Můžeme je pěstovat na samostatných záhonech, v letničkových směsích, mezi trvalkami. Jedlé květiny lze bez obav vysít i mezi zeleninu. Nejlépe vyniknou ve větším množství, navíc - pokud budou početné - můžeme květy sklízet, aniž by to bylo na vzhledu zahrady znát. Ozdobíme jimi nejrůznější pokrmy, dezerty, nápoje. Překvapí svou jemnou chutí a dodají nám prospěšné látky – všechny jedlé květy obsahují blahodárná barviva, mnohé mají i další léčivé účinky. Poslouží také k přípravě lahodného čaje, macerátu, tinktury, hojivé masti či pleťové vody.
Měsíček můžeme pěstovat v kultivarech žlutých, oranžových, měděných...
Ohnivý měsíček
Měsíček lékařský (Calendula officinalis) je jedna z nejvděčnějších letniček mezi druhy okrasnými a zároveň léčivými a nenáročnými. Typická barva květních úborů je zářivě oranžová, vyšlechtěny jsou však i variety se světlejšími odstíny. Ovšem tmavě oranžová je pro léčebné účely vhodnější. Květenství mohou být jednoduchá či plněná. Jsou jedlá, mírně nahořklá, plná karotenoidů, které jim propůjčují sytou barvu. Poslouží proto stejně dobře jako doplňky stravy s karotenem pro dobrý zrak i opálení. Můžeme jimi ozdobit nejrůznější pokrmy. Nálev z nich připravený prospívá játrům a povzbuzuje metabolismus, při zevním použití hojí zanícené oči i popáleniny, zjemňuje a zvláčňuje pleť. Pro vnitřní použití ho připravíme z čajové lžičky květů (nejlepší jsou okrajové, jazykovité květy z úboru) na šálek vody, pro zevní užití může být ještě silnější.
Z měsíčku můžeme připravit i hojivý měsíčkový olej (stačí květy v oleji macerovat) nebo mast. Nasušené poslouží nejen pro přípravu nálevu, ale hodí se i do kořenicích směsí a solí, kterým dodají krásnou barvu.
Měsíček roste rychle, můžeme ho vysévat až do konce května. Svědčí mu slunné místo a kyprá, úrodná půda. Hodí se mezi zeleninu, které jeho sousedství prospívá, mezi ostatní letničky i trvalky nebo na samostatné záhony. Pokud je výsev příliš hustý, rostlinky probereme a využijeme na salát – mladé listy měsíčku jsou křehké a chutné. Rostliny kvetou po celé léto až do podzimu, a pokud je průběžně sklízíme, nakvétají stále znova. Můžeme je usušit ve stínu nebo v sušičce při teplotě do 40 °C. Pokud pár květenství necháme dozrát, sklidíme mnoho semen na příští rok. Snadno se množí i samovýsevem.
Atraktivní slunečnice
Pokud mezi letničkami hledáme rekordmana ve výšce i velikosti květenství, je slunečnice jasnou vítězkou. Mimořádně atraktivní letnička přitom působí milým a domácím dojmem. Jedlá a zdravá jsou nejen její semena, ochutnat můžeme i jazykovité květy, které lemují květní úbor. V salátu nebo na chlebíčku vyhlížejí velmi ozdobně a jako všechny květy jsou bohaté na prospěšné látky. Semena pak můžeme vyzkoušet nejen zralá, ale i teprve dozrávající. Jsou měkká včetně slupek, které nemusíme loupat, a mají vynikající chuť. V této době je s oblibou vyzobávají i sýkorky, se kterými se rádi rozdělíme.
Slunečnice rozzáří každou zahradu
Slunečnice roční (Helianthus annuus) je vyšlechtěna do řady variet. Pokud nestojíme o třímetrové rostliny, můžeme pěstovat i nízké, kromě klasických barev úborů se nabízejí variety purpurové či žíhané. A pokud si přejeme co nejvíce semen, zvolíme slunečnice s obřími úbory – některé jsou prodávány jako odrůdy vhodné pro ptáky. V době květu jsou slunečnice prostřeným stolem také pro motýly, čmeláky a včelky.
Slunečnice vyséváme po odeznění posledních mrazíků. Rostou rychle, pokud jim poskytneme slunné místo, úrodnou půdu a dostatek vláhy. Obří rostliny vyžadují zálivku a hnojení, nejlépe zkvašeným drůbežím trusem. Mladé sazenice je třeba chránit před slimáky, kteří je vyhledávají. Na větrném místě vyšším rostlinám poskytneme oporu nebo je vysejeme k plotu či zdi. Mohou vytvořit pozadí pro ostatní letničky nebo zkrášlit zeleninovou zahradu. Poslouží dokonce i jako opora pro pnoucí fazole či hrášek.
