Účel zahradních chodníků a pěšin

Zahradní komunikace spojují nejnavštěvovanější místa v zahradě a k tomu plní ještě estetickou funkci. Mají spojovat místa, která v zahradě nejčastěji navštěvujeme, tím nejkratším způsobem. Významnou roli hrají i při pozorování nejzajímavějších a nejkrásnějších partiií v zahradě. Účelům cest přizpůsobujeme jejich šířku. Důležité je dbát na to, abychom pohledově ucelené plochy na zahradě pěšinami a cestami neroztříštili. Navíc je třeba dodržet příčný i podélný spád komunikací a nezbytnou šířku cesty.

Ideální šířka?

Vedlejší zahradní chodníky by měly mít šířku 40-80 cm. Méně frekventovaným cestičkám postačí kamenné, nebo dřevěné nášlapné desky o šířce 40 cm. Zohledňujeme, že cesta vedená v rovině má mít od středu na obě strany příčný spád. Voda stékající po cestě nesmí tvořit kaluže. Podélný spád má u cesty činit 0,5 až 1 cm na metr délky. U šlapáků a dlaždic volíme takový rozměr, aby se na ně pohodlně vešla noha dospělého člověka. Středy jednotlivých nášlapů by měly být od sebe vzdáleny cca 65 cm. To umožní pohodlnou chůzi. Co se tvaru týče, volit můžeme jak zaoblené tvary chodníků, které jsou ideální pro oblázkové stezky anebo můžeme mít i jednostranně rozšířený chodník.

Materiály vhodné pro zahradní pěšiny

Pro zahradní cesty, pěšiny a chodníčky se hodí celá řada materiálů. Jen některé z nich však budou správnou volbou i pro vaši zahradu. Aby vynikla krása květin v jejich okolí, volíme často přírodní materiály. Nejlépe se hodí kámen a kamenné desky, kamenný koberec, břidlicové pláty, štěrk, písek nebo oblázky, terakota či dřevo, které je nejvíce v souladu s přírodou. Dobře poslouží také pálené cihly, betonové šlapáky anebo oblázky. Zahradní stezky a pěšiny můžeme navíc olemovat palisádou, ideálně z téhož materiálu, jaký byl použit na cestu.

Do jakého terénu jaký materiál

Nezpevněné travnaté cesty jsou vhodné jen do míst s dostatečným množstvím srážek. Navíc takové cesty musíme pravidelně ošetřovat. Do travnatých ploch se často umisťují šlapáky z nejrůznějších materiálů. Ty nám umožní projít stezkou či pěšinou i za deštivého počasí, aniž bychom si promočili obuv. Chodníky by měly být z materiálů, které jsou pevné, odolné, mrazuvzdorné, také protiskluzné a snadno se udržují. Na příjezdové cesty do zahrad volíme zámkovou dlažbu. Je pevná, spolehlivá a má dlouhou životnost.

Cesty a stezky ze šlapáků

Vzhledově velmi působivé jsou cesty a stezky v zahradách vytvořené z nášlapných kamenů, tzv. šlapáků. Jejich povrch má být na stejné úrovni jako trávník. Jen tak nebudou šlapáky vadit při sečení trávy. Nemají být usazené ani hlouběji než trávník, neboť pak se na nich hromadí voda při dešti a následně i zemina. Proto pak často šlapáky zarůstají trávou. Šlapáky mohou být z betonových dlaždic různých rozměrů, z přírodních materiálů a klidně i ze dřeva, nebo z cihel.

Z čeho udělat zpevněné zahradní cesty

Také pro zpevněné cesty můžeme vybírat z mnoha druhů vhodných materiálů. Nejvhodnější je písek, beton, betonové dlaždice, asfalt, dřevěné špalky, cihly, přírodní kámen, jeho imitace nebo mozaika. Materiál volíme podle typu naší zahrady, nebo podle dalších materiálů, které se již v zahradě vyskytují. Ze zřetele nesmíme spouštět ani hledisko estetické.

Nevýhody některých materiálů

  • Levné pískové cesty vypadají velmi dobře, ale mají také nedostatky, například za déletrvajících dešťů mohou rozměknout, na jaře při tání se na nich tvoří kaluže a v obou případech se tak snižuje jejich schůdnost. Zasucha bývají velmi prašné a musí se ošetřovat, hlavně hrabat a válcovat. Zarůstají plevelem, který je třeba likvidovat.
  • Dlažba z dřevěných špalků není vhodná do vlhkého prostředí. Špalky musí být vysoké alespoň 20 cm, měly by být z tvrdého dřeva a ošetřené impregnačním roztokem.

Jak správně materiály kombinovat

Při kombinaci materiálů využitých na zahradní cesty a pěšiny se držíme vždy jednoho ze dvou případů. Buďto kombinujeme vzájemně se doplňující skladby a barvy, nebo pracujeme s kontrastem, a to jak barevným, tak skladebným.

Velmi působivé jsou cestičky a pěšiny osázené některými druhy plazivých skalniček, které nejsou citlivé na sešlápnutí. Kvetoucí cestičky nedají mnoho práce. Osazení však využíváme jen u těch, které jsou málo frekventované.