Šťovík zahradní (Rumex patientia) má, jako všichni zástupci tohoto rodu, kyselou osvěžující chuť, ovšem jemnější nežli planý šťovík kyselý. Zvláště mladé listy jsou křehké a lahodné. Šťovík krvavý (Rumex sanquineus), který rovněž patří do rodiny zahradních šťovíků, je navíc je velmi dekorativní. Zahradní šťovíky, stejně jako ty plané, jsou bohaté na vitamíny, minerály a prospívají trávení.

Barevný šťovík v kuchyni

Nejjemnější a nejkřehčí jsou listy sklízení zjara, do konce května. Ovšem vylámáním rašících stonků podpoříme růst dalších mladých listů a sklizeň tak prodloužíme na celou sezónu. Listy odřezáváme ostrým nožem a dáváme pozor, abychom nepoškodili pupeny v jejich úžlabích.

Salát připravený pouze ze šťovíkových listů, byť jemnějších zahradních, by ocenili pouze milovníci kyselé chuti. Jako součást salátu z běžnější listové zeleniny však nahradí ocet či citrón a pokrm navíc ozdobí. Hodí se i na obložené chleby a chlebíčky. Z listů můžeme připravit i přílohu na způsob špenátu, a pokud je krátce povaříme ve vodě a tu poté slijeme, kyselá chuť se zmírní. Výtečný je i pro osvěžení dušených, pečených i restovaných zeleninových i masových směsí.

Pěstování

Šťovíku se bude dařit na slunci i v polostínu, v kypré, spíše vlhčí půdě. Je ideální jako podrost pod stromy a keře. Na vláhu je obzvlášť náročný šťovík krvavý. Vysévat či vysazovat ho můžeme časně zjara či na přelomu léta a podzimu. Každí rostlina kolem sebe potřebuje prostor min 20 cm, můžeme ji však zapojit i do smíšených výsadeb.

Až třicet cm dlouhé, v růžici vyrůstající listy se na podzim obvykle zatáhnou a na jaře opět vyraší, mráz rostlině neublíží. Ovšem za mírných zim mohou listy zpestřit jídelníček i v zimě, rostlinu si pro tyto účely můžeme pěstovat i v nádobě ve skleníku.