Tentokrát bych se s vámi chtěl podělit o to, co si myslím o semenaření. Proč se do něj pustit, co si pohlídat a jak začít. U řady druhů není sběr semen nic těžkého a je zbytečné jejich semínka dokola kupovat.
Proč si vlastní semínka sklízet?
1. Úspora peněz
Semínka vás vždy vyjdou levněji než sazenička, ale i tak za ně můžete před sezonou dát stovky, u větších zahrad i tisíce. Především pokud chcete pěstovat v bio kvalitě už od semínka a kupujete kvalitní osivo od dobrých semenářů.
Příklad: sáček semínek s 10 semínky paprik vás může stát mezi 60 a 90 korunami. Reálně z nich vypěstujete 8 sazenic. Pokud byste kupovali sazenice, budou vás stát kolem 200 Kč.
Pěstováním z vlastních semínek vám počáteční náklad odpadá
2. Podpoříte rozmanitost
Už se vám stalo, že jste jeden rok koupili semínka naprosto skvělých rajčat a další rok je ta samá firma už neměla? a ani nikdo jiný… Nabídka semínek v obchodech je postupně čím dál unifikovanější. Velcí výrobci semen napříč nabízejí obdobné odrůdy, a navíc hybridní semínka postupně vytlačují ta nehybridní.
Pozor! Hybridní semínka, označená F1 vysejete, sklidíte úrodu, ale už se dál semenařit nedají. Je to konečná stanice a svěřujete se do rukou (velkých) semenářských firem. Spousta skvělých odrůd se komerčně neprosadila a uchovávají je jen malí semenáři nebo specializované banky (u nás Gengel). Semenařením se stáváte součástí něčeho, co po nás zůstane. Odrůdy, které budou chuťovým odkazem do budoucna.
3. Propojte semínka se svojí zahradou
Za mě ten největší důvod. Každé semínko v sobě nese informaci z prostředí, ve kterém bylo vypěstováno. O druhu a kvalitě půdy, mikroklimatu i způsobu, jakým o rostliny bylo pečováno. Semínko, které sklidíte ve své zahradě, bude další rok více zvyklé na vaše podmínky než ta samá odrůda vypěstovaná v chráněném prostředí semenářské zahrady.
Semenařením získáte semínka zvyklá na vaši zahradu
4. Pomůžete opylovačům
Opylovači mají v běžném prostředí města, ale i venkova nouzi o pyl. Semenařením řady druhů, které jinak nenecháváme vykvést, zvyšujeme pestrost dostupného pylu. Zatímco my čekáme, až nám z květů uzrají semínka, opylovači mají kde brát.
Co si pohlídat, když se semenařením začínáte?
1. Zjistěte, jestli původní rostlina není hybrid
Pokud jste vyseli a nejste si jistí, ověřte si ze sáčku s osivem, jestli nepěstujete hybridní rostlinu. Pozor: Hybridní semínka označená F1 se semenařit nedají, protože nebudou mít v další generaci stejné vlastnosti jako to, co pěstujete teď.
Hybridní semínka s označením F1 se už dále semenařit nedají
2. Je dobré znát konkrétní název rostliny (rod a druh)
Pro semenaření se často hodí znát přesný název rostliny a druh – rodinu, do které patří. Například Brassica oleracea zahrnuje brokolici, růžičkovou kapustu, zelí, květák, zelí hlávkové, kapustu a kedlubny, což jsou všechno rostliny, o kterých byste si mohli myslet, že se nebudou křížit, ale ve skutečnosti se kříží.
3. Pochopte, jak se vaše rostliny opylují
Znalost způsobu opylování zahradních rostlin vám pomůže nastavit dobře izolační vzdálenost a jak zabránit křížovému opylení. Některé rostliny se samy opylují ještě před otevřením květů, takže jsou méně náchylné ke křížovému opylení. Příkladem „samosprašných“ rostlin jsou rajčata, hrách a fazole. Rostliny, které jsou opylovány hmyzem (dýně nebo okurky) nebo větrem (kukuřice a špenát), jsou pravděpodobněji křížově opylovány.
Semenařením řady druhů zvyšujete pestrost dostupného pylu
4. Poznejte technickou (konzumní) a botanickou zralost
Některé plody se dají konzumovat dlouho předtím, než dozrají semena. Příkladem jsou okurky, lilek, hrách, fazole a zelí. Při plánování sezony při semenaření mějte na paměti rozestupy a načasování. Například brokolici z jarního výsevu sklidíte v červnu, ale do květu půjde až v červenci a semínka dozrají až v září. Na záhonu tak bude déle, ale v tu chvíli už vedle ní můžou růst další plodiny.
5. Začněte se snadnými druhy
Jsou druhy, které se semenaří snadněji a pak takové, u kterých je dobré mít něco vyzkoušené. Mezi nejjednodušší na semenaření patří jednoleté a samosprašné rostliny. Začněte s rajčaty, paprikami, hrachem, fazolemi, lilky, koprem, měsíčkem, echinaceami, dýněmi, salátem a třeba ředkvičkami.
Pusťte se do toho. Začněte s těmi úplně nejjednoduššími a postupně si zkoušejte druhy, kde je třeba pohlídat si vzdálenost mezi příbuznými druhy nebo odrůdami. Věřím, že tak, jak vás zahrada baví, přinese vám sklizeň vlastních semínek další úroveň radosti a váš zahradnický rok bude o hodně pestřejší.
O autorovi
Cesta z města Tomáše Trejbala přivedla k přírodní zahradě. Tu svou, krásnou a udržitelnou, buduje s velkou vášní. chciprirodnizahradu.cz
Související články
Více článků a zajímavostí nejen ze zahrady naleznete v zářijovém vydání časopisu Receptář
Zdroj: časopis Receptář, chciprirodnizahradu.cz