Keby ste mali cestu… Čo to hovorím alebo vravím – kdybyste měli cestu na Slovensko a zavítali pomedzi, pardon, mezi Trenčín a Prievidzu, tak pod jižními svahy Strážovských vrchov je městečko Bánovce nad Bebravou. Bebrava či Bebravá je říčka. Severně od Bánovců je vesnička Timoradza a po pri nej (nedaleko od ní) je Smradľavý vršok. To snad nemusím překládat. I u nás přeci máme řadu míst, která nevoní. Pramení tam rozmanité smradlavé vody, zpravidla minerálky s rozmanitým procentem sirovodíku. Leckde se jim říkalo prdlavky.
Rhus typhina
Divoká ruj
Nic takového nehledejte na Smradľavom vršku. Je to návršíčko s řídkým smíšeným listnatým lesem, kde – bohužel – už na jediném místě k nám nejblíže volně roste ruj vlasatá. Slováci jí údajně říkají krvavé drevo nebo dievske červené drevo. Přiznám se, že zatím nevím proč. Slovo ruj vymyslel Jan Svatopluk Presl pro rod Cotinus a převzal je ze srbochorvatštiny.
Ruj vlasatá, Cotinus coggygria je „náš“ (kdybychom ještě žili se Slovenskem) zástupce čeledi ledinovíkovitých, Anacardiaceae. Ne že by u nás chyběli. Parků, zahrad a veřejné zeleně je u nás víc než dost a jsou vybavené mj. i rozmanitými škumpami, nečastěji škumpou orobincovou, dříve zvanou škumpou octovou, Rhus typhina. Tu snad nemusím představovat. Zato ruj asi za představení stojí – třebaže ji všichni dobře znáte.
Cotinus coggygria
Hořící keř
- Ruj vlasatá je keřovitá dřevina s celokrajnými, střídavě postavenými, někdy až okrouhlými listy a se zvláštním květenstvím, nápadně velkým a přitom poměrně chudokvětým.
- Veliké laty, jakoby se vznášející nad plochou listů, trochu vyvolávají iluzi hořícího nebo kouřícího keře. Takový dojem získáte snadno v podzimních dnech, kdy ruje plodí.
- Plodem jsou drobné peckovice, kterých je v tak velkém květenství a plodenství překvapivě málo.
- V době dozrávajících plodů je ruj nejdekorativnější, protože na větévkách velkých lat vyrůstají dlouhé odstálé trichomy, chlupy. Nejmarkantnější to je u kultivaru ´Royal´s Purple´, u keře s tmavě nachovými listy, nad nimiž se jako světlý, narůžovělý dým nebo opar vznáší plodné laty ruje.
Ruj vlasatá našla vedle estetického uplatnění v zahradách a parcích i místo v nábytkářském průmyslu, zejména jako intarziové dřevo.
Exotičtí příbuzní
Čeleď ledvinovníkovitých je – až na tu rujovou výjimku – pro naše zeměpisné šířky doslova cizokrajná, exotická. Vždyť k ní patří rostliny rodů jako Pictacia a Mangifera (zdroj ovoce mango) a úžasné a oblíbené oříšky kešu, jejichž zdrojem je sám ledvinovník, rod Anarardium.
Často v parcích vysazované škumpy jsou na druhé straně dřeviny spíše nebezpečné, obsahující řadu toxických a alergenogenních látek.
Možná, že to jsou právě obsahové látky, které dodávají listům ruje vlasaté nepříjemný pach (zvláště po poranění nebo promnutí); ten asi také byl příčinou, že návršíčko, kde ruj u Timoradzy roste, tam nazvali Smradľavý vršok.
