Morušovník u nás patří mezi znovuobjevené ovocné stromy. Původní druhy jsou obrovské, dorůstají výšky až 18 metrů a ty nejstarší u nás (dostaly se sem z jihovýchodní Asie v souvislosti s pokusy vyrábět hedvábí) jsou úctyhodní kmeti ve věku až 200 let. Kdysi byly pěstovány hlavně v teplejších vinařských oblastech. Dnes se jim díky oteplování klimatu dobře daří i ve vyšších polohách. A hlavně, šlechtitelé vypěstovali malé kultivary, které se vejdou i do menších zahrad. Mají krásné lesklé zelené listy, které ozdobí zahrádku a hlavně přinášejí množství dobrých a velmi zdraví prospěšných plodů. A druhy? Je to docela jednoduché, stačí překlad z latiny: moruše černá (Morus nigra), moruše červená (Morus rubra) a moruše bílá (Morus alba).

Morušovníky jsou odolné i vůči suchu

Pěstování není nijak náročné, na rozdíl od jiných rostlin jim dokonce vyhovují chudší půdy, ve kterých rostou pomaleji a dřevo dostatečně vyzraje, takže jim neublíží ani mrazy - snesou dokonce mínusové teploty kolem 30 °C. Určitě bychom jim však měli na zahradě vybrat dobře osluněné místo, aby plody stačily dozrát. Morušovníkům totiž na jaře docela dlouho trvá, než se zazelenají, bývá to až koncem května nebo dokonce v červnu, až někdy máme strach, že vymrzly. Ale nakonec vždy vše rychle dohoní a už v červenci až v srpnu se dočkáme množství plodů. Jakmile jsou stromky zapěstované, jejich kořeny si dokáží zabezpečit živiny z velké hloubky, a tak se lehce vypořádají i s dlouhodobějším suchem.

Pokud pěstujeme moruši černou, nevysazujeme ji příliš blízko k domu, kde se často prochází, protože zralé plody padají na zem a vše důkladně obarví a vymýt fialové skvrny není snadné.

Chorobami moruše většinou netrpí, občas se však může objevit bakteriální infekce listů v podobě hnědých skvrn. Infikované listy a větvičky je nutné ostříhat a spálit, do kompostu je nedáváme.

Fantastické kultivary pro zahradu

S morušemi se díky jejich velmi dobré regeneraci dají dělat různé divy a můžeme si koupit morušovníky převislé (pendula) či morušovníky s kulovitou korunou (globulosa), keřovité morušovníky a dokonce je možné si střihem zapěstovat i zaplétaný živý plot. Taková převislá moruše s bohatým olistěním vytvoří na zahradě dokonalou dekoraci připomínající vlasatou vílu. Moruše dobře obrůstají, takže se nemusíme bát ani razantního řezu. Její větve jsou výrazně převislé jako u smuteční vrby a při každoročním zpětném řezu (zhruba na čtvrtinu délky loňských větví) vytvoří během léta velmi dlouhé nové větve, jimiž se brzy dotkne země. Řez by se měl odehrávat v zimních měsících, aby nevytékala míza. Obecně se při střihu moruše doporučuje odstraňovat větve blízko kmene, které by byly celoročně zastíněné a mohly se tam rozvinout plísně a houbové choroby.

Sklizeň plodů

Od poloviny léta dozrávají podlouhlé plody podobné protáhlým ostružinám (pokud pěstujeme moruši černou, která má ostatně plody nejzdravější). Po úplném dozrání jsou černé a lesklé a jdou snadno utrhnout. Někteří pěstitelé v době zrání položí pod strom plachtu, aby ovoce padalo přímo na ni a nemuseli jej hledat v trávě. Jejich chuť je příjemně sladká s jemně pikantní ostrostí vitaminu C. Nelze je skladovat, brzy se kazí, ale je možné je zamrazit nebo dále zpracovat na marmelády, šťávy, kompoty nebo čerstvé přidávat do dezertů, jimž dodají na zajímavém zabarvení. Moruše je možné i sušit a tehdy se jejich chuť zvýrazní, jsou hodně sladké a používají se místo rozinek.