Tamější obyvatelé ho pěstovali už v pátém století našeho letopočtu, archeologické nálezy však dokazují, že plody kakaovníku sloužily domorodcům už tisíc let před naším letopočtem. V dnešní době roste na plantážích ve velkém, nejvíce pak v Ghaně, Indonésii nebo na Pobřeží Slonoviny.
Cesta do Evropy
Velmi dlouho si na pokrmu bohů pochutnávala jen vládnoucí vrstva domorodých kmenů. Olmékové, kteří žili na území dnešního jižního Mexika a Guatemaly, kakaovník pěstovali již kolem roku 400 před naším letopočtem a pili nápoj z drcených bobů v medové vodě. Mayové připravovali čokoládu v pro nás nezvyklé úpravě – nápoj kořenili vanilkou a chilli papričkami, běžně přidávali drcená semena oreláníku barvířského (a kakao tak získávalo ceněnou rudou barvu). V původní aztécké kultuře byl nápoj z kakaových bobů brán jako rituální, a proto ho směli pít jen muži.
Evropané s kakaovými boby přišli do styku mnohem později. Když Kryštof Kolumbus objevil plody kakaovníku, aztécky cacahuatl, nikdo z posádky nevěděl, jak boby zpracovat. Proto usoudili, že jsou nejedlé. A tak kakaovník čekal dál.
Poprvé docestoval do Evropy na palubě kolonizátorských lodí až v průběhu sedmnáctého století a v počátcích tu neměl na růžích ustláno. Původní aztécký recept na přípravu kakaa chuťově oslovil jen málokoho a není divu: už jen samotný aztécký název kakaového nápoje chocolatl znamená v doslovném překladu hořká voda. Přidejte k tomu po aztéckém způsobu trochu chilli koření, hřebíčku, a aby nápoj nebyl tak řídký, zahustěte to trochou kukuřičné mouky. Není divu, že po takovém nápoji velká sháňka nebyla.
Až po objevu, že po přidání cukru a vanilky se z nechutné břečky stane výborný nápoj, se z kakaa stal fenomén a požitek mnohého Evropana. A tak se stalo, že z původního názvu chocolatl neboli hořký nápoj se stala vzácná cukrovinka. Postupně se kakaová móda stala tak rozšířenou, že se v 18. století začaly budovat chrámy všech gurmánů – továrny na výrobu čokolády. Milý kakaovník to dokázal a za svou trpělivost si vysloužil místo v srdci a v jídelníčku každého milovníka čokolády. Kdo by to před pár stoletími řekl?
Věděli jste, že…?
V Mexiku se dříve, v době největšího rozkvětu mayských měst, využívaly kakaové boby jako platidlo, které dalo základ nynějšímu mincovnímu systému. V kakaových bobech se vybíraly daně v mnohých zemích Střední Ameriky, v Kostarice až do 19. století.
Kakaová semena obsahují jak stopové množství kofeinu, tak nezanedbatelné procento alkaloidu theobrominu.
Obě tyto látky jsou povzbudivé a zahánějí pocit únavy, stejně jako například hrnek kávy. Pokud máte problémy se spaním, tabulka čokolády vám s nimi rozhodně nepomůže. Theobromin je pro člověka jen málo toxický, a dokonce je považován za analeptikum – prostředek stimulující některé oblasti centrální nervové soustavy. Určitou toxicitu však vykazuje k domácím zvířatům jako jsou kočky a psi. Nadměrné množství čokolády a kakaa může být škodlivé také během těhotenství a kojení.
Zdroj: časopis Receptář