Uvnitř skleníku lze vytvořit bezmrazou oázu
Zdroj: Imfoto / Shutterstock.com

Co v zimě se skleníkem: Chytré triky, jak ho vytápět a ušetřit co nejvíce

Skleník lze temperovat mnoha způsoby, které navíc můžeme vzájemně kombinovat a snížit tak náklady na minimum.

Vytápění, jež umožní celoroční pěstování choulostivých rostlin, je vhodné spíše do zateplených zimních zahrad. Skleník však můžeme poměrně snadno temperovat, tedy udržovat v něm teplotu nad nulou nebo na minimu kolem 5 °C. Vytvoříme tak ideální podmínky pro zimování mnoha rostlin, které nesnášejí mráz, ale potřebují chlad a světlo. Zároveň můžeme pěstovat otužilou listovou zeleninu po celou zimu a časně zjara sadbu teplomilné zeleniny i květin.

Otužilá listová zelenina prospívá i v chladu

Pokud budeme skleník vyhřívat na 10 °C, náklady se obvykle zdvojnásobí. Skutečná cena pak záleží na typu a izolační schopnosti skleníku, způsobu vytápění a samozřejmě i na počasí. Mírné zimy celoročnímu využívání skleníku nahrávají.

Aby teplo neutíkalo

Polykarbonát izoluje lépe než sklo, a čím je silnější a na dutinky bohatší, tím lépe. Pokud nám záleží na co nejnižších ztrátách tepla, měla by tomu odpovídat i konstrukce – vhodný materiál je plast a dřevo. Izolovány by měly být i základy skleníku. Ovšem záleží i na dokonalém utěsnění všech škvír. Větrat bychom měli i v zimě, jinak se rozvinou houbové choroby a plísně. Ale pouze v nejteplejší části dne a řízeně, nikoli nechtěnými skulinami.

Rovněž izolační schopnosti pravého skleněného skleníku lze zvýšit. Zateplit bychom ho měli především ze severní strany. Alespoň zde stěnu opatříme průhlednou bublinkovou fólií. Během noci můžeme přidat i neprůsvitnou izolační vrstvu, pomohou i zatažené žaluzie.

Bublinková fólie izoluje, ale nestíní

Polystyrenovými deskami či bublinkovými fóliemi můžeme větší skleník přepažit a vytvořit tak zóny s různým tepelným režimem. Vytápět poté můžeme pouze jednu část, nejlépe tu orientovanou k jihu.

Roli hraje i tvar a umístění skleníku. Pro přezimování rostlin je ideální východozápadní orientace, neboť dokonale využívá zimní světlo. Pro zužitkování slunečních paprsků jsou optimální rovněž chytře orientované asymetrické skleníky. Co největší šikmá plocha nastavená k jihu jich do skleníku přivádí maximum. V létě pak slunce svítí více seshora a neopírá se tedy plnou silou do šikmé stěny, ale do lomené špice skleníku. Ta paprsky zčásti odráží, takže rostliny nejsou přehřáté ani popálené.

Jak vytápět a přitápět?

Ve skleníku, do kterého je zavedena elektřina, se nabízí komfortní způsob vytápění. Patří mezi nákladnější, neprodukuje však žádné zplodiny uvnitř skleníku. Využít můžeme jak přímotop s větrákem a termostatem, tak topné odporové kabely napojené na termostat, které se umisťují do záhonů. Aby byly účinné, je nutné udržovat zeminu stále mírně vlhkou. Pod sadbu či přezimující rostliny v nádobách můžeme také umístit speciální topné podložky. Vytápění vzduchu je co do zahřívání rostlin méně efektivní, ale větrákem vyvolané proudění má své výhody, neboť slouží jako prevence houbových chorob. Půdní topení je nákladnější na pořízení, ovšem posléze je velmi efektivní. Právě teplota půdy je klíčová a teplo z ní poté pozvolna stoupá kolem rostlin. Sadbu můžeme před mrazem ochránit a v růstu povzbudit rovněž infračervenou žárovkou.

Vytápění mohou zajistit také přenosné propanbutanové ohřívače na bomby a ohřívače spalující olej či parafín. Podmínkou je dostatečné větrání v nejteplejších částech dne, kdy zplodiny pustíme ven a dovnitř přivane čerstvý vzduch. Pracnější obsluhu, ale levnější provoz bez spalin uvnitř nabídnou klasická kamínka, jejichž kouřovod musíme vyvést ven.

Nucená cirkulace

Teplý vzduch stoupá vzhůru, proto může být výhodné umístit choulostivější rostliny na vyvýšené police, zvláště u zdi pultového skleníku, která akumuluje teplo.

Fakt, že teplý vzduch uniká, a při zemi, kde bychom tepla potřebovali nejvíce, se naopak hromadí studený, lze obrátit v náš prospěch díky nucené cirkulaci vzduchu. Pokud pod vrstvu zeminy umístíme trubky, do kterých budeme přes den ventilátorem vhánět vzduch načerpaný pod střechou skleníku, prohřeje se zemina mnohem rychleji. Teplo zde navíc můžeme uložit do kamenů nebo betonové desky. Ještě dokonalejší možnosti nabízí tepelný zemní výměník, který může skleník v létě i ochlazovat. S pomocí husích krků a ventilátoru ho šikovný pěstitel, který se nebojí kopání a hloubení, vytvoří i velmi levně.

Svíčky

Už po generace zahradníci využívají k nočnímu přitopení ve skleníku obyčejné svíčky

Už po generace zahradníci využívají k nočnímu přitopení ve skleníku obyčejné svíčky. Aby teplo, které plamen vyzařuje, neunikalo ihned vzhůru, umístíme nad svíčky obrácené hliněné květináče. Akumulují teplo, pomáhají je udržet přímo mezi rostlinami a vyzařují je i po dohoření svíčky. Pro zvýšení akumulační schopnosti sestavíme více do sebe zapadajících kusů nádob. Lze je spojit dlouhými šrouby skrze odtokový otvor a zajistit matkami. Ty mohou navíc mezi jednotlivými nádobami udržet malý odstup a celý systém pro ukládání a následné uvolňování tepla tak ještě zdokonalit.

Akumulace

Schopnost půdy, cihel, kamenů a vody akumulovat teplo umožňuje přirozené vytápění – tedy pokud přes den svítí slunce. Akumulovat však můžeme i teplo například z kamínek. Velkou výhodu v tomto ohledu nabízí pultový, ke zdi přiléhající skleník. Akumulační schopnost zvýšíme i cihlovými cestičkami a kameny. Někteří pěstitelé využívají rovněž akumulační schopnost vody. Do skleníku za teplého dne umístí celé baterie petlahví, přičemž ohřev vody lze urychlit i jejím zabarvením, například přidáním tuží. Nicméně akumulační vlastnosti kamenů a cihel voda nepředčí. Pokud bychom ji ohřívali v černých hadicích mimo skleník a poté přečerpali do nádoby uvnitř, získáme zase o trochu tepla navíc.

Kompost

Kdo kompostuje, ví, že správně založený kompost dovede sám sebe zahřát až na 70 °C. Teplo vzniklé při rozkladu se pak uvolňuje do okolí až po dobu tří týdnů. Proto se nabízí možnost kompostování přímo ve skleníku. Aby kompost skutečně hřál, je třeba ho založit najednou, z předem připraveného materiálu. Tři čtvrtiny by měla tvořit takzvaná hnědá, na uhlík bohatá hmota (listí, sláma, štěpka) a čtvrtinu hmota zelená, dusíkatá (odpad z kuchyně, tráva, trus).

Zrání pak nastartujeme prolitím a naočkováním – buď přidáme pár lopat surového, ještě ne zcela rozloženého kompostu (pokud ho máme k dispozici), nebo použijeme zákvas z kopřiv a trusu či startér. Kompost lze zčásti zapustit pod zem a nad ni ho usměrnit vzdušnou ohrádkou (z latěk, palet apod.). Přidáme-li rovněž vzdušný poklop, můžeme na něj umístit pěstební nádoby a místo tak využít. Ovšem pokud má zrání probíhat optimálně, budeme muset kompost provzdušňovat, nejméně jednou týdně ho přeházet, neboť rychle pracující mikroorganismy kromě uhlíku spotřebují mnoho kyslíku. Při tomto intenzivním postupu kompost do jara vyzraje a na záhoně ho můžeme rovnou ponechat. Jeho objem se sníží, přebytek případně využijeme jinde. Využít lze i kompost založený vně skleníku, pokud teplo budou přivádět do něj zavedené trubky.

Na podobném principu funguje pařeniště, které lze rovněž založit na záhoně uvnitř skleníku. Na zahřívací vrstvu hnoje či trávy ovšem přidáme až 20 cm silnou vrstvu zeminy a na ní rovnou pěstujeme. Výhodou je okamžité využití záhonu, ovšem vyhřívací materiál nevyzraje tak rychle jako přehazovaný kompost. Každopádně bude na jaře hnůj již uleželý a následným plodinám, jako jsou skleníkové okurky, rajčata či papriky, neublíží.

Akumulace tepla či vytápění kompostem nám za nepříznivých podmínek nezámrznou teplotu nezaručí, ale může významně snížit náklady na vytápění.

ZAJÍMAVÉ TIPY

  • Skleník, který chceme využívat i v zimě, by měl mít střechu natolik přístupnou, abychom z ní mohli smést sníh.
  • Přitápění prodlouží sezónu a umožní včasné předpěstování sadby. Zatímco za oknem se rostlinky často vytahují a blednou, ve skleníku jsou podmínky mnohem lepší. I sazeničky choulostivé plodové zeleniny, poté co v teple vzejdou, ocení více světla a nižší teplota jim nevadí, spíše naopak, zesílí. Jen nesmí zmrznout.

Akční letáky