Mšice napadají snad všechny pěstované kulturní rostliny počínaje ovocnými dřevinami, přes zeleninu až po okrasné rostliny. Nejvíce škodí brzy na jaře a počátkem léta. Sáním deformují a kroutí listy, které ztrácejí schopnost asimilace a rostliny proto nejprve zpomalují a posléze zcela zastavují růst.

Jak to, že se tak rychle množí?

V průběhu léta ale činnost ustává a kolonie se začínají zmenšovat, což znamená, že se mšice stěhují na další hostitele. Tito živočichové totiž střídají způsob rozmnožování. Říká se tomu rodozměna a znamená to, že větší část roku se mšice množí partenogeneticky, tedy bez oplození, a na podzim se pak objevuje oboupohlavní generace, jejíž jedinci se páří. Partenogenezi často doprovází živorodost, což vysvětluje, proč se v příhodných podmínkách mšice tak rychle množí.

Střídání hostitelů

Vývoj mšic je poměrně komplikovaný. Řada druhů při něm pravidelně střídá primární (většinou dřeviny) a sekundárních (převážně byliny) hostitelské rostliny. Nenechme se proto uchlácholit zjištěním, že mšice jsou najednou pryč. Nejsou, jen se jinde připravují na zimu. Množství zimujících vajíček tedy můžeme účinně redukovat předjarními postřiky na správných rostlinách, čímž výrazně omezíme počet dospělců, kteří by pak migrovali.

Jak si s nimi poradit?

Zdraví ani životní prostředí včetně přirozených nepřátel mšic neohrožují postřiky na bázi olejů, které jim zalepí dýchací otvory. Do jisté míry je hubí i přírodní postřiky z vratiče a dalších rostlin. Nejlepší prevencí je zahrada s dostatkem úkrytů pro slunéčka, škvory, pestřenky, zlatoočky a ptáky – ti všichni jsou náruživými konzumenty měkkých, chutných mšic.