Bujné trsy vytrvalých slunečnic poslouží jako zajímavé solitéry, od jara do podzimu zakryjí plot nebo kůlnu. Vytvoří také půvabné pozadí trvalkových záhonů, jsou atraktivní, a přitom působí přirozeně domácky a venkovsky. Včelám, čmelákům a motýlům poskytují potravu v době, kdy jí bývá nedostatek.

Slunečnice (Helianthus atrorubens)

V zahradnictvích ji najdeme pod latinským názvem, český překlad by zněl slunečnice tmavočervená. Okrajové, jazykovité květy úborů jsou zářivě žluté, ovšem střed je hnědopurpurový. Úbory bývají velké kolem 10 cm a rozvíjejí se v srpnu a září. Některé odrůdy mohou mít květenství ještě o něco větší a se zdáním plnokvětosti, se zmnoženými jazykovitými kvítky. Trvalka je trsnatá, vysoká až dva metry a široká kolem půl metru. Na metr čtvereční proto sázíme nejvýše dvě sazenice. Nejlépe poroste v lehce zásadité, humózní, avšak propustné půdě s dostatkem vláhy. Bohatě pokvete na plném slunci, snese však i polostín. Jednou za tři až pět let jí prospěje zmlazení rozdělením trsů. Na jaře nebo na podzim přesadíme okrajové části trsu, ze kterých dorostou nové vitální rostliny.

Slunečnice vytrvalá (Helianthus decapetalus)

Květní úbory, které kvetou od července až do října, jsou kolem 8 cm velké a velmi početné. Obzvlášť atraktivní jsou odrůdy s úbory budícími zdání částečné nebo plné plnokvětosti (ty však nabízejí méně potravy opylovačům). Rostliny bývají 150–180 cm vysoké a až metr široké, na metr čtvereční sázíme dvě sazenice. Půda by měla být propustná, bohatá na živiny i humus, stanoviště slunné. Pokud této slunečnici v době růstu a nasazování květů dopřejeme dostatek vláhy, pokvete velmi bohatě. Můžeme ji zmlazovat a množit dělením trsů stejně jako slunečnici tmavočervenou. Počátkem léta ji lze namnožit i bazálními řízky.

Slunečnice vrbolistá (Helianthus salicifolius)

Díky atraktivnímu a neobvyklému olistění je ozdobou zahrady i v době, kdy nekvete. A možná bychom jí v té době ani nevěřili, že je slunečnicí. Na podzim, v říjnu až listopadu, však rozkvétá množstvím zlatavých, kolem 7 cm velkých úborů, typických pro vytrvalé slunečnice. Dosahuje výšky až dvou a půl metru a je značně široká, na metr čtvereční sázíme jen jednu sazenici. Půda jí vyhovuje propustná, díky úzkým listům má nižší nároky na vláhu než ostatní druhy.

Slunečnice obrovská (Helianhus giganteus)

Jméno této trvalky je pravdivé, dorůstá až do třímetrové výšky. Od září až do zimy ji zdobí množství úborů. Obvykle jsou sluníčkově zlaté, zajímavý je však i kultivar s jemně krémovým květenstvím. I slunečnici obrovské svědčí výživná a zároveň propustná půda a dostatek vláhy a živin.

Související články

Pěstování

Pokud mají bujně růst a kvést, potřebují vytrvalé slunečnice dostatek živin. Jako všem trvalkám i jim v zimě lodyhy postupně odumřou.

Časně zjara je pak u země seřízneme a z přezimujících kořenů vyraší nové – a pro jejich opakovanou tvorbu potřebuje rostlina výživu. Při výsadbě proto nešetříme kompostem, a vrstvu ho můžeme přihodit každým dalším rokem. Na podzim poslouží zároveň jako mulč chránící kořeny. Kvalitní kompost dodá postupně se uvolňující živiny i humus, který váže vodu a udržuje ji v půdě. Zároveň podpoří kyprost a propustnost zeminy, daří se v ní pak žížalám, které se o provzdušnění i obohacení živinami rovněž pilně starají. V kvalitní hlinité nebo hlinitopísčité půdě proto postačí přidat sazenici kbelík, nebo rovnou celé kolečko kompostu. Ovšem pokud je půda těžká a jílovitá, vyplatí se ji vylehčit, na což už samotný kompost nestačí. Vyhloubíme nejméně půlmetrovou jámu a přisypeme štěrk, hrubší písek nebo dřevěné uhlí a tuto drenáž smísíme s kompostem. Pak se bude slunečnicím po dlouhá léta dařit. Na jaře i v průběhu léta můžeme trvalkám navíc dopřát i přihnojení, nejlépe organickým tekutým hnojivem. Výživu dodá rychleji než kompost, dobře však působí i na dlouhodobou kvalitu půdy. Můžeme využít hojně naředěné zákvasy z plevelů nebo drůbežího trusu.

Vitální slunečnice obvykle oporu nevyžadují, na větrném místě a za nepřízně počasí však může předejít vyvrácení rostlin.

Zdroj: Časopis Receptář