Náš smrček je členem velmi početné rodiny - rodu Picea. Tento rod čítá asi 70 druhů a kříženců a jeho původní výskyt je v mírném pásu Asie, Evropy a severní Ameriky, jen některé druhy smrků zasahují i do subtropů.

Procházka smrkovým lesem, v němž bychom se mohli setkat se všemi druhy tohoto pohádkového stromu, by byla hodně dlouhá. Můžete se alespoň vydat na příjemnou procházku do některé botanické zahrady nebo arboreta a poznat další zástupce tohoto starého přírodního rodu osobně.

Dobré smrkové dřevo

Dnes už se ovšem smrky u nás i jinde v Evropě pěstují i na plochách, kde původně nerostly. Lidé totiž brzy zjistili, že smrky rychle rostou a proto dávají velké výnosy dřeva. Zdaleka ovšem nejsou užitečné jen pro dřevní hmotu, která je zpracovávána na řezivo a papír, chemický a farmaceutický průmysl zpracovává i smrkovou kůru, pryskyřici a jehličí. Velice ceněno je také rezonanční dřevo ze starých smrků, z něhož houslaři vyrábějí strunné hudební nástroje s neopakovatelným zvukem.

Smrky naše, cizokrajné, šlechtěné

U nás v Čechách je doma pouze smrk ztepilý (Picea abies). Roste v podhůří a v horách ve výškách od 300 do 1350 metrů nad mořem. Dorůstá výšky až 50 metrů a žije až 400 let. Je to pohledný strom a praotec dnešních více než 350 kultivarů, na jejichž šlechtění se podílely stovky šlechtitelů z různých míst Čech, Moravy i Slovenska. Ovšem pro okrasné parky a zahrady se pěstuje i řada zajímavých cizokrajných druhů smrků.

Mnohotvárný smrk pichlavý

Například kultivar smrku pichlavého (P. pungens). Ten je původem ze Severní Ameriky a ve své domovině dorůstá výšky kolem 30, výjimečně až 50 metrů a dožívá se 400-600 let. Zahradníci ovšem tento běžný druh nepěstují, zaměřují se na jeho kultivary - například se stříbrným jehličím, nebo kultivary se zakrslými nebo naopak sloupovitými tvary koruny.

Štíhlý smrk omorika

Velmi dekorativní jsou také kultivary smrku omorika. Tento druh dorůstá 45-50 metrů a dožívá se většinou jen 150, výjimečně až 300 let. Jeho původní rozšíření je na několika místech v Srbsku a v Černé hoře. Tento druh byl objeven srbským botanikem Pančičem, v roce 1877 smrk popsal dnešním jménem náš botanik Purkyně. Celý název tedy zní Picea omorika Purk. Zatím je popsáno asi 8 jeho kultivarů, které se od sebe liší hlavně tvarem koruny nebo zakrslým vzrůstem. Omorika je vhodný i do menších zahrad, protože má úzkou korunu.

Rozvážný smrk sivý

Smrk sivý je vhodný i do menších zahrad.

Smrk sivý (P. glauca) je pomalu rostoucí druh, který většinou dorůstá výšky jen kolem 15 metrů, jeho stáří bývá 250-300 let. Roste v Severní Americe, jak na území Kanady tak USA. Je to důležitý lesnický druh a také z něho se získává rezonanční dřevo. Jeho 17 kultivarů se od sebe liší jednak barvou jehlic, ale i tvarem koruny, jsou známy i zakrslé formy.

Ozdobný smrk východní

Další z rodinu smrků - smrk východní (P. orientalis). Původně rostl v Malé Asii v pohoří Taurus a Antitaurus až do výšek 2 100 metrů n. m. a také v západním Kavkazu. Dorůstá výšek kolem 40-50 metrů a dožívá se až 400 let. Jeho kultivary se opět liší jednak barvou jehlic, ale i tvarem koruny - opět jsou mezi nimi popsány i zakrslé formy. V zahradách působí velice dekorativně.