Nevšední květina

Proč tedy třemdava bílá kvete růžově? Uvádí se, že se při vědeckém popisu nezohledňovala barva květu, ale barva kořene. Samotné jméno třemdava má staročeský původ a objevuje se v 15. století. Snad je tu spojitost s již dříve užívaným jménem střemcha. Střemcha je ovšem vysoký keř a jediné, čím může připomínat třemdavu, je silná vůně.

Třemdava bílá (Dictamnus albus) patří do čeledi rostlin rourovitých, která nemá v naší domácí květeně jiného zástupce. Druh má z našich rostlin nejblíže k citrusům.

Raší pozdě

Je to středně vysoká bylina. Dorůstá sice do výšky až 80 cm, závisí to ovšem značně na kvalitě půdy a osvětlení. Může se tedy dobře vyvíjet a kvést i při výšce pouze 40 cm. Je to trvalka, která na vhodném místě vydrží řadu let – nemusí ovšem každý rok vykvést. Listy jsou sytě zelené, ale jakoby průsvitně tečkované. Jen ty dolní jsou jednoduché, ostatní lichozpeřené.

Na bylině se vytváří několik pevných, vzpřímeně rostoucích nevětvených lodyh, jež jsou zakončeny hroznovitými květenstvími. Květy velké dva centimetry jsou růžové s výraznou tmavší žilnatinou. Zřídkakdy se v přírodě vyskytuje albinotická forma, jejíž květy jsou opravdu čistě bílé. Tvar květů se dá jen stěží přesněji popsat. Má uspořádání rozevláté, čtyři horní plátky jsou vzpřímené, pátý pak skloněný dolů.

Třemdava na jaře raší poměrně pozdě, ale pak rychle narůstá, kvetení nastupuje koncem května a v červnu a trvá asi 14 dnů. Plod je suchý, tobolka má charakteristický hvězdicovitý tvar poněkud připomínající koření badyán. Černá kulovitá semena jsou po dozrání vymršťována do okolí a jejich sběr tedy není snadný. Prázdná suchá tobolka je docela dekorativní a vydrží na rostlině až do zimy.

Silně voní a hoří

Celá rostlina vyniká intenzivní citronovou vůní díky obsahu silic. Někdy je označována za těžkou, proto se třemdavu nedoporučuje dávat do váz, a zvláště do těch v ložnici. Jako začínající botanik jsem ovšem kdysi nestačil večer určit celodenní sběr a noc prožil i u třemdavy a hlava mě nerozbolela. I jen nepatrně se dotýkat rostliny za slunce se rozhodně nedoporučuje, neboť se mohou tvořit obtížně léčitelné puchýře.

Jako ojedinělá pozoruhodnost se někdy uvádí, že těkavé silice mohou v okolí rostliny vzplát, což je popsáno v bibli jako hořící Mojžíšův keř. V této spojitosti je ovšem třeba podotknout, že se třemdava bílá v biblických oblastech nevyskytuje. Oheň zhasne tak rychle, že rostlinu nezničí. Děje se to snad za zcela výjimečných okolností, tedy za vysoké teploty, bezvětří a nízké vzdušné vlhkosti. Tento úkaz se mi proto u nás zdá zcela nepravděpodobný.

Rozšíření

Rod třemdava má jen jediný druh, jehož světový areál je ostrůvkovitý od Španělska přes střední a jižní Evropu, Balkánský poloostrov do střední Asie.

Bylina u nás roste v opravdu teplých oblastech. Tedy v Poohří, dolním Povltaví, Českém krasu, v Polabí, dolním Pojizeří. Na Moravě od Znojma po Bílé Karpaty. Nejvýše u nás rostou třemdavy v Českém středohoří v nadmořské výšce asi 700 m.

Třemdava bílá je chráněná u nás i v okolních státech, ohrožená zejména změnou podmínek na stanovišti. Její přesazování z přírody je zakázané a vzhledem k charakteru kořenů i obtížné. V zahradnictvích, která se specializují na trvalky, však bývá ke koupení dosti často.

Nároky

Je to bylina vysloveně teplomilná. U nás se vyskytuje na výslunných lesostepních stráních. Pokud vstupuje i do řídkých lesů, kvete méně. Kořeny si dovedou zajistit vodu i na suchém stanovišti. V přírodě dává přednost půdám, které jsou bohatě zásobené živinami, a to včetně vápníku. Velmi často tedy roste na sprašových půdách.

Umístění na zahradě

Pro poněkud exotický vzhled si jistě zaslouží umístění na dobře viditelném místě jako solitéra. Pokud ji dáme do rabata mezi další trvalky, vybereme pro ni osluněný okraj záhonu. Hodí se i na kraj většího alpína. Přirozeně vypadá v kombinaci s jinými rostlinami stepního charakteru. Vedle růžově kvetoucí je možno vysadit bělokvětou formu.

Výsadba

Vhodnou dobou pro výsadbu je podzim. Místo vybereme teplé, na plném slunci nebo jen v lehkém polostínu. Plochu nejprve zbavíme plevelů, kamenů a pokud možno do hloubky zpracujeme. Máme-li na zahradě zem hlinitou, přidáme jen trochu písku a vápník ve formě mleté vápencové drtě. Ta ovšem nebývá vždy dostupná, poslouží tedy i mletý vápenec nebo třeba rozmačkané vaječné skořápky. Také velmi písčitá půda vyžaduje úpravu přimísením hlinitější složky. Přidávání rašeliny není vhodné. Problematické je pokoušet se pěstovat třemdavu na utužených jílovitých, kyselých či trvale zamokřených půdách. Mezi rostlinami volíme minimální vzdálenost 40 cm a nezapomeneme na zálivku.

Další péče

Dlouho trvá, než sazenice řádně zakoření. Nejprve se vytvářejí jen nekvetoucí výhony. Pokud jsme ovšem našli pro třemdavu vhodné místo, bude další nutná péče opravdu jen minimální. Vlivem různých nepříznivých okolností mohou i silné rostliny v některém roku kvetení vynechat. Třemdavu zpravidla nemusíme zalévat. Hlídáme hlavně, aby ji nepřerostly a nezastínily sousední rostliny. Při pletí je potřeba opatrnosti, protože začíná rašit až koncem dubna.

Výsevy je třeba dělat ihned po dozrání. Dopěstování ovšem trvá i čtyři roky. Třemdava nemívá podstatné choroby ani škůdce. Až na jedny, kteří ovšem stojí za to – slimáky. Dokážou ji naprosto zničit, zejména v době, kdy raší, a to i navzdory tomu, že obsahuje mnoho silic.

Zdroj: Časopis Receptář