Pro srovnání jsme vybrali dva stroje s podobným výkonem motoru, ale s rozdílnými pracovními technologiemi.

Půjčili jsme si štěpkovač Bio Quiet (Stiga), stroj s klasickou technologií ozubeného kola s přítlačnou deskou a výkonem motoru 2,1 kW. Po vybalení z krabice nás nic nezaskočilo, montáž je jednoduchá i pro nezkušené uživatele. Zkompletovaný stroj se bez problémů vejde do zavazadlového prostoru menšího automobilu, a protože váží 15 kg, lze s ním snadno manipulovat.

K porovnání posloužil klasický rychloběžný drtič Atika Biotec, jenž pracuje s motorem o výkonu 2,2 kW a k drcení využívá kotouč se dvěma namontovanými noži, které jsou oboustranně použitelné. Kotouč se při práci odvaluje rychlostí 2800 ot./min. Drtič však má dlouhé plnicí hrdlo, takže je problém ho uložit do malého vozu v pohotovostní poloze. Také je těžší než štěpkovač; váží 22 kg.

Hlučnost při práci: Vítězí štěpkovač

Když zařízení vybíráme, je pro nás důležité vědět, jak je hlučné, hlavně při vyšším zatížení. Klasický drtič Atika v tomto ohledu zcela ztrácí, neboť jeho drticí zařízení při rozmělňování větví vydává hluk až 103 dB. Je to dáno principem drcení, kdy je rostlinný materiál díky vysokým otáčkám strouhán na velmi malé částečky (lze je využít do kompostu nebo při rytí záhonů jako zarývaný odpad).

Štěpkovač Stiga je jiná kapitola. Už rozběh ústrojí je velmi tichý a za provozu jen slabě „ševelí“. Ani při zátěži se jeho hlučnost nijak drasticky nezvyšuje, dosahuje 90 dB. Slabé i silné větve jsou rozdělovány na štěpky, tedy na jakési menší válečky, které pak můžeme využít i na topení.

Připravujeme dřevo na topení

Právě štěpkovač jsme použili do extrémního testu, kdy jsme zkoušeli, zda nebude mít problém se zpracováním suchých větví dlouhých maximálně 40 cm a ne silnějších než 4 cm v průměru. Stroj jsme zatěžovali opravdu důkladně – drticí mechaniku jsme prakticky nepřetržitě „krmili“ ve dvou osobách po dobu přibližně tří hodin s jednou půlhodinovou přestávkou. Výsledkem byly dva pytle od brambor plné štěpků, už vhodných na spálení v kamnech.

Občas se stávalo, že velmi krátké větve zůstaly viset nad drticím kolem, nebo byly vymrštěny násypkou ven – to se stávalo především u silnějších větví. Pokud se nad drticím kolem zasekávaly krátké větvičky, spustili jsme zpětný chod a problém byl velmi rychle odstraněn.

Výrobce dodává ke štěpkovači pytel o obsahu 100 litrů, do kterého lze zachytávat rozdrcené větve nebo jiný rostlinný materiál. Hromádku v pytli však musíme častěji sklepávat, neboť hrdlo, kudy štěpky vypadávají, je přibližně 30 cm nad zemí. Ale nijak to neomezuje jinak výborné pracovní výsledky.

Rychlý úklid slabších větví

Právě tato disciplina byla určena pro drtič Atika. Přistavili jsme jej k menší hromadě větví s průměrem do 2 cm. Takový materiál dokázal drtič zlikvidovat během několika okamžiků. Větve a jiný rostlinný materiál rozsochovitého tvaru není potřeba lámat, nebo jinak dělit na několik menších a rovnějších kousků, neboť Atika je vybavena dosti širokým vstupním hrdlem, kudy větve bez obtíží projdou až k drticí mechanice.

Drtič si poradí nejen s větvemi, ale také třeba i se slabšími výhony slunečnic nebo paprikami, které již v podzimních dnech zničily první mrazíky.

Oproti štěpkovači je hlavní nevýhodou, že větve musíme do drtiče vtlačovat, stroj vtahuje materiál jen velmi neochotně. Ale zato rozseká i listí.

Slabé a krátké větve se v drtiči špatně zpracovávají, velké množství větviček často vytváří nezvyklý hluk tím, jak se nad drticím kotoučem pohybují. Určité ulehčení představují delší větve, jimiž lze ty menší do kotouče natlačit.

Pokud nenecháme všechen materiál rozemlít, budeme muset po vypnutí stroj vyčistit – ty nejkratší kousky se totiž zaseknou mezi kotouč a přepážku a znemožní drtiči další start (motor pouze bzučí, ale nechce se rozběhnout).

A co údržba?

Oba stroje jsme porovnali i v rámci základních úkonů běžné údržby.

Štěpkovač Stiga Bio Quiet má v zásadě údržbu velmi jednoduchou, pouze pravidelně po práci stroj zbavujeme nečistot z povrchu a v případě potřeby seřídíme přítlak desky vůči řezacímu ozubenému kolu.

Pohledem do štěpkovače se čas od času přesvědčíme, zda není deska vzdálena od kola; obě části se musí dotýkat.

Hlavně tehdy, když se začnou špatně oddělovat štěpky, vznikají „řetězy“, jak stroj dřevinu zmáčkne, ale neodřízne.

  • Přítlak seřídíme za chodu – imbusovým klíčem otáčíme seřizovacím šroubem na boku stroje tak dlouho, dokud nezačnou z výstupního otvoru vypadávat slabé kovové piliny, to znamená, že seřizování je dokončeno a štěpkovač je připraven k práci.

Drtič Atika Biotec je po stránce údržby trochu jiný, ale nemůžeme říci, že by péče o řezné části byla obtížná.

Odklopíme kryt, odmontujeme plechový kryt s přepážkou a demontujeme celý řezný kotouč. Poté, co kotouč z hřídele sejmeme, můžeme odmontovat samotné nože, které jsou ke kotouči připevněné krátkými šrouby s křížovou hlavou.

  • Při broušení nožů používáme pilník, nikoliv brusku, která by ostří zbavila velkého množství materiálu.

Ostří je samozřejmě oboustranně použitelné, takže je nemusíme brousit tak často – jednou za čas nože otočíme, ale nabrousíme je najednou, až budou otupená obě ostří.

Přednosti štěpkovače

Štěpkovač Stiga je tichý, za krátkou dobu zpracuje velké množství materiálu, který lze použít na mnoho způsobů. V době testování stál 3990 Kč.

Drtič Atika Biotec 2200 si poradil především se slabšími a delšími větvemi, ale oproti štěpkovači je hlučnější, těžší a také dražší, Mountfield jej nabízí za 6200 Kč. V zahradách však využítí najde, materiál totiž zpracovává na jemnou drť.

Štěpkovač zapůjčila firma GGP Czech Republic.

Foto autor