Slunéčko sedmitečné pozná určitě i žák první třídy. Ale jeho larvu nebo kuklu může zahrádkář lehce zaměnit se škůdcem a zlikvidovat ji postřikem. Přitom nejen slunéčka sama, ale také jejich larvy jsou žravé a významně přispívají k brzdění lavinovitého přemnožení mšic a dalších druhů škůdců.

Potřebují bezpečná zimoviště

Udržení a rozvoj populace těchto dravých predátorů můžeme podpořit především zachováním jejich zimovišť, do kterých se na podzim hromadně stěhují. Proto není vhodné odstraňovat staré stromy, remízky, rozptýlenou zeleň na mezích či jinak nekultivovaných okrajů pozemků.

Slunéčka i jejich vývojová stadia jsou značně citlivá vůči chemickým přípravkům. Kritické bývá především jarní období, kdy slunéčka po přezimování musí dostatečně zesílit, aby mohla založit početnou populaci.

A jak bezpečně poznáme všechny vývojové fáze slunéček?

obrázek z archivu ireceptar.cz



Brouci
mají oválné polokulovité tělo, velikosti 1–9 mm s typickým pestře skrvnitým zbarvením. Tykadla mají krátká, nitkovitá, na konci s paličkou – tím se liší od podobné mandelinky bramborové.

Larvy jsou protáhlé, většinou šedomodře až černě zbarvené s barevnými světlými skvrnami. Někdy jsou ale bílé, neboť mají tělo pokryté bělavými voskovými vlákny. Pro povrch těla jsou příznačné četné, pravidelně uspořádané hrbolky nesoucí krátké svazečky štětinek.

Nepohyblivé kukly bývají pestře zbarvené, některé mohou připomínat larvu mandelinky bramborové a najdeme je připevněné na rostlinách.

Svým zbarvením a počtem skvrn jsou slunéčka velmi proměnlivá, často je od jednotlivého druhu známo i několik desítek barevných odchylek.V České republice je známo přes 70 druhů slunéčkovitých. Nejznámější jsou:

  • velké slunéčko sedmitečné (Coccinella septempunctata)
  • menší slunéčko dvoutečné (Adalia bipunctata)
  • velké žluté, tmavě skvrnité slunéčko z rodu Propylea

Jan Kopřiva