Bělostné květy sněženek patří mezi první posly jara, jejichž krásu můžeme v naší přírodě obdivovat často už koncem zimy. Není divu, že si vysloužila celou řadu lidových jmen - bibonka, koukoříček, kozí dříst, lesní cibulka, sněhovka či vyskočilka.
Všech devatenáct druhů sněženek (Galanthus), které rostou od Španělska po severní Írán, vypadá velmi podobně. V naší přírodě roste jediný, sněženka podsněžník (Galanthus nivalis). Rozkvétá často již v předjaří a její bílé květy někdy prorážejí i vrstvu sněhu. Začíná kvést již od února a pokračuje většinou až do dubna. Sněženky jsou vysoké 10 až 20 centimetrů, na každém stvolu vykvétá jeden květ, půvabně sklopený dolů. Se svými třemi delšími vnějšími okvětními plátky a třemi vnitřními, vykrojenými a zeleně lemovanými, je zcela nezaměnitelný. Po odkvětu dozrávají tobolky s drobounkými semeny. Sněženky jsou krásné, ale podobně jako bledule jedovaté.
Sněženka často rozkvétá, již v předjaří
Jsou rostlinami hlavně smíšených lesů, v nichž bývají v předjaří stromy ještě bez listů a tedy hodně světlé, ale také vlhké. V naší přírodě je najdeme nejčastěji v lužních lesích podél velkých řek, jako jsou například Labe, Morava, Dyje nebo Bečva.
Pěstuje se spousta odrůd, běžné jsou plnokvěté a velkokvěté, vyšlechtěné jsou i kultivary se žlutými skvrnami na vnitřních okvětních lístcích. Na zahradě pro ně vybereme místo pod stromy, kde je před vyrašením listí dostatek světla, v létě příjemný stín a svěží vlhká půda – podobně jako v přírodě. Vyhovují jim severně orientovaná místa za domem nebo zdí, kde se půda v létě nepřehřívá. Určitě nepatří na sušší místa zahrady či do skalek.
sněženka podsněžník
Zasadit stačí několik cibulek, protože sněženky se časem rozrostou. Po několika letech můžeme navíc trsy vyjmout ze země, opatrně rozdělit a rozsadit, a to v době květu či ihned po odkvětu. Při přesazování však nesmíme nechat cibulky venku z půdy dlouho, neboť mají jen tenkou ochrannou vrstvu a mohly by vyschnout. Na seschlé nebo naopak plesnivé cibulky je třeba dát si pozor i při nákupu. Sněženky se množí dceřinými cibulkami, původní druhy i semeny.
Mějme také na paměti, že jsou v přírodě chráněny zákonem, nesmíme je vyrývat a přesazovat si je na zahrádku.
