohé zkazit. Obvykle platí přímá úměra, že s cenou roste i krása. K dostání jsou například šablony velikosti přibližně A3, které jsou lehce tvarovány jako taška. Plechová střecha je jednoduchá na provedení, ale výsledkem bývá fádní kus, nad kterým by každý architekt ohrnul nos. Tvůrci promyšlených a na pohled hezkých střech často sahají opět k mědi. Vyplatí se pro tvarově nároční projekty.