Křehkou krásu kvetoucí srdcovky nelze přehlédnout. Lodyhy však krátce po odkvětu seschnou a stáhnou se zpět pod zem, kde rostlina do příštího jara přečkává v podobě dužnatých kořenů a oddenků. Hodí se proto především do záhonů, ze kterých zjara vytrysknou její zdobná květenství a v létě štafetu převezmou později kvetoucí trvalky. Srdcovku je nejlepší vysadit jednotlivě do nitra záhonů. V polostinném zátiší mezi kapradinami a bohyškami, mezi keři nebo pod stromy, srdcovky krásně vyniknou a poté, co se ztratí, nezůstane po nich holé místo.

Pěstování

Srdcovka vyžaduje mírně vlhkou, humózní, avšak zároveň propustnou půdu – v těžké jílovité ani příliš suché se jí nedaří. Dobře prospívá v polostínu, ale může růst a kvést i na plně osluněném místě, kde ji však vyžaduje zálivku. Dužnaté kořeny rostou mělce pod povrchem půdy, velmi prospěšné je proto mulčování – ochrání je před vysycháním a výkyvy teplot po celý rok. Zároveň zvyšuje obsah humusu v půdě, což prospívá všem rostlinám a srdcovce obzvlášť.

Srdcovky jsou dlouhověké, po odkvětu nebo brzy zjara je množíme dělením trsů. Musíme však postupovat s citem a opatrně, dužnaté kořeny jsou velmi křehké. Pozor na to, že citlivým osobám může kontakt s rostlinou podráždit kůži, srdcovka obsahuje toxické látky, po požití působí otravu. Nové sazeničky můžeme získat i řízkováním nebo výsevem.

Druhy a kultivary

Podle druhu a kultivaru mohou být srdcovky 30-90 cm vysoké, kvetou v obvykle květnu a červnu.

srdcovka nádherná (Dicentra spectabilis), pocházející z Číny a Japonska, má květy jasně růžové. Některé kultivary kvetou i bíle, pěkně vypadají kombinace obou.

srdcovka drobnokvětá (Dicentra eximia) je méně známým druhem pocházejícím ze Severní Ameriky. Její květy jsou podlouhlé, růžovofialové, listy šedě ojíněné. Je pouze 20 cm vysoká a rozrůstá se pomocí oddenků.

Dicentra formosa, rovněž severoamerický druh, má květy tmavě červené, rozkvétají až v červnu a červenci.