Jazyk tchynin, ďáblův i hadí
Byť pro tuhle rostlinu botanik Presl zvolil český název tenura, lidé ji nejčastěji znají jako tchynin jazyk. Podobné pojmenování najdeme i v angličtině (mother-in-law's tongue). Angličtina má však lidových pojmenování pro tenuru mnohem více: ďáblův jazyk (devil's tongue), džinův jazyk (jinn's tongue), tětivové konopí (bow string hemp), hadí rostlina (snake plant) či hadí jazyk (snake tongue).
Vědecké označení získal rod Sansevieria na počest italského šlechtice Pietra Antonia Sanseverina, hraběte z Chiaromonte (1724–72). Právě on s oblibou tenury pěstoval ve své zahradě v La Barra poblíž Neapole.
Proč se tenury těší tak velké oblibě?
Tenura je velmi oblíbená pokojová rostlina pro svou naprostou nenáročnost a zároveň i pro dekorativnost a dlouhověkost. Řadíme ji mezi rostliny s ozdobnými listy. Spolehlivě ozelení každý byt, halu i schodiště. Zvládne i stinné teplé prostory, nebo je možné pěstovat ji v hydroponii. Tenura (Sansevieria trifasciata) je rostlina s tlustým krátkým podzemním oddenkem, z něhož vyrůstají mečovité nebo homolovité tuhé polodužnaté listy.
Listy základního druhu jsou tmavě zelené s ještě tmavšími příčnými pruhy. Listy některých druhů připomínají hadí tělo, z čehož v zahraničí vzniklo pojmenování „hadí rostlina". Kromě základního druhu se pěstují také kultivary s odlišně zbarvenými listy se žlutými nebo téměř bílými okrajovými pásy. Vzniká také stále větší množství šlechtěných kultivarů s homolovitými listy, které se splétají do copů, nebo pěstují s okrasnými barevnými čepičkami z plsti. Některé druhy tenury rostou růžicovitě a mají podstatně kratší, ale o to širší listy.
Květenství raší u starších rostlin vždy v paždí listů. Květy jsou ale drobné a nezajímavé. Tato rostlina se pěstuje především pro krásu listů, nikoli květů.
Různé druhy tenur
V přírodě se vyskytuje přibližně 70 druhů tenur. Kulturní formy tchynina jazyku údajně pocházejí již z poloviny 18. století a tak je můžeme považovat za jedny z nejstarších pokojovek. Autor hesla Sanseviera v Ottově slovníku naučném (vydání z roku 1904) zmiňuje, že v Čechách se v té době pěstují v teplém skleníku především tři druhy tenur a to Sansevieria angolensis (dnes ji známe jako Sansevieria cylindrica), Sansevieria guyanensis (pro tento druh existuje přes dvacet synonym, současný platný vědecký název je Sansevieria hyacinthoides) a Sansevieria speciosa.
Nejčastěji se pěstuje Sansevieria trifasciata, druh, z kterého bylo vyšlechtěno množství kultivarů. V tropech pěstují tuto rostlinu na plantážích pro její vlákna, která se zpracovávají v textilním průmyslu na hrubé tkaniny, lana a rybářské sítě. Zvlášť ceněná jsou tato vlákna pro velkou odolnost vůči vodě. K oblíbeným kultivarům této tenury patří ‚Laurentii‘ (zlatožluté okraje listů), ‚Hanhii‘ (nízký, růžicovitý habitus), ‚Golden Hahnii‘ (jako předhozí, listy navíc podélně žlutě panašované), ‚Silver Hahnii‘ (bíle panašované listy) a ‘Craigii‘ (kromě okrajových žlutých pruhů zdobí listy ještě středové pruhy).
Z dalších druhů tenur se jako pokojovky pěstují ještě například Sansevieria arborescens, Sansevieria zeilanica a Sansevieria grandis. Sansevieria cylindrica se někdy prodává s výrazně obarvenými či jinak přizdobenými konci listů pod obchodním označením Spaghetti Velvet Touch. V nabídce se objevují tyto barvy: bílá, červená, zelená, žlutá, modrá, fialová, fuchsiová, oranžová.
Příliš vody škodí
Tenury rostou již při 10 °C. Za ideální se pro ně však považují teploty okolo 18 °C. Rostou ve stínu i na slunci. Ideální je pro ně okno orientované západním směrem. Tenury patří mezi suchomilné rostliny, a tak bychom půdu v dostatečně širokém květináči měli udržovat spíše suchou než mokrou, aby oddenky nezačaly uhnívat. Na zimu uděláme lépe, když rostlinu přemístíme na chladnější místo, kde teplota jen mírně přesahuje 14 °C. Tenury si poradí i s ústředním topením. Přes zimu jim značně omezíme zálivku.
Kdy a jak tenury přesazovat?
Vzhledem k tomu, že tenury koření mělce, vysazujeme je spíše do širokých a ne příliš hlubokých nádob. Ideální je, když můžeme mladší rostliny přesadit každým rokem na jaře. Starší exempláře postačí přesadit jen jedenkrát za tři roky. Vhodnou zeminou je pro ně kombinace drnovky, listovky, rašeliny, hlíny a písku v poměru 2:2:1:1:1. PH půdy by mělo být 6. Vždy zvolíme jen o něco širší květináč, do něhož na dno umístíme drenáž v podobě štěrku nebo drobných kamínků či keramzitu.
Hnojení nepřehánějte
S hnojením bychom to rozhodně neměli přehánět. Nadměrné hnojení u tenur způsobí sice bujný růst, ale na druhé straně bude rostlina nedostatečně vybarvena. To je důvod, proč tenury hnojíme jen opatrně, a to v období od května do srpna. U pestrolistých odrůd se osvědčilo hnojení obsahující málo dusíku. Použít můžete i hnojivo na sukulenty.
Množení je velmi snadné
Tenury vytvářejí kořenové oddenky (rhizomy), pomocí nichž se velmi snadno dají namnožit. Při přesazování je jednoduše od sebe oddělte a zasaďte zvlášť.
Osvědčenou metodou množení tenury jsou listové řízky. Pouhý jeden dlouhý list lze ostrým čistým nožem rozdělit na několik pěticentimetrových částí. Z každého kousku se dá vypěstovat nová rostlina. Jednou z možností je nechat řízky pustit kořínky ve sklenici s vodou. Dbejte na to, abyste zachovali u každé části listu správnou orientaci a horní část umístili směrem nahoru. Nejlépe uděláte, pokud části listu necháte několik hodin v teple, aby mohly zaschnout, poté je řeznou plochou vsaďte do připraveného substrátu přibližně do hloubky 1 centimetru. Kyprý vlhký substrát a teplé prostředí způsobí, že rostlinný řízek brzy zakoření a na spodní části listu brzy vyraší nová rostlinka, někdy i více. Rostlinné řízky můžete zapíchat také do suchého písku a přiklopit je zavařovací sklenicí, pod níž si vytvoří příznivé mikroklima. Při množení rostlin se žlutým nebo bílým lemováním vyrostou jen zelené rostliny.
Během měsíce získáte dobře zakořeněné rostliny. Průběh množení tchynina jazyku z listových řízků je dobře patrný na následujícím videu: