Většina renomovaných výrobců travních sekaček hobby kategorie provádí technickou obměnu svého sortimentu přibližně po sedmi letech. Stroj, který jsme pořizovali před patnácti lety, se tedy už hodně liší od současných sekaček.

Lze říci, že se všichni výrobci benzinových sekaček zaměřují na to, aby

  • stroje byly méně hlučné,
  • dokázaly do koše pojmout větší objem posekané trávy,
  • při provozu měly menší vibrace,
  • motor produkoval méně škodlivých emisí.

Vlastní pojezd se již stává téměř standardem také u nejnižších tříd.

Nové materiály

Jednou z hlavních inovací je použití plastu u šasi (skeletů) střední a vyšší třídy benzinových sekaček. Plastová šasi mají především tu výhodu, že nekorodují. Plast sice někteří výrobci sekaček použili již před několika lety, ovšem tehdejší řešení si nevysloužilo dobrou pověst; plast typu ABS neměl potřebné vlastnosti. Praskal po nárazech kamenů odražených od žacího nože. V místech, kde byl uchycen motor, plastový skelet neodolal vysoké teplotě, měkl a šrouby, které motor držely, se propadaly.

Nové dokonalejší plasty na bázi polyetylenu a polypropylenu (například pod obchodním označením Polystrong, Xenoy), jsou však pevné a zároveň odolné proti nárazům i teplotním rozdílům. Někteří výrobci proto na nová plastová šasi poskytují dokonce tzv. celoživotní záruku (např. japonská Honda).

Motor

Současné rotační sekačky pohánějí moderní čtyřtaktní motory většinou s rozvodem OHV a OHC. Dvoutakty se u sekaček objevují již jen výjimečně u profesionálních strojů určených pro práci v extrémních náklonech nad 35 stupňů, kde čtyřtaktní motor již nemůže fungovat. Pro představu – tento náklon mají nejobtížnější lyžařské sjezdové tratě.

Moderní čtyřtaktní OHC motory jezdí na benzin Natural 95 a s přehledem splňují přísné emisní limity EU (tyto stroje jsou označeny nálepkou s číslem příslušné normy a symbolem E2).

Nejnovějším trendem je pak snaha výrobců o co nejvyšší zjednodušení ovládání strojů, tedy snaha zredukovat ovládací prvky na nezbytné minimum. Motory jsou například vybaveny automatickým sytičem (ACS – Auto Choke System), který reaguje na teplotu motoru a teplotu okolí a samočinně nastavuje škrticí klapku motoru.

Zároveň tak odpadá ovládání plynu, protože otáčky motoru jsou nastaveny na stálou optimální hodnotu, při které má motor nejvyšší točivý moment.

Podstatně zjednodušeno je i startování motoru, kdy obsluha pouze otevře ventil přívodu benzinu, přitáhne hrazdu chodu motoru a s nepříliš velkým vynaložením síly zatáhne za startovací šňůru.

Odpadá tedy dosti náročný předstartovní rituál i fyzicky náročné starty studeného motoru, což činilo sekačky prakticky nedostupnými pro starší lidi a ženy. Moderní benzinové sekačky se tak v tomto ohledu dostaly na úroveň elektrických sekaček.

Ovládání, ergonomie, povrchová úprava

Podobné usnadnění se týká nejen obsluhy motoru, ale také ovládání celého stroje – zjednodušilo se spouštění a vypínání pojezdu, sekacího nože či nastavení výšky sečení.

I základní řady dnešních značkových sekaček s plechovým skeletem jsou ovládáním i vzhledem na hony vzdáleny strojům vyrobeným před deseti lety.

S tím samozřejmě souvisí i vylepšování ergonomie sekaček – ovládací prvky jsou dostupnější, mnohem lépe padnou do ruky. Například k ovládání variátorové převodovky Honda stačí lehký tlak dlaně či palce na část rukojeti.

Velký vývoj prodělala povrchová úprava strojů, které mají účinnou antikorozní povrchovou úpravu jednotlivých dílů, barvy odolné vůči oděru a korozi, kvalitnější samolepky.

Žací a sběrné ústrojí

Projevuje se výrazná snaha o co nejoblejší tvar žacího prostoru, který umožňuje velmi účinný odběr posečené trávy. Při vývoji a především při testování nově vyvíjených prvků stroje výrobci používají elektronické počítačové modely, které umožňují simulovat nejrůznější pracovní podmínky. Takto se zkouší nejvhodnější tvar skeletu, žacího nože, výletového komínku a sběrného koše.

Sečení + mulčování

Rozšiřuje se i paleta pracovních režimů – kromě sečení se sběrem do koše a sečení s volným bočním odhozem (řádkováním) přibylo mulčování. Sekačka tedy trávník nejen seče v předem zvolené výšce, ale také dokáže posečenou travní hmotu rozmělnit na drobné části, které zůstanou v trávníku. Odpadá tak nejen starost, co s posečenou trávou, ale namulčovanou organickou drť v trávníku po čase přirozenou cestou rozloží mikroorganismy a do půdy se tak vrátí podstatná část živin, které odebral narostlý trávník.

Moderní mulčovací sekačky mají režim mulčování integrovaný s režimem sběru.

U starších typů mulčovacích sekaček bylo pro režim mulčování nutné vyměnit žací nože za mulčovací a zaslepit výletový komínek.

Nutnost měnit nože a upravit tvar žacího prostoru nyní odpadá a režimy sečení a mulčování lze snadno přepínat ovládací páčkou ve třech polohách:

  • sečení,
  • mulčování,
  • smíšený režim, kdy je část posečené trávy odvedena do sběrného koše a druhá část zůstává namulčována v trávníku.

Smíšený režim je výhodný především na rozlehlejší okrasné trávníky. Díky němu můžeme regulovat množství travního odpadu. Na podzim je možné sekačku obdobně použít i pro úsporný sběr listí nebo jeho rozmělnění.

Elektrické inovace

Největší revoluci ve třídě malých elektrických sekaček způsobila firma Bosch, která pro své stroje vyvinula výkonné Li-ion akumulátory, které při podstatně nižší váze mají přibližně čtyřnásobnou kapacitu než klasické olověné akumulátory. Akumulátorové Li-ion nářadí se tak svým výkonem téměř vyrovná síťovým elektrickým sekačkám s tím. Jedinou nevýhodou je sice relativně dlouhá, ale stále ještě omezená pracovní doba na jedno nabití akumulátoru. Dobíjecí doba Li-ion akumulátorů je však krátká.

Další novinkou, se kterou přišla firma Wolf, jsou takzvané hybridní sekačky, které mají integrovaný akumulátor a zároveň mohou být připojeny kabelem k běžné síti 230 V. Když již délka kabelu nestačí, lze zbytek pozemku posekat na akumulátorový pohon.

Výrobci se pokoušejí řešit také největší nevýhodu síťových elektrických sekaček: nutnost manipulace s přívodním kabelem. Prodlužovačka nejenže komplikuje práci, ale představuje i bezpečnostní riziko úrazu elektrickým proudem při jejím přeseknutí. Součástí sekaček již zmíněné firmy Wolf je tedy navíjecí buben, který zkracuje nebo prodlužuje přívodní kabel podle toho, jak daleko od zásuvky obsluha se strojem pracuje.

Podobně jako u benzinových strojů výrobci elektrických sekaček zapracovali také na optimalizaci tvaru skeletu a žacího a odběrového ústrojí, snaží se zároveň přicházet s konstrukčními prvky, které zlepšují skladnost sekaček při jejich uložení a převozu (Brill).

Vřetenové sekačky pro fajnšmekry

Vedle nejrozšířenějších rotačních sekaček lze travní porost krátit vřetenovými sekačkami. Jejich největší předností je maximální šetrnost k trávníku – stroj jednotlivá stébla neutíná, ale stříhá mezi vřetenovitými břity na otáčejícím se bubnu a pevnou lištou, která najíždí na stébla sečené trávy. Plocha řezu je proto velmi čistá, travní stébla mnohem lépe po střihu regenerují, kromě toho vřetenové sekačky za sebou v trávníku zanechávají typické dekorativní pruhy.

Tyto stroje jsou však mnohem náročnější na správné seřízení a údržbu a také vyžadují udržovaný a nepříliš členitý terén. Rovněž je nelze použít na přerostlou trávu. Naopak: Jejich užívání podpoří růst trávy a nezbytnost pravidelného sečení v tří- až čtyřdenních intervalech.

Vřetenové sekačky také vyžadují vhodné odrůdy travních rostlin.

Kromě klasických ručně tlačených strojků se samozřejmě prodávají i vřetenové sekačky s benzinovým i elektrickým pohonem, jejich ceny jsou však vyšší než ceny rotačních sekaček.

Vřetenové sekačky tedy spíše než u rekreačních trávníků nacházejí uplatnění u pěstěných dekorativních, výhradně monokulturních trávníků či u specializovaných sportovních ploch (golfová, fotbalová hřiště, tenisové dvorce apod.).

Foto Honda